Manželka si už na moje troubení zvykla, říká jazzový trumpetista Laco Déczi
Laco Déczi patří mezi špičkové světové trumpetisty. Usídlil se v New Yorku a do Česka a na Slovensko jezdí dvakrát ročně koncertovat. Hrát se ale učil jako chlapec v rodné vesnici Bernolákovo a později v hlavním městě Československa.
„Začínal jsem hrát na trumpetu v jedenácti letech. Naučil jsem se spoustu zlozvyků a nešvarů, špatné dýchání. Později jsem měl ale výborného učitele v Praze. Největší škola v životě pro mě ale byla, když jsem po vojně nastoupil do kapely SHQ Karla Velebného. Byl jsem takto zaměstnaný 22 let,“ říká ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
Laco Déczi vypráví svým charakteristickým způsobem příběhy ze života. Mimo jiné i to, jak jeho žena reaguje na každodenní cvičení hry na trumpetu. „Jsem s ní už sedmnáct let,“ vypráví světově proslulý muzikant.
„Na začátku, když jsem troubil, říkala, že se z toho snad zblázní. Říkala, že musí poslouchat od rána do večera takové krkání na plech. Na to jsem jí odpovídal, že si měla vzít nějakého ajznboňáka. (...) Dnes je to tak, že leží na gauči, já troubím dva metry od ní, pak přestanu, ona se vzbudí a ptá se, co se stalo. Zvykla si.“
Hraje se málo
Do Spojených států emigroval v roce 1986, přes Německo. Američané podle něho moc nezávidí, ale spíš se snaží ty úspěšnější napodobovat. „Závist je silný lidský cit, ale je to kravina,“ říká Déczi.
Jak se změnila Amerika? „Dřív se všude hrálo, na každém rohu. Teď se hraje málo, protože děti nepotřebují hudbu. Ty mají špunty v uších, telefony a zobou, ale zase chodí na jazz turisti, takže kluby fungují.“
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jazzovým trumpetistou. Laco Déczi mimo jiné zavzpomíná na začátky ve Spojených státech, na rozdíl ve hraní v USA a v Evropě a prozradí, kdo jsou „jednosměrky“.
