Už od dětství se mému hlasu smáli. Je těžké sama sebe přesvědčit o opaku, říká zpěvačka Macy Gray
Je velkou fanynkou Formule 1 a stáje Ferrari, otevřeně prezentuje své politické názory i osobní problémy, které se nebojí vložit ani do hudby, objevila se v prvním díle filmového Spider-Mana a za svůj největší hit I Try získala cenu Grammy. To je jen krátký výčet informací, díky kterým můžete znát zpěvačku Macy Gray.
Když jsem si četl o vašich hudebních začátcích, zaujalo mě, jak rozmanitá ta cesta byla, kolik lidí jste musela potkat a tak dále. Dřív to fungovalo tak, že člověk dělal hudbu, doufal, že si ho někdo všimne a třeba mu nabídne koncert v jeho podniku nebo nahrávání v domácím studiu. Což se přesně stalo vám. Dnes se o celý tento proces starají sociální sítě a to domácí studio může mít úplně každý. Nepřichází tím současní hudebníci o důležitou část toho hudebního růstu a té touhy po úspěchu?
Stejně jako se mění to, jak se hudba tvoří a jak zní, posouvá se i všechno ostatní kolem toho. Jestli to nové generaci hudebníků uškodí nebo pomůže, zjistíme až časem. Od 90. let se hudební svět změnil vážně hodně, muzika se dělá úplně jinak a musíme to tak prostě brát. Ale i tím, že má teď, jak říkáte, doma studio skoro každý a těch možností je prostě spousta, tak logicky roste i konkurence. Takže si myslím, že prorazit může být paradoxně těžší nebo minimálně stejně těžké jako dřív. Ale vážně těžko říct, já ve svém blízkém okolí moc hudebníků z té nastupující generace nemám.
‚Příběh, který zrodil její hudbu.‘ Publicista Klusák novou hrou přibližuje osudy legendární kapely ABBA
Číst článek
Dlouho jste se potýkala s pro zpěvačku poměrně zajímavým problémem. A to sice, že se vám nelíbil vlastní hlas. Zároveň jste ale od začátku své kariéry přirovnávaná třeba k Billie Holiday nebo Lousi Armstrongovi a jejich hlasy dodnes vnímáme jako jedny z nejosobitějších a nejzajímavějších. Nezměnil váš názor ani tento argument?
To srovnání mi určitě přidalo na sebevědomí, to rozhodně. Ale kladný vztah ke svému hlasu jsem získala až před pár lety. Většinu svého života jsem vlastní hlas nesnášela nebo ho „jen“ neměla ráda, což není moc příjemné. V dětství mi moji vrstevníci dávali přezdívky, dělali si ze mě legraci, smáli se mi. A to všechno jen kvůli hlasu. Naštěstí jsem se později potkávala hlavně s lidmi, kteří mi říkali, že je můj hlas skvělý a že je skvělý pro zpěv.
Takže to byl delší proces, nezlomilo se to ze dne na den třeba díky úspěchu?
Ano, přesně tak. Byl to hodně dlouhý proces. Všechny pochvaly mi samozřejmě dělaly radost, ale když člověk celý život slýchá něco jiného, těžko to začne hned brát vážně.
Za řadou právě těch pozitivních ohlasů stojí také filmy, ve kterých zazněly některé vaše písně, a v řadě z nich jste i sama hrála. Stalo se vám někdy, že vás někdo znal z filmů, ale hudební tvorbu neznal vůbec?
Většina lidí mě zná kvůli hudbě, minimálně ve Spojených státech. Ale občas se mi stane, že mě někdo pozná díky Training Day s Denzelem Washingtonem nebo třeba Spider-Manovi. Což mi vůbec nevadí. Je to cesta, jak se třeba dostat k mé další hudbě a jsem za to vděčná. Když ty filmy vyšly, hned jsem poznala, že je o mě větší zájem. Byl to boom, za který jsem ráda. I díky tomu můžu pořád dělat to, co mě baví.
Spolupráce s Eminemem
Lidé v Česku vás asi budou znát právě hlavně díky Spider-Manovi, ale já bych se rád zeptal na snímek 8 Mile. Tam zazněla vaše skladba Time Of My Life, která ale dost vybočuje z toho rapového konceptu točícího se kolem Eminema v hlavní roli. Jaký máte vlastně vztah k rapu? Jak se tam vaše píseň dostala?
Hudebnice Nilüfer Yanya míří do Prahy: Nejdřív jsem v pandemii stagnovala. Koncerty pak byly strašidelné
Číst článek
Miluju rap a miluju hip hop. Tuhle hudbu sama poslouchám skoro pořád. Takže to pro mě byla velká čest a ještě větší radost, že na takovém projektu můžu spolupracovat. Když mi zavolal Eminemův manažer, že by sám Eminem chtěl, abych složila pro film jednu píseň, byla jsem nadšená. Jemu se to pak líbilo a všechno prostě dopadlo dobře.
Soundtrack Lose Yourself právě od Eminema získal řadu ocenění, dokonce i to oscarové, a dodnes je jednou z jeho nejpopulárnějších skladeb. Vnímala jste v té době nebo potom nějaký tlak? Protože chtě nechtě se člověk nevyhne srovnávání - zvlášť pokud jde o hudební film.
Ne, necítila. Měla jsem prostě radost, že na tom projektu můžu dělat. Chtěla jsem jen složit fajn píseň, to se snad povedlo a dál už jsem si s tím nedělala hlavu. Už je to dost dávno, ale myslím, že takhle nějak to bylo.
Vulgarita při vystoupení
Během koncertu na jazzovém festivalu na Barbadosu jste řekla jednu vulgární frázi (v rámci konceptu vystoupení), což bylo v rozporu s mítní legislativou a kdybyste se neomluvila, hrozilo Vám i zatčení. Nastudováváte si od té doby všechny zákony a pravidla míst, kam jezdíte koncertovat?
Ne, žádné zvláštní rešerše si nedělám. Kontrolujeme vlastně jen marihuanovou legislativu. Ale samozřejmě si ten koncert pamatuju, byla jsem hodně překvapená z toho, jak moc velké a zbytečné pozdvižení to vyvolalo. Říkali, že z toho můžou mít návštěvníci újmu. Moc nevím, jakou újmu mohlo těch mých pár vulgárních slov způsobit, ale to už je jedno. Na světě je spousta zvláštních zákonů, které člověk bohužel pozná většinou tak, že je poruší. A tohle byl jeden z těch případů.
Když říkáte, že to byl jeden z případů, setkala jste se s nějakým obskurním zákonem ještě někdy?
Bylo toho víc, ale jeden z těch nejbizarnějších zákonů byl přísný zákaz plivání na ulici v Tokiu. Dívali jsme se kolem sebe a říkali si, že je všechno nějak zbytečně čisté. Ale tenhle zákon jsme zrovna neporušili. Pak je samozřejmě řada zábavných zákonů v Holandsku, ale o tom všichni vědí.
Cenu MTV za nejlepší videoklip získala Taylor Swift. Oceněni byli i Harry Styles nebo Maneskin
Číst článek
Na Barbadosu to ale nebyl jediný výstup tohoto typu. Dá se obecně říct, že ráda během koncertů trochu provokujete?
Rozhodně to není vyloženě záměr. Umělci jsou placení od toho, aby se vyjádřili. Aby vyjádřili sami sebe. A takhle se já prostě přirozeně vyjadřuju a je naprosto možné, že tím zároveň někoho provokuju. Není to ale samoúčelná provokace. Každý si musí sám se sebou vyřešit, jak to zpracuje a jestli je ten způsob vhodný. Když mě někdo bude chtít odepsat na základě něčeho, co jsem řekla, pochopitelně to udělat může.
Reakce lidí na některé vaše výroky nebo aktivistické činnosti byly právě už párkrát hodně vyhrocené. Například po kauze se zapomenutím textu americké hymny, což sice asi nebylo naschvál, ale je to funkční příklad. Lidé vám často i vyhrožovali. Zvažovala jste někdy, že se v prezentaci svých názorů stáhnete z bezpečnostních důvodů zpátky? Nebo jste se nikdy nebála?
Když jsme před časem upravili americkou vlajku, zvedla se velká vlna kritiky a přicházela mi i řada výhrůžek smrtí. V ten moment jsem se už docela bála, to se musím přiznat. Bylo to divné. Podobné to bylo i v nedávném sporu s příslušníky LBGT komunity (Pozn: LBGT není překlep ale doslovná citace). Po takových kauzách se obvykle stáhnu, protože v ten moment je dialog stejně nemožný.
