Mrtvej Holub a Panracek: reprezentace brněnské alternativní scény si právoplatně říká o slovo
Průchod Sukovou ulicí, poměrně zapadlou cestou ve spodní části brněnského centra, jeho obyvatele v pátek večer nikterak nepřekvapí. Před vitrínou Kabinetu múz se smíchem pokuřuje několik lidí na zahrádce a popíjí pivo a drinky. Soudě podle obsahu vratných nicknacků táhne Kyiv Mule, fronta na bar soustavně čítá asi deset osob. Večer patří mladým brněnským kapelám, podle jednoduchého plakátu se ukáže ptačí duo Mrtvej Holub a Panracek.
Jakkoliv excentricky názvy kapel zní, pro místní hudební scénu nejsou neznámé. Potemnělý prostor před skromnou stagí se během čtvrt hodiny zaplní a s mírným zpožděním nastupuje čtveřice mladíků tvořící Mrtvého holuba.
Od prvních tónů skladby Ponožky se publiku dostává rychlého energetického náboje, který prostupuje celým vystoupením kapely čtyř spolužáků, jejichž první vystoupení se datuje více než šest let zpátky do prostor tělocvičny gymnázia Třídy kapitána Jaroše.
Posun dopředu je znát na instrumentálním i vokálním projevu všech členů. Jemném, ale přesto sofistikovaném a velice rázném základu bicích Kryštofa Kerndla, nenápadném a intenzivním basovém doprovodu Filipa Kozumplíka a hravé kytaře jeho bratra-dvojčete Jakuba.
Společně s barvitým a trochu temným hlasovým projevem zpěváka Matyáše Rusína se Mrtvej holub halí do neokázalého post-punkového hávu, ze kterého je po celou dobu zhruba dvacetiminutového vystoupení slyšet inspirace převážně ostrovní scénou.
A to od tvrdších projevů britskoirských Idles až po post-brexitovou scénu reprezentovanou rozmanitými uskupeními Squid, Black Country, New Road či Dry Cleaning. Mrtvej holub se snaží a chce si z každé z nich vzít jen to nejlepší.
Z post-punk do funku
Po skončení energetického rauše a uklidnění bouřlivě pogujícího davu na scénu nastupuje Panracek. Za bubny zůstává Kerndl, kytary se chopí Jakub Kraus, souběžný člen dalšího alternativního uskupení Kule. Na stage přichází zpěvák Tomáš Dalecký a Kabinet múz přeladí z temna post-punku do excentrického funku.
Nedá se však říct, že by s funkovými nádechy odešla energie. Panracek se viditelně nebojí tvrdších projevů, v refrénech písní odvážně sjíždí do vod hard-rocku, který nenechává obecenstvo chladným.
Pogující davový kotel prakticky neustává, kapela si za zhruba čtyři roky působení viditelně vybudovala základnu. Fanoušci s nimi zpívají písně, které na streamovacích službách, stejně jako v případě Mrtvého holuba, až na singl Kamenoles nenajdete.
Překvapením večera se bezesporu stává kolaborace kapely s Lajfrem. Artpopový zpěvák a rapper, člen velmi rychle vycházejícího brněnského labelu Butterclub, se svými texty a videoklipy stává trnem v oku kultivované společnosti. Úderným, ale přehledným způsobem s nadhledem kritizuje stereotypy náboženské (v písni Shalom) a především společenské (Stepsister či Plus size bby).
A ke tvrdé kritice přistupuje i jako host Panracka. I když je jeho zhruba desetiminutové zapojení tematizované do reflexe vztahů a sexu, Lajfrovu hněvu neujde například ani Vladimir Putin. Lajfr mezitím dokáže během minuty přejít od odsouzení války na Ukrajině k vychvalování análního sexu – a to bez ofenzivních urážek a popisů.
Zemřel Mark Lanegan, zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Hrál s Cobainem či PJ Harvey
Číst článek
Z umělce jde cítit nervozita, která se v průběhu času trochu vytrácí. Nemění to ale nic na jeho jedinečnosti, se kterou dokáže balancovat na tenké hranici ožehavých témat, a navíc vdechnout novou jiskru do nezvykle dlouhého a hudebně mírně repetitivního vystoupení Panracka.
Po jeho odchodu se večer chýlí ke konci. Posledními dvěma songy se Panracek vrací do vod funku a těží ze zbývající energie posluchačů, co se dá. Ukončení skladbou Kamenoles přichází v pravý čas, doplňuje ho bouřlivý potlesk. Panracek si za poměrně krátkou dobu udělal na brněnské scéně místo, ze kterého mu zbývá ale ještě dlouhá cesta. Postavil jí však velice slušný základ.
