Nová znělka Vltavy je vzdorem zvukovému smogu, říká skladatel Ivan Acher
Motivy Smetanovy Vltavy protékají nově znělkami stanice Vltava skrze dírky vyštípané kleštičkami vlakových průvodčích. Hrací strojek jimi rozezněl hudební skladatel Ivan Acher.
V pramíncích neposedných a od pravidelného rytmu oproštěných se tak Vltava rozstříkla poprvé 1. října v poledne, kdy stejnojmenná kulturní stanice Českého rozhlasu začala vysílat svůj nový program.
Hrací strojek je pro Ivana Achera také gestem vymezení vůči zvukovému spektru, které se neustále ozývá ze všech rádií.
Čas strávený nad skladbou pro něj musí obsahovat radost z práce a objevování. Ta se totiž do komponované hudby zakóduje. „Věřím na to zakleté štěstí. Když v mojí domácí laboratoři nevznikne něco, co jsem ještě nikdy neslyšel, neodevzdám to dál.“
Jako dlouholetý autor scénické a filmové hudby hledal cestu mimo spektrum reálných říčních zvuků. Ve znělkách se neobjevují ani asociace na Vltavu jako na vodní tok, ani instrumentář symfonického orchestru, pro který Smetana svou skladbu zkomponoval.
'Nechtěl jsem narušovat kontinuitu'
Signifikantní témata ze Smetanovy Vltavy mohou podle Ivana Achera spojovat vltavské posluchače přes generace. „Nechtěl jsem narušovat tu kontinuitu, měl jsem jen obavu, zda obstojím s novými znělkami před zvukovým memem z minulých let, na který byli lidé zvyklí přes deset let.“
K celkovému objemu práce, který vytvoření nové zvukové grafiky znamenalo, říká: „Kdyby se měly počítat i všechny slepé uličky, tak je to na čtyři nová cédéčka.“
Nové znělky k pořadům jsou postavené na zvucích akustického původu. Znějí jednou jako jazz na Fender a křídlovku, jindy jako world music s gamelany. Publicistický okruh charakterizuje kytarový tapping a flažolety na preparované piano.
„Mám radost, když někdo rozklíčuje, jak to dělám a proč. Rébusy jsou v mé práci to nejhezčí. Užiju si, když se mi do ní podaří zakomponovat komplikované věci tak, aby nekomplikované lidi nerušily,“ dodal skladatel.
