Nikdy jsem nechtěl být performer, bavilo mě vyrábět hudbu, říká Ondřej Soukup

„První písničku jsem složil, až když mi bylo nějakých šestnáct, sedmnáct let. Předtím jsem se o to ani nepokoušel, protože mě nenapadlo, že bych mohl skládat,“ říká o sobě host Barbory Tachecí, hudební skladatel a baskytarista Ondřej Soukup.

Osobnost Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Bavilo mě hrát, bavilo mě být instrumentalista, to mě v té době fascinovalo. A psaní jsem považoval za zcela okrajovou a nedůležitou věc,“ dodává a přiznává, že ke komponování ho přivedli až kamarádi hudebníci Michael Kocáb a Milan Svoboda.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hostem Osobnosti Plus je Ondřej Soukup

Z jedné kapely do druhé

„No co,“ komentuje Soukup kauzu z 80. let, kdy odešel z ikonické kapely Pražský výběr k mainstreamovému Karlu Gottovi. „Baskytarista odešel z jedné kapely do druhé kapely...“

Ondřej Soukup

Hudebník a hudební skladatel Ondřej Soukup se narodil 2. května 1951 v Praze. V roce 1975 absolvoval Pražskou konzervatoř, poté působil v mnoha jazzových a popových kapelách jako baskytarista. V roce 1983 složil hudbu ke svému prvnímu celovečernímu filmu Druhý tah pěšcem. Od té doby je podepsán pod hudbou ke dvaceti dalším celovečerním snímkům, mezi které patří i Oscarový film Kolja režiséra Jana Svěráka. Vedle muzikálů a scénické hudby pro televizi a film skládá i popové písně.

Později však přiznává: „Ano, měl jsem s tím problém. Byla to taková Sofiina volba, protože mým snem bylo už tehdy psát a mít studio. Na to jsem si u Pražského výběru v žádném případě nemohl vydělat. Jako skladatel jsem zdaleka neměl tolik práce jako Michael. A tak jsem nevěděl, jak si na to studio vydělat. A tady najednou byla možnost. Ale také je fakt - a že jsem s Karlem Gottem vydělal opravdu hodně peněz - jsem to všechno opravdu dával do aparatury a nástrojů.“

S odstupem času si hudební skladatel ale všímá, že se pro něj význam hudby posunul.

„Dnes hledám v hudbě něco jiného, než jsem v ní viděl dřív. Nechci říkat 'do hloubky', aby to nevypadalo nějak zbytečně ušlechtile. Ale tónika, dominanta mi už prostě nestačí. A to dřív stačilo.“

„Z profese hudebního skladatele se do důchodu neodchází. Tady se umírá. Neumím si představit, že přestanu hudbu psát. Protože to bych umřel, …vzápětí a hned.“

Ondřej Soukup

Pochybuji o každé notě

Na otázku moderátorky po pochybnostech o sobě jako skladateli odpovídá Soukup: „O každé notě pochybuji! Skládání, když člověk pracuje sám - a já jsem totálně osamělý běžec, musíte dělat i s dramaturgií vlastních nápadů.

„Napadne mě spousta melodií, ale která z nich je ta pravá? Mám použít tohle, nebo tohle? Je tohle dost sofistikované, tohle by se dalo udělat chytřeji. A přitom má hudba nekonečně mnoho možností a můžete s ní dělat, co chcete,“ nastiňuje úskalí skladatelského řemesla.

Být v pozadí

To, že je slavný, vnímá hudebník pozitivně. „Má to své výhody. Když přijdete třeba k řezníkovi, tak na vás začne mrkat a dá vám nějaké méně tlusté maso,“ žertuje a dodává, že ho stejně spíš nejí.

„Ale nikdy jsem nechtěl být performer. Ten, který leze na pódium, ukazuje svůj obličej, lidi mu tleskají a můžou se z něj zbláznit. Mě tohle v podstatě nikdy nezajímalo. Mě bavilo vyrábět hudbu. Bavilo mě být člověk v pozadí,“ uzavírá.

Barbora Tachecí, kte Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme