Spolupráce s Mikem Shinodou byla dětským snem, říká producent fiedlerski
Nahráváním s kamarády začíná většina tuzemských hudebních producentů. Málokdo ale s kamarády začne během pár let vyprodávat největší české haly jako Ondřej Fiedler alias fiedlerski. Dá se špičková píseň nahrát s jednoduchým softwarem? Jaká byla spolupráce s Mikem Shinodou z Linkin Park? A jak reklamovat práci sound engineera od Adele? I o tom mluvil v prvním rozhovoru ze série Architekti popu.
První otázka bude pro všechny producenty v sérii stejná. Pamatuješ si na první track, který jsi kdy nahrál?
Bylo to tak v osmi letech na takový malý kazeťák. Něco jsem tam nazpíval a bylo to fakt ukrutné. Ale s mikrofonem a počítačem to bylo docela pozdě, asi až v osmnácti přibližně. A byl to taky jen pokus, žádný zásadní hit se tam nekonal. První použitelná produkce byla asi Sebastianova Toulavá. Tam jsem se angažoval už docela dost. To bylo ještě před Hello.
Album Posledné veci Miroslava Žbirky ovládlo hudební anketu Žebřík. Slavila i kapela Vypsaná fixa
Číst článek
A dělal jsi to taky v Garage Bandu? Protože v tomto programu vznikla i první verze Hello.
Jo, taky v Garage Bandu. Finální mix byl pak v Logicu, ale Garage Band byl ten základ.
K softwaru se později ještě vrátíme, ale nejdřív by mě zajímalo, jak se z člověka, který v Holešovicích při buskingu dostane pokutu za žebrotu a nahrává si doma na kazeťák, stane jeden z nejvyhledávanějších českých popových producentů?
Žádný konkrétní moment, kdy bych si řekl, že už jsem áčkový producent, tam asi nebyl. Šlo to všechno postupně.
Nebyl tam žádný moment, kdy by o mně najednou ostatní začali pět chorály a zakřičeli: „Tadá!” Ale okolo Toulavé nebo Hello a celého alba Hearts od Lenny jsem asi začal víc vnímat nějaký úspěch.
Tvoje producentské portfolio je poměrně dost pestré. Toulavá stojí na kopáku a banju, dělal jsi rapové a ryze popové věci s kolegy z Liberce, produkoval jsi punk-rockové věci, které jsi i aktivně tvořil třeba s kapelou Dusty Kate. Je vůbec nějaký žánr nebo formát, ze kterého bys měl respekt nebo strach?
Zkusit bych chtěl asi cokoliv, ale je samozřejmě otázka, jak bych to zprodukoval. Asi bych to nahrál, ale moc bych nevěděl, co dělám.
Nejspíš by to nevypadalo tak, že bych jazzovému souboru říkal: „Tak jo a teď si tam hodíme nějaké pěkné přechody.” Já navíc nejsem moc přes noty, takže by to asi působilo i dost komicky. Orchestr jsem si už ale vyzkoušel, když jsme nahrávali s Lenny song Home. A šlo to docela dobře, takže by se třeba i ten jazz nějak dal.
Nějaké menší orchestrální party jsi nahrával i do písně Cizí zeď pro Kazmu, kde hlavně byly desítky zpěváků a zpěvaček. Jak se hledá tónina pro takovýto We Are The World koncept?
No to jsme hledali hrozně dlouho, to je super, že se na to konečně někdo ptá. Měl jsem v tom projektu asi osm set stop, to bylo něco šíleného.
Vždycky někdo přišel, měl nápad a říkal: „Hele a ještě tohle by bylo zajímavé, pojď to tam dát.” A já jsem ke konci už zakázal komukoliv cokoliv vymýšlet. Prostě nahrát svůj part a odchod.
Ulítnout si ve studiu
Říká se, že hudební producent by měl myslet taky na to, aby se píseň, na které dělá, dala dobře prodat. Jak moc Tě při produkci limituje otázka rádiových testů atd.? Vnímáš vůbec hudbu jako produkt?
Asi záleží, s kým dělám. Jestli to jsou Mirai, jestli je to Annabelle, jestli je to Calin třeba.
Samozřejmě to občas řešíme. Hity se u většiny interpretů, se kterými dělám, už dost očekávají a je to složitá výchozí pozice. Ale řekl bych, že už to není tak intenzivní a máme v tom víc volnosti, než jsme mívali.
Svoji hudbu vnímám jako sběratelský komiks, říká zpěvačka Amelie Siba před vydáním nové desky
Číst článek
Takže je ve studiu pořád důležitější věta „tohle mě baví” než „tohle se dobře prodá”?
Přesně tak.
A jakým způsobem pracuješ s tím, když se chtějí žánrově nebo zvukově hudebníci posunout někam dál? Protože tam se zase naráží na očekávání fanoušků, kteří velmi často změny nesou nelibě.
Samozřejmě, že když se opijeme ve studiu, děláme blbosti a nějak tam ulítneme se synťákem nebo vytvoříme nějakou jinou bizarnost, tak si to pak řekneme a vykašleme se na to. Ale většinou na to nemusíme nijak aktivně myslet a přijde to úplně samo.
Jak vypadá takové ulítnutí? Jaký je třeba nejbláznivější sample, který jsi ve studiu udělal?
Jednou jsme nahráli zvuk plesknutí o koule.
A je to někde použité?
Mirai to mají v nějaké písni jako perkuse, ale už nevím, ve kterém tracku to je. Ale jinak nahráváme hodně i břicho třeba, to se používá běžně.
Je právě nahrávání jedinečných zvuků, samplování nebo i nakupování plug inů základem úspěšné originální produkce? Nebo se dá track na vysoké úrovni udělat i normálně z banky?
V equipech mám hodně peněz. Mám hodně synťáků, hodně 808, hodně všeho. Ale z banky se dá vycházet úplně v pohodě. Udělal jsem třeba takhle song Play od Paulieho Garanda a zní to podle mě dobře.
Umělecké bizáry v mailu
Jména některých hudebníků jsi tu zopakoval vícekrát, protože s nimi děláš pravidelně. Jak těžké je dostat se k tobě jako nový klient, když už máš v podstatě stálou partu, se kterou pracuješ?
Hodně si vybírám. Času je opravdu málo a dělám hlavně projekty kamarádů. Takže přesně Lenny, Mirai, teďka Marcella a tak. Ale šance pro nějaké nové spolupráce tam určitě je, jen ne tak velká.
A co musí interpret přinést nebo splňovat, abys na to kývnul?
Song. Vždycky je to o tom konkrétním songu. Musí mě to vystřelit prostě. To se ale bohužel děje málokdy, naopak mi do mailu většinou chodí spousta bizárů. Kolikrát jsem si říkal, že takhle daleko nikdo nemůže zajít, ale oni tam zajdou a ještě dlouho jdou.
Těch klíčových dlouhodobých spoluprací máš na kontě víc. Kdybys dělal teď rozhovor sám se sebou, o kterých by ses chtěl bavit?
Byl by tam asi Gott. To nebylo nijak zásadní ve smyslu vlivu, ale byla to taková dojemná a pro mě hodně cenná spolupráce. Ale jinak ta Léňa. To album Hearts, kde jsem se mohl trochu ukázat.
Na albu Hearts je i singl Hello, o kterém jsme už před chvíli trochu mluvili. Tuhle písničku jste prý posílali na mix sound engineerovi, který míchal Adele, a podle Tvých slov se mu to při nejmenším trochu nepovedlo. Jak se tohle stane? Odflákl to nebo jste měli jen jiný názor?
Podle mě se na to fakt vykašlal. Nějak to nahodil, ale stálo to za nic.
Melancholie i radost. Depeche Mode vydali novou desku, první od tragické smrti zakládajícího člena
Číst článek
Jak jsi na to reagoval?
Hodně jsem se naštval. Pak jsme mu to reklamovali a byl s tím dost v pohodě, říkal, že to chápe a že se to občas stává. Nakonec se to i finančně docela uhádalo.
Teď ti míchá víc lidí, například i Oli Jacobs, který dělal s The 1975 nebo Harrym Stylesem. Vystačí si teoreticky producent i sám nebo si musí takto najít lidi, co dělají mix? A jak se případně pozná, že je to ta správná symbióza?
Hodně pracuju s kamarády. Na Oliho jsem narazil úplnou náhodou v New Yorku. Ale vesměs je to takovou metodou pokus omyl. Někdy to jde a někdy to nejde. Jinak sám si mixy už moc nedělám, ale zkušenost je to dobrá. Producent by to asi měl umět.
U Mirai jsi podepsaný i pod některými texty. Je údělem producenta i zasahovat do textů nebo to takhle máte nastavené jen s Mirai?
Určitě to pomůže, když producent zvládne asistovat i u textu. Může to udělat hit hitem. Nám to s Mirai někdy trvá měsíc, někdy to trvá rok, chce to fakt péči. Ty texty jsou dost zásadní.
Tantiemy s Mikem Shinodou
Jaký jsi producent? Necháváš si do toho mluvit nebo spíš máš svojí jasnou vizi, kterou musí umělci respektovat?
Většinou už mi interpreti hodně věří a nechávají mě to vést.
Jméno hudebníka, který hit nazpívá, zná v podstatě každý, jméno producenta málokdo. Je Ti v té lehce anonymizované poloze dobře nebo bylo právě toto důvodem, proč jsi už u řady písní pod pseudonymem fiedlerski přímo psaný?
Čím dál častěji se stávalo, že jsem byl u některých písní angažovaný už tak nadstandardně, že jsem už cítil potřebu nějaké zmínky.
U2 vydávají novou desku. Skladby Beautiful Day nebo With Or Without You dostaly intimnější háv
Číst článek
Chtěl jsem být nějak autorsky definovatelný a tahle cesta se mi zdála rozumná. Líp se mi pak dostávají nápady ven z hlavy. Aby mě to celkově prostě víc naplňovalo.
Nedávno sis splnil svůj dětský sen a dělil sis tantiemy s Mikem Shinodou z Linkin Park, se kterým jsi produkoval Lithium pro Lenny. Jak ta spolupráce vlastně vypadala? Komunikovali jste na dálku a sessiony si posílali, nebo jste se na to i sešli osobně?
My jsme se potkali ve Foru Karlín, kde jsme mu předskakovali, a já jsem řekl ze srandy Léně, ať se ho zeptá na email. A on řekl: „Jasný, tady máš.”
Když jsme se mu pak ozvali, tak v podstatě stejně pohodářsky řekl, že můžeme zkusit něco společně vytvořit. Jinak ty sessiony jsme měli na dálku přes video, on to udělal jako takovou veřejnou prezentaci.
A koho máš na svém producentském bucket listu dál? S kým bys dál rád spolupracoval?
Tam je těch jmen strašně moc. Třeba blinky bych chtěl určitě zkusit. Mac Miller sice už nežije, ale to bych určitě moc chtěl. A třeba MGK ještě.
