Vkus je díky dostupnosti hudby daleko méně sociálně svázaný, říká rektor a muzikolog Mikuláš Bek

„Je potřeba být realista. Jsou souboje, které vyhrát nelze. Na univerzitě i vně univerzity. Na druhé straně jsou souboje, do kterých je třeba jít, i když víte, že prohrajete. Vzpomněl jsem si na krásnou pasáž opery skladatele Josefa Berga, kde se v prologu říká: svíjet se pod koly dějin hraničí někdy s povinností,“ cituje libreto rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, host Osobnosti Plus.

Osobnost Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek | Foto: Ondřej Surý

Jako absolvent oboru se specializací na sociologii hudby, která se zabývá zájmem lidí o hudbu a tím, jak s ní nakládají, má v tomto kontextu široký hudební rozhled.

„Sám rád poslouchám všechno. Profesionál má projevovat zájem o nejrůznější hudbu, ne poslouchat to, na co má náladu. Čím dál tím méně ale poslouchám, kromě jazzu, populární hudbu.

Na druhou stranu, dospíval jsem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, tedy jsem si zažil novou vlnu hudby, která k nám přicházela. Dodnes ze sentimentu proto poslouchám v autě třeba The Clash,“ odpovídá muzikolog Barboře Tachecí na otázku, jakou hudbu má nejraději.

„Někdy od devadesátých let prošla jednoznačná vazba mezi vzděláním, sociálním postavením a hudebním vkusem velkým oslabováním. A dnes díky všeobecné přístupnosti hudby se stal hudební vkus daleko méně svázanějším, volnějším,“ hovoří Bek o vlivu sociálního prostředí na vkus lidí.

Komunismus učitelství degeneroval

„České univerzity obrovsky poškodilo období čtyřiceti let izolace. Část akademiků zaujala obrannou pozici a snažila se hájit co nejvíce dědictví První republiky. Ale bylo to strašně obtížné. Postupem času se stále více projevovalo, že jsme nemohli číst aktuální literaturu. Akademický provoz ustrnul, odborníci nemohli jezdit za námi a bylo téměř vyloučeno, aby čeští akademici vyjeli do zahraničí. Učitelská profese a její kvalita tím degenerovala. Vznikla tak jiná kultura,“ hovoří Bek o propasti mezi renomé českých a zahraničních prestižních vysokých škol.

„Teprve teď dorůstá generace učitelů a profesorů, která tímto není zasažena, mohla vycestovat studovat do zahraničí. Je to generace, která nyní nastupuje do vedoucích pozic,“ dodává.

Mikuláš Bek

Vysokoškolský učitel, docent muzikologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a od září 2011 i její rektor Mikuláš Bek se narodil 22. dubna 1964 ve Šternberku. Vystudoval v roce 1986 na Filozofické fakultě MU (tehdy UJEP) hudební vědu. Kariéru začínal na katedře hudební vědy, v letech 1990 – 1999 v Ústavu hudební vědy FF UK v Praze, na částečný úvazek 1991 – 2002 též na katedře muzikologie FF UP v Olomouci. Od roku 1998 působí na brněnském Ústavu hudební vědy, který vedl v letech 1999 – 2004. Zaměřuje se na hudební sociologii, dějiny novější hudby 19. a 20. století a metody hudební analýzy. Je spoluautorem projektu Český hudební slovník osob a institucí. Od září 2004 byl prorektorem MU pro vnější vztahy, od prosince 2005 pro strategii a vnější vztahy. Dne 26. dubna 2011 byl Akademickým senátem Masarykovy univerzity zvolen za jejího nového rektora.

Barbora Tachecí Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme