Vltava, jediná kulturně zaměřená rozhlasová stanice v Česku, si za 50 let své existence vysloužila nálepku „stanice pro náročné, která hraje jen klasickou hudbu“. Tuhle překonanou představu se pokusí nabourat i nedělní narozeninový koncert. „Chtěli jsme ukázat, jací skvělí hudebníci jsou s Vltavou organicky spjati,“ popisuje šéfredaktorka Jaroslava Haladová. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz mluví i o tom, čím byla pandemie paradoxně prospěšná.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 11:40 2. září 2022 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vltava slaví padesátku koncertem. Datum bylo jasné, ale jak jste vybírali, kdo na akci vystoupí?
Výběr se odvíjel od našeho vltavského programu a zároveň kampaně Vltava má můj hlas, protože se nám v ní podařilo zapojit autory vltavských pořadů do prezentace naší stanice. Všichni sólisté, kteří tam vystoupí, u nás mají svůj pořad.

Můžu začít třeba Danem Bártou, který pro nás napsal a načetl své zážitky z cest do podcastu Nevinnosti světa, dvě série jsou stále k dispozici online. Pak je tam Ondřej Pivec, který u nás každý pátek v podvečer připravuje hodinku svého hudebního výběru z oblasti jazzu v Jazzovém podvečeru. Milan Cais z Tata Bojs u nás zase každé úterý vybírá a komentuje hudbu v pořadu Sedmé nebe, v pondělí ho tam střídá Sára Vondrášková alias Never Sol a ve středu Marta Kloučková. A v neposlední řadě je tam Beata Hlavenková, která se také podílí na Jazzovém podvečeru.

Takže dramaturgie byla logická. Chtěli jsme ukázat, že tihle skvělí hudebníci jsou s Vltavou skutečně organicky spjati. Plus je tam Rozhlasový Big Band Gustava Broma, na který by se nemělo zapomínat. Ten je tam prostě kvůli tomu, že je to perfektní těleso. Spolupráci jsme si vyzkoušeli už na koncertě Dana Bárty, který s big bandem dokonce vydal i CD. Od toho se odvinula myšlenka spolupráci rozšířit i na další interprety.

Odráží se v koncertu nějak i současná hudební programová skladba Vltavy?
Snažíme se lidem dávat čím dál více najevo, že Vltava není jenom stanice klasické hudby. Ona tu nálepku pořád trochu má, ale když si člověk tu stanici zapne, zjistí, že tomu tak vůbec není. Když si třeba pustíte Vltavu odpoledne, z klasiky tam toho skutečně moc neuslyšíte. Stále ji ale pochopitelně zachováváme třeba každé ráno v Mozaice, kde hraje převážně klasická hudba, každý den také máme Polední koncert, což je hodina a půl klasické hudby, a ještě další formáty. Klasika je s Vltavou spjatá pořád, ale není to už zdaleka hlavní linka naší hudební dramaturgie.

Kromě koncertu, jak jinak se ještě v programu vysílání objeví narozeninové oslavy?
Slavit budeme už od poledne. Od 12 do 15 hodin máme takový živý blok, kde se ohlédneme za padesátiletou historií stanice. Hodinu z toho přitom věnujeme společnému vysílání se slovenskou stanicí Rádio Devín, protože před těmi padesáti lety se tehdejší celoplošná stanice Československo II rozdělila právě na Vltavu a Devín, takže oni slaví s námi. S tím souvisí taky to, že potom od 15 do 16 hodin vysíláme slovenskou rozhlasovou hru, konkrétně dramatizaci románu 1984 od George Orwella.

Koncert od 16 do 17 hodin bude vrcholem, na který naváže Jazzový podvečer a speciální Koncert bez hranic. Ten pro nás vybírá Katarzia, což je v Praze usazená slovenská hudebnice, takže tam opět bude československý akcent.

Uslyšíme i něco z archivu?
Uslyšíme něco z archivu, ale jen něco málo. Už teď si u nás nebo na webu iROZHLAS.cz můžete poslechnout seriál k padesáti letům Vltavy, ve kterém se objevují krátké výběry z nejzajímavějších pořadů vltavského archivu. Zmiňuje se tam třeba pořad 3×60, a to stereo, což byla taková opravdu technologická novinka, která na Vltavě vysílala.

Rozhodli jsme se, že se spíš než na archiv zaměříme na současnost a budoucnost. Chceme říct, že už tady padesát let jsme, a určitě máme v plánu tady ještě další desítky let zůstat a vysílat.

‚Pandemie nám pomohla‘

Když jste před třemi lety nastupovala do vedení stanice, tvrdila jste, že není potřeba revoluce, jenom vylepšit stávající stav. Povedlo se to?
Pevně doufám, že ano, byť to musí posoudit asi hlavně posluchači a vůbec příznivci Vltavy. Myslím si ale, že se za ty tři roky povedla spousta věcí. Vltavský tým ukázal, že dovedeme docela progresivně a rychle fungovat a reagovat. Máme třeba novou zvukovou grafiku, což je věc, která je opravdu podstatná, protože když stanici posloucháte, na znělky chtě nechtě narazíte. Když se tedy komplet obmění zvuková grafika, je to docela dost slyšet. Změna je to sice drobná, ale pro vysílání podstatná.

Povedlo se také zavést nové pořady, jako je třeba Četba s hvězdičkou, takové naše noční čtení na pokračování, které slaví úspěchy on demand (tj. v rámci odloženého poslechu online – pozn. red.). Za loňský rok to byl pátý nejposlouchanější on demand pořad celého rozhlasu. Rozšířili jsme také Sedmé nebe a přilákali sem všechny ty hudebníky, o kterých jsem už dříve mluvila, dali jsme Mozaiku zpátky na odpoledne... Doufám, že se daří stanici posouvat.

Máme třeba i nové multimediální studio, které vypadá úplně jinak než původně.

Padesát let kultury. Český rozhlas Vltava zve na koncertní narozeninové oslavy s Danem Bártou

Číst článek

Nové studio je jednou ze změn, která je opravdu viditelná. A s tím se váže, že je Vltava mnohem více vidět i na sociálních sítích a na webu.
To je dobře, že to říkáte. Doufejme, že to tak skutečně je. Snažíme se. Souvisí to s tím, že jsme studio rekonstruovali částečně i proto, abychom tam stejně jako v dalších studiích Českého rozhlasu měli HD kamery, a tím pádem mohli hosty rovnou natáčet a dělat z toho krátké sestřihy, které potom dáváme na sociální sítě.

Někdo může říct, že to už není rádio, ale přece jenom v dnešní době potřebujete lidi nějak upoutat, konkrétně třeba na facebooku nebo instagramu, a říct jim, ať si zkusí rozhovor pustit celý. A je už celkem jedno, jestli si ho pustí s obrazem na YouTube nebo jenom do ucha, to už záleží na nich. Taková je dneska doba.

Když už o tom mluvíme, jak dnes vlastně vypadá posluchač Vltavy?
To je poměrně záludná otázka. Dělají se nejrůznější průzkumy, takže víme, že mezi našimi posluchači stále převažují lidé starší generace, nad šedesátkou, ale už se nám tam i více objevují zástupci mladší generace. Čtyřicátníci by pro nás byli úplný ideál.

Ukazuje se, že posluchači jsou většinou velmi tolerantní, že snesou kulturu napříč spektrem. Z výzkumů, které se teď dělaly, vychází, že je změny ani nijakým způsobem nepopudily. Když má někdo tu stanici rád, má ji rád i přesto, že mu tam třeba něco občas změníte. Posluchači jsou to asi poměrně věrní, což bude také tím, že jsme přece jenom jediná kulturní stanice v českém éteru. Pokud se zaměřujete na kulturu, tak si upřímně řečeno mezi rádii nemůžete zase moc vybírat, a zůstáváte s námi.

Vltava se vždy profilovala jako stanice pro náročnější posluchače. Jak se na tomto plánu podepsala pandemie, během níž lidé tíhli spíše k lehčím obsahům?
To právě není úplně pravda, protože nám pandemie hodně pomohla. Paradoxně celému Českému rozhlasu docela dost nahrávala důvěryhodnost značky. Lidé za ním chodili za zpravodajstvím, ale zdaleka ne jenom za ním. Opravdu perfektně fungovaly četby on demand. Lidé si evidentně chtěli od nejrůznějších témat odpočinout. A navíc byli víc doma a měli víc času si do sluchátek pustit své oblíbené pořady. Vůbec se neukázalo, že by to byla doba lehkého poslechu, naopak měli lidé víc času se soustředit na to, co je zajímá. Nemuseli sedět v kancelářích a poslouchat komerční rádio, ale mohli si doma pustit, co chtějí.

A možná chtěli mít i pocit, že jsou s někým v kontaktu.
Přesně tak. Zajímavé bylo, že když začala pandemie a úplně se zastavil chod na české kulturní scéně, tak jsme si říkali, o čem budeme vysílat, jestli náhodou nebudeme muset naše z aktualit složené proudové vysílání nahradit něčím jiným. Ukázalo se, že to tak ale vůbec není, že pořád žije literární scéna, hodně věcí se dělo online, spoustu věcí se dalo prostě točit jinak. To období jsme překonali, aniž bychom jakkoliv museli měnit program, a pořád jsme s kulturou zůstávali v kontaktu.

Probraly jsme vztah k posluchačům, ale zajímá mě i druhá stránka. Jaká je Vltava partnerem pro umělce?
Myslím si, že je docela velkým partnerem pro umělce, a to v několika oblastech. Poskytuje servis, dává lidem vědět o tom, že se tady děje x věcí, na které mají jít, že stojí za to koupit si lístky do divadla nebo vyrazit na koncert. A taky dává umělcům prostor vystupovat v hrách, četbách a různých dramatizacích. Nevím, do jaké míry je to pro ně třeba i forma obživy, ale určitě je ta participace pro ně zajímavá.

A podobné je i to s hudbou. Přenášíme spoustu živých koncertů a natáčíme i do záznamu, čímž tu scénu udržujeme naživu. Neděláme tedy žádné sbírky na podporu umělců, ale právě oni a celá umělecká obec jsou integrální součástí toho, co Vltava dělá.

Ptám se i proto, že jste v rozhovoru pro Mediář v roce 2019 řekla, že „by tady mělo být míň mluvení o umění a víc samotného umění“.
To se snad částečně podařilo. Tím jsem možná narážela na to, že se právě před těmi třemi lety vedly docela velké debaty o tom, jak má ta stanice vypadat, jestli její hlavní rolí má být, že nějakým způsobem formuje názor o české kulturní scéně, že je to stanice, kde je hodně publicistiky, recenze a řeší se věci, anebo jestli to má být prostor určený umění jako takovému. Reagovala jsem na to, že dřív, za mého předchůdce Petra Fischera, se stanice maličko víc přitáhla k publicistice, a já měla pocit, že by se to mělo uvést do rovnováhy.

Pochopitelně máme být názoroví, což se také snažíme být. Denně máme pořad Akcent, kde se probírá jedno hlavní kulturní téma z více úhlů pohledu, nebo další hloubavé a třeba i kritičtější formáty. Zároveň ale dáváme velký prostor umění jako takovému, proto tady vznikají třeba literárně-dramatické řady a jiné moderní pořady.

Četby jako rozhlasové zlato

Když přejdeme k posluchačským trendům, vy jste v minulosti zmiňovala, že hodně táhnou true crime podcasty, několikahodinové krimi seriály na pokračování. Jak si Vltava vede v tomto ohledu? A chce vůbec naskakovat na trendy?
My bychom určitě naskakovali. Co se týče true crime, tak fakt nic nemáme, ale společně se slovesnou dramaturgyní stanice Klárou Fleyberkovou nad tím upřímně uvažujeme, protože si myslíme, že to je formát, který se dá zajímavě zpracovat i umělecky. Vltava by si něco takového mohla dopřát. Co si budeme vykládat, tohle je věc, která po celém světě funguje opravdu nejvíc.

I když ale nemáme true crime, tak máme jiné úspěšné věci. V prostředí Českého rozhlasu a vůbec na české mediální scéně velmi dobře fungují hlavně četby na pokračování. To je opravdu rozhlasové zlato. V březnu jsme třeba uvedli Svět podle Garpa od Johna Irvinga. Byla to vůbec nejúspěšnější četba od dob, co se měří online poslechovost Českého rozhlasu, tedy on demand. Za měsíc, kdy mohla být k dispozici, si ji poslechlo přes 250 tisíc lidí.

Topolova Sestra, Bártovy výpravy i hudba v Sedmém nebi. Poslechněte si to nejlepší z Vltavy

Číst článek

Je trochu škoda, že kvůli autorským právům a poplatkům za ně musíme ty věci často vyskladnit jenom na omezenou dobu. Kdyby mohly být neomezeně a mohly být takzvaně na třetích stranách, tak by poslechy byly určitě ještě lepší.

Jak bude vypadat dalších padesát let Vltavy?
To je až věštecká otázka. Spíš je zajímavé, jak vypadají ty nejbližší roky, pro rozhlas a pro stanici, jako je Vltava, totiž představují velkou výzvu. Vltava je přece jenom pořád kombinací stanice titulkové a proudové. Máme tam stabilní pořady, které mají hodinu a vy, abyste z nich něco měla, byste měla u rádia skutečně hodinu vydržet.

Je otázka, nakolik tohle půjde do budoucna zachovat. Zvyklosti lidí se mění a stále více se od živého vysílání vyžaduje proudovost. Tyhle koncentrovanější, náročnější formáty lidé hledají spíš on demand. Ukáže se, nakolik půjde do budoucna zachovat dnešní strukturu Vltavy a nakolik se bude třeba víc přiklonit k živosti, kontaktnosti a proudovosti.

To je výzva, o které před patnácti, dvaceti lety vůbec šéfredaktor nemusel přemýšlet, protože formát stanice byl daný. Pokud se chceme bavit o tom, že Vltava bude relevantní ještě třeba za deset let, tak nad tím určitě musíme přemýšlet.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít