Krádež, nebo pocta? Umělci autorské právo moc neznají, mají svoje pravidla a etiku, ukázal výzkum

Světově proslulého skladatele Antonína Dvořáka považují někteří Američané za svého tvůrce a někdo uvádí, že ve své době položil základy novému žánru, muzikálu. Z jeho tvorby vychází ale i současní hudebníci, kteří takzvaně samplují a vybírají chytlavé části jeho skladeb. Právě samplování se nedávno věnoval český výzkum.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na dřevěných policích jsou v prostorech knihovny jak nástroje, které se dají ovládat klávesami, tak ty které spíše připomínají klubko zauzlovaných drátů s kulatými tlačítky.

„Základní povědomí o autorských právech tady je. Nicméně co chybí, je znalost konkrétních pravidel,“ říká výzkumník Pavel Zahrádka. | Zdroj: Instagram Synth Library Prague

Melodiím Antonína Dvořáka dal nový kabát například britský hudebník Mike Skinner z kapely The Streets.

Rapper využil část nahrávky z Dvořákovy Novosvětské 9. symfonie.

I když to může být pocta pro českou hudbu, někteří se můžou ptát: Je to legální? Je to morální? A hlavně je to vůbec tvůrčí?

Částečně jim odpovídá nový sociologický výzkum o takzvaném samplování, na kterém spolupracovala hudební publicistka Marie Čtveráčková:

„Pro mě je téma samplování hlavně o tvůrčím a uměleckém vyjádření. Není to vůbec tak, že někdo jenom něco vystřihne a dosadí to do své skladby. Jsou tam velké možnosti. Lidé, kteří jsou příklady zajímavých samplujících umělců, často přinesli opravdu úplně novou zvukovou estetiku. Vážně to není tak, že bychom poskládali vedle sebe tři fotky nebo tři otisky nějakého zvuku.“

Ulož.to bez Pelíšků i pohádky S čerty nejsou žerty. Nejvyšší soud potvrdil zákaz stahování i dalších filmů

Číst článek

V historii si třeba melodie půjčovali navzájem i klasičtí skladatelé, upozorňuje Čtveráčková.

„Novější afroameričtí hudebníci a hudebnice často pracovali s odkazem svých předchůdců. Dobrým příkladem je James Brown, který se díky hiphopu stal znovu slavným. Bylo to takové vzkříšení této legendy díky tomu, že ho někdo samploval,“ popisuje Marie Čtveráčková s tím, že podobné citování může být i poctou.

Dnes už jde o složitý právní problém, o který se začali právníci zajímat hlavně v osmdesátých letech s příchodem hiphopu a magnetofonových kazet.

„Samplování tady už je dlouhou dobu. Stejně jako technologie, které to umožňují. My tady u nás, v knihovně syntezátoru, se bavíme i o tom, že v historii byla etapa konkrétní hudby. Tu umožnily magnetofonové pásky, magneťáky, kam se dala nahrát jakákoliv hudba nebo zvuk.“

Autorské právo a vlastní pravidla

Do výzkumu se zapojilo přes pět desítek českých hudebníků a hudebnic – od nich chtěli odborníci vědět, jaké mají o autorském právu povědomí.

„Základní povědomí o autorských právech tady je. Co chybí, je znalost konkrétních pravidel, jak vypořádat práva pro užití hudebního fragmentu při transformativním užití,“ říká Pavel Zahrádka z Univerzity Palackého v Olomouci.

Google bude platit některým českým vydavatelům za jejich obsah. Podepsal s nimi smlouvu

Číst článek

Mezi transformativní užití spadá samplování a remixování. Podle Zahrádky se k tomu ale váže řada mýtů.

„Jedním z těch mýtů je, že lze samplovat krátký úryvek do pěti až dvaceti vteřin. Podle práva to nelze,“ uvádí příklad.

Výzkumníci o autorském právu hovořili s 38 hudebníky a zkoumali dotazníky, které jim vyplnilo 56 respondentů.

„Dotazníkové šetření má spíše podobu ankety, protože my neznáme rozsah té naší cílové skupiny, která sampluje,“ přibližuje Zahrádka. „Všechny ty závěry jsou do určité míry ne nutně závazné a směrodatné, ale spíše indikují určité trendy.“

Vlastní pravidla. A co právo?

Tvůrcům v dotazníku hlavně vadilo, pokud by byla jejich hudba ideologicky zneužita. Zároveň mají i svá vlastní pravidla, kdy je vhodné si část tvorby jiných interpretů půjčovat a kdy ne.

Automatické mazání chráněných děl z internetu neporušuje svobodu slova, rozhodl soud EU

Číst článek

„To, že umělci právo neznají, nebo je pro ně příliš komplexní, neznamená, že by nechtěli jednat po právu nebo eticky. Vyvíjejí vlastní kritéria, na základě kterých rozlišují mezi legitimním a nelegitimním samplování. Jsou to kritéria, zda je užití komerční, či nekomerční, se svolením, či bez svolení a jestli je uctivé k původnímu zdroji či je neuctivé,“ říká Zahrádka a dodává:

„My jsme se snažili popsat tuto etiku, protože může sloužit k opravě práva. Když totiž právo není v souladu s běžným životem nebo praxí, tak se nabízí otázka, k čemu takové právo je, když není respektováno. A zda ho není třeba upravit.“

Na webových stránkách whosampled.com se můžete podívat, kteří hudebníci se hudebním citacím nejvíce věnují a odkud nahrávky získali.

Výzkum vznikal ve spolupráci se Svazem autorů a interpretů. Celá zpráva je dostupná na webu.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme