Zemřel Coco Schumann, hudebník, který 'hrál v pekle' koncentračních táborů

Ve věku 93 let zemřel v neděli německý jazzový hudebník Heinz Jakob „Coco“ Schumann. Jeho hudba doprovázela lidi v těch nejtěžších chvílích v koncentračních táborech, kromě jiného i v Terezíně.

Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Německý jazzový hudebník Heinz Jakob Schumann, známý také jako Coco Schumann | Foto: Karlheinz Schindler/dpa | Zdroj: Fotobanka Profimedia

„Jsem hudebník, kterého věznili v koncentrační táborech. Ne vězeň z táborů, který hrál hudbu,“ říkal o sobě Coco Schumann. O tom, jakou má za sebou minulost, léta nevěděli ani jeho nejbližší přátelé.

Cílem bylo holokaust přežít. Když se to povedlo, nevěděli jsme, co máme dělat, vzpomíná Tomáš Radil

Číst článek

Syna židovské matky a otce konvertity okouzlila swingová hudba prý už na berlínské olympiádě v roce 1936 a jeho inspirací měla být Ella Fitzgeraldová. Samouk na bicí a na kytaru se ke své první kapele přidal ještě jako teenager.

V roce 1943 Schumanna zatkli a deportovali do Terezína, kde se stal členem kapely Ghetto Swingers a musel hrát pro důstojníky SS americké písně, jež byly tou dobou v Německu už zakázané. Schumann dostal místo bubeníka – předchozího několik dní předtím deportovali do Osvětimi.

V propagandistickém filmu hráli Ghetto Swingers v nablýskaných černých oblecích, ve skutečnosti je museli hned po natáčení vrátit. Za snímek jim slibovali svobodu, ve skutečnosti i na ně čekala Osvětim, kam je deportovali krátce poté.

Neobyčejný talent Schumannovi pomohl i zde. Dozorci mu nakázali založit kapelu, která hrála během hodin a hodin tetování nových vězňů. Jako ceněnému vězni mu dovolili vybrat si pevné boty a dostat o trochu více jídla – obojí klíčové pro přežití v chladném počasí.

„Člověk je zvláštní tvor. Nepředvídatelný a nelítostný. Co jsme ty dny viděli, bylo nesnesitelné, a přece jsme to snesli. Hráli jsme k tomu hudbu, jenom abychom přežili. Hráli jsme v pekle,“ prohlásil později.

Holokaust připravil Schumanna o celou širší rodinu kromě jeho rodičů – jeho otci se podařilo nacisty přesvědčit, že jeho žena zemřela při požáru, a následně ji ukrývat.

Podle autorky jeho biografie Michaely Haasové byl ale navzdory holokaustu jedním z nejveselejších lidí, jaké kdy potkala. Na zdi svého berlínského domu měl připevněné Chaplinovo motto o tom, že den bez smíchu je ztraceným dnem, a když se ho zeptali, jak dokázal žít dál, odpověděl: „Řekl jsem si, že buď mohu žít po zbytek života zlomený Osvětimí, nebo se můžu radovat, že jsem přežil.“

Schumann po druhé světové válce nakrátko emigroval do Austrálie, pak se ale vrátil do Německa. Byl jedním z prvních, kteří v zemi hráli na elektrickou kytaru, a stal se úspěšným hudebníkem. O svých zkušenostech promluvil až později a jeho životopis se stal v Německu bestsellerem, na základě kterého vznikl v roce 2012 i muzikál.

O jeho smrti informovalo v neděli jeho hudební vydavatelství. Příčinu neuvedlo. 

mos Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme