Nechci být šokující za každou cenu. K písním přistupuji perfekcionisticky, přiznává zpěvačka Lenny
První písničku složila v jedenácti, první Cenu Anděl dostala v roce 2016, do studia Radiožurnálu přinesla sošku sedmou. Zpěvačce Lenny končí turné, na jednom z koncertů se dokonce vznášela s klavírem nad pódiem. „Tyto typy koncertů, kde se dějí takové psí kusy, jsou ojedinělé, jde do nich spousta peněz, energie a technologie, takže je to nákladná záležitost. Ale efekt to udělalo,“ popisuje Lenny v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.
Každý člověk má nějaké svoje hranice. Co je pro vás efekt a sen pro diváky, a co už je „opičárna“?
Tyto hranice mám asi v nahotě/eleganci. Nemyslím si, že nahota vždycky může znamenat, že to je vulgární, že to je příšerné, může to být nějaká forma umění, třeba fotografie.
Beyoncé zbožňuju. Je podle mě ztělesněním amerického showbyznysu, všechno je perfektní, muzikantsky úžasné, nastiňuje zpěvačka Lenny
Ale vadí mi trošku trend dnešní doby, že předávání cen v zahraničí je založené na tom, kdo odhalí víc, kdo bude víc šokující. A muzika je odsunutá do druhého plánu, nikdo se na to moc nesoustředí.
A pak je trošku i zahalené to, že člověk, kdyby se nesvlékal nebo nedělal nějaký cirkus okolo toho, talent tam není úplně stoprocentní. Jsou zpěvačky, které umí zpívat až v druhé řadě, v první je to spíš o show, že mají ambice být známé. Takže pro mě je tohle asi hranice, že nemusím dělat něco šokujícího za každou cenu.
Na The British and Irish Modern Music Institute jste vystudovala tříletý obor skladba, přesto ještě jezdíte na skladatelské kempy. Proč to děláte?
Člověk rád obrábí řemeslo, měl by to dělat, nebo jsem si alespoň řekla, že já to takto dělat chci. Chci napínat pružinu skladatelského umu, je strašně fajn obklopovat se talentovanými lidmi, kteří jsou, dá se říct, lepší než vy a kteří vás svým výkonem posouvají dál, abyste byla lepší.
Velkou show pro tisíce lidí dokázala přenést do klubů. Lenny představuje aktuální desku i známé hity
Číst článek
To mi hrozně imponuje, ale nejdříve mě to trošku frustrovalo. Ještě větší problém mám s texty, musí být ideální atmosféra, aby ze sebe člověk vydoloval nějaký pocit.
Na text jsem citlivá, zatímco melodie mě napadne třeba ve sprše, na místech, kde by to člověk moc nečekal. Nebo při řízení – stojím v zácpě a najednou si začnu něco zpívat. Ale složit na to text, který chci, aby byl osobně autentický, to už je trošku oříšek…
A kolik vašich písniček vzniklo takhle na kempu?
Tři. Dvě z nich nebyly moje, skládali jsme pro jinou osobu, jednu z nich jsem si schovala a asi ji vydám. Takže to bude asi na dalším albu, nebo to vyjde jako singl, uvidíme.
Většinou je v těch skupinách jeden interpret, o kterém se ví, že má schopnost to zazpívat, pak je tam jeden producent, který to zase může zaznamenat, a pak tam jsou muzikanti a songwriteři.
V autě s Beyoncé
Stalo se vám někdy, že vás ve sprše napadla geniální melodie, vylezla jste ven a nebyla jste schopná si vzpomenout, jak to bylo?
Tohle se mi děje občas ve snu. Jednou se mi zdálo, že jedu autem s Tinou Turner a s Beyoncé a zpívaly jsme nějakou písničku. A ta byla tak dobrá... Když jsem se vzbudila, jednak jsem si pořád myslela, že je ten sen pravdivý a že zavolám Tině Turner, a jednak jsem si nestačila písničku zapamatovat.
Ze snu mám největší strach, tam mě napadly za celý život minimálně tři čtyři geniální melodie, které jsem úspěšně zapomněla.
S Kocábem si už 25 let dlužíme, že napíšeme operu, přibližuje nový projekt textař Horáček
Číst článek
A má Tina Turner a Beyoncé nějaké opodstatnění, jsou to vaše oblíbenkyně?
Určitě, Beyoncé zbožňuju, možná je to až moc velký perfekcionismus, ale je to prostě podle mě ztělesnění amerického showbyznysu, je to všechno perfektní, neděje se tam žádná chyba, je to muzikantsky úžasné. Hodně ráda sleduju live koncerty, kde čerpám inspiraci nebo mě během toho něco napadá…
Ale není to jenom ona, mám spoustu dalších interpretů, které poslouchám a obdivuji, ale pokud se jedná o to, že bych někoho chtěla vidět hrát naživo, tak bych určitě zašla na Beyoncé.
Ale perfekcionistka jste také?
Také. Nemám tedy za sebou tanečníky, ale přiznám se, že co se týče tvorby a takových dotažení od grafiky až po odevzdání finálního materiálu a projektu, kontroluji to dvacetkrát. Jsem pak na lidi strašně přísná, když někde udělají chybu. Vyžaduji po lidech ten samý level soustředěnosti a perfekcionismu, s jakým k tomu přistupuji já.
Celý rozhovor si poslechněte v audiu na začátku článku.
