Natočil Vlastníky a Očitého svědka. ‚Bude hlad po tělesném zážitku sdílení v divadle,‘ věří Havelka
„Divadlo už před pandemií používalo spoustu technologií včetně virtuální reality,“ připomíná pro Český rozhlas Plus herec, režisér, dramatik a moderátor Jiří Havelka. Neznamená to ale, že by technologie měly v nejbližší době divadlo výrazně proměnit nebo snad změnit způsob, jakým se k divákům dostává.
Divák do divadla nemůže, a tak musí divadlo za ním. V současnosti proto vzniká celá řada záznamů, přímých přenosů, ale i zcela nových formátů, které se snaží o totéž – nabídnout divákovi kulturní zážitek přímo u něj doma.
„Vidíme daleko více formátů, které pracují s různými platformami jako Zoom nebo Skype. Ale to všechno už tu bylo. Teď se vlastně změnil jen ten poměr, protože to úplně nejtradičnější divadlo se nemůže hrát vůbec,“ vysvětluje Havelka.
Tuto digitální zkušenost podle něj divadlo absorbuje a zcela jistě na něj bude mít vliv. Určitě ale nepůjde o revoluci, která by měla navždy změnit jeho tvář. „To, že divadlo teď všechno nasává daleko víc a rychleji, než kdyby nebyla pandemie, to je pravda. Ale myslím, že to zase přetaví v jedinečný tělesný zážitek,“ říká herec.
Právě tělesnost je to, co divadlo odlišuje od všech ostatních forem umění. „Vždycky tam byl podstatný ten sdílecí tělesný prostor. A po tom bude hlad. Alespoň mých pár zážitků, které mám z poloutajených zkoušek, kde jsme byli třeba dva nebo tři v hledišti velmi daleko od sebe, bylo obrovských. Myslím si, že to možná přidá divadlu nějakou svátečnost, kterou dávno ztratilo,“ věří Havelka.
Současná situace by kulturu jako celek neměla výrazněji negativně poznamenat. „Vidím to jako takový zvláštní kvas – každého to ponouká k nějakým reakcím, které by asi za normálních okolností nebyl nucen dělat. A vidím v tom hrozně moc dobrého, tvůrčího a zajímavého,“ snaží se na celou situaci, ve které se kultura ocitla, dívat pozitivně.
Když Čechoslováci vraždili Čechoslováky. Masakr z roku 1945 v nové video inscenaci Národního divadla
Číst článek
Naopak očekává, že o divadelní představení bude zvýšená poptávka. „Hlavně na začátku se to i kvůli tomu počtu omezení vyvine v intimní komorní zážitky – prostě tělo versus tělo,“ dodává.
Devalvovaná hodnota názoru
Zatímco o divadlo ani kulturu obecně se Havelka nebojí, podobně optimistický už není v případě názorů prakticky na cokoliv.
„Asi nikdy historicky nebyla taková možnost tak snadno okamžitě publikovat svůj názor pro poměrně široké čtenářstvo. Dneska, ještě před tím, než si o věci něco myslím, tak mám názor,“ popisuje režisér běžnou praxi známou především ze sociálních sítí.
„Nutnost mít okamžitě názor na cokoliv předbíhá vlastně to, že si zjistím nějaké podklady. Že jsem schopen nějaké malinké analýzy. Ne hluboké, ale alespoň nějakých kontextualit a třeba více úhlů pohledu,“ pojmenovává Havelka, co mu chybí v dnešním světě.
Očitý svědek
I Jiří Havelka se během pandemie pustil do netradičního formátu divadelního představení. Výsledkem je jeho „dokumentární anatomie masové vraždy“, jak zní podtitul dramatu nazvaného Očitý svědek. To představuje svědecké výpovědi lidí, kteří byli v červnu 1945 přítomni masakru na Švédských šancích na Přerovsku.
„Nejdřív jsem měl vizi filmového zpracování – jednoho filmu, který mapuje samotný den, kdy přijely vlaky, noc, kdy se stala poprava, a další ráno, kdy vlaky odjížděly. To byl první materiál. Pak se to přepisovalo pro minisérii. A nakonec to doputovalo k Martě Ljubkové do Národního divadla. Poměrně dlouho jsme o tom mluvili a hledali něco pro novou scénu. A přišlo nám, že toto by mohlo být ono – vrátili jsme se k tomu úplně původnímu materiálu, což jsou složky protokolů, kde jsou zaznamenány výslechy konkrétních lidí. A použili jsme to velmi jednoduchou formou, my jsme tomu říkali paraantická forma, kdy vstoupí postava a sděluje divákům, co se stalo kdesi jinde,“ přibližuje své aktuálně poslední dílo Havelka.
Představení svou formou připomíná spíše online konferenci a vzniklo v rekordně krátkém čase. „Zformovali jsme ten materiál do formy jedné výpovědi k jednomu člověku a pokusili jsme se rychle obsadit konkrétní lidi podle věku a pohlaví. A pak jsme udělali takový harmonogram – ve třech dnech se nám podařilo posbírat lidi, já jsem vždycky s každým chvilku mluvil a zkoušeli jsme na kameru, jak by to mělo vypadat,“ vysvětluje, jak Očitý svědek vznikal.
Cílem tvůrců bylo co nejméně zasahovat do autenticity výpovědí. „Nicméně v tom dokudramatu je pak úprava v tom smyslu, že my prostříháváme výpovědi, aby to mělo nějakou dynamiku, nějaké napětí. A trochu srovnáváme ty přístupy lidí, a když si protiřečí, tak to trošku jako zdůrazníme,“ říká režisér Jiří Havelka a na dodává:
„Důležité je, že to visí na stránkách Národního divadla. A člověk si po zhlédnutí toho dokudramatu, které má hodinu a půl, může zkouknout každé jednotlivé svědectví zvlášť, a tak se vyhnout jakékoliv naší autorské manipulaci a udělat si vlastní názor.“
Poslechněte si celý rozhovor Naděždy Hávové s jejím hostem Jiřím Havelkou. Dozvíte se také, proč se režisér nepodílel na tvorbě audioknihy na motivy jeho úspěšného filmu Vlastníci, nebo na čem naopak aktuálně pracuje.
Jiří Havelka také před čtyřmi lety uváděl na Plusu vědomostní soutěž Vyzavatelé, připomenout si ji můžete zde.
