Laskavost, moudrost, čestnost, vzpomínají na Josefa Somra kolegové. Odešel s ním i kus historie Rozhlasu
Ve věku 88 let v neděli zemřel Josef Somr, jeden z nejvýraznějších herců své generace. Připomeňte si jeho mistrovství v nezapomenutelných rozhlasových rolích.
Moravský rodák působil třeba v brněnském Divadle bratří Mrštíků, v pražském Činoherním klubu nebo v činohře Národního divadla v Praze, kde pracoval přes 20 let. Jeho divadelní a filmoví kolegové na něj vzpomínají jako na plachého a pokorného člověka. „Moudrost, spolehlivost, pocit bezpečí, čestnosti,“ shrnuje lidské kvality zesnulého kolegy Jan Kačer.
Jak vzpomínají na Josefa Somra jeho kolegové z divadla i z rozhlasu, zjišťovala redaktorka Zuzana Machálková
Somr za svůj život ztvárnil přes 170 filmových postav. Jeho vůbec první filmovou rolí byl prostopášný výpravčí Hubička v Ostře sledovaných vlacích Jiřího Menzela.
Pak přišly desítky dalších rolí ve vážných snímcích - například Údolí včel, Adelheid nebo Žert, ale také v komediích. Somr zazářil třeba v Což takhle dát si špenát nebo v sérii o básnících, kde hrál profesora Ječmena.
Svou filmovou kariéru hodnotil s velkou skromností. „Filmy, za které bych se nemusel stydět, by se daly spočítat na prstech jedné ruky,“ říkával.
Rozhlasový velikán
Somr spolupracoval dlouhá léta také s Českým rozhlasem a svůj charismatický hlas zúročil v bezpočtu rozhlasových her, četeb na pokračování i pohádek. „Nesl si v sobě cit pro roli a byl neuvěřitelně příjemný vůči celému štábu,“ popisuje vzájemnou spolupráci rozhlasový režisér Aleš Vrzák.
‚Velké lekce o životě a o divadle v několika minutách.‘ Umělecký svět vzdává hold Josefu Somrovi
Číst článek
Na svůj život Somr zavzpomínal v rozhlasu mimo jiné v roce 2005 v rozhovoru s hereckým kolegou Viktorem Preissem. V cyklu Báječný svět jste ho mohli slyšet na stanici Vltava, ale také u nás na Radiožurnálu.
„Nebudu říkat žádná velká slova o poslání herecké profese. Je to práce jako každá jiná – to znamená buď dobrá, nebo špatná. S jediným rozdílem, že člověk pořád musí být v kontaktu s lidmi. A to je myslím na herectví to nejtěžší a zároveň to nejkrásnější – být v každodenním kontaktu a navíc i konfrontaci s divákem. A to mě na tom vždycky bavilo, přestože mi nebylo dáno, abych byl exhibicionista,“ hodnotí v rozhovoru.
Somr byl držitelem ceny Thálie za celoživotní mistrovství a také medaile za zásluhy. Poslední scénou, na které pravidelně vystupoval, bylo jeviště poetické vinárny Viola.
