Když média šetří, kultura jde jako první. Jak dostat kulturní publicistiku z pozice otloukánka?

Živit se psaním o kultuře je čím dál těžší. Proč je u nás kulturní publicistika otloukánkem, na kterém média šetří jak finančně, tak co do lidského kapitálu? „Realita je taková, že kulturní rubriku tvoří jediný zaměstnanec, který edituje obsah od externích přispěvatelů. To jsou lidé, kteří píší do x médií za honoráře, jejichž cenová hladina se za posledních deset let nijak nezvýšila,“ shrnují publicisté Miloš Hroch a Táňa Zabloudilová.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miloš Hroch a Táňa Zabloudilová

Miloš Hroch a Táňa Zabloudilová | Foto: Tomáš Berný | Zdroj: Český rozhlas

Uživit se jako kulturní novinář na volné noze je v podstatě utopie, shodují se Zabloudilová s Hrochem.

„Jsme v situaci, kdy Češi si rádi myslí, že jsme kulturní národ, ale ve skutečnosti jde do kultury strašně málo peněz od umělců přes všechny ‚doprovodné‘ profese typu osvětlovač, zvukař, produkční či kostymér až po kulturní novináře.“ Nejde přitom o individuální problém.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor o stavu současné české kulturní publicistiky

V průběhu let se ukázalo, jaké postavení mají kulturní rubriky v české mediální sféře. „Když se v médiích šetří, kultura jde jako první. Ze dvou stránek je jedna, z toho pak víkendová příloha a pak zmizí i ta, jak se to stalo v různých celostátních denících,“ vysvětluje Hroch.

„Často jsou v čele mediálních skupin lidé, kteří si myslí, že kultura si na sebe musí vydělat. Nechápou, že určitý obsah by mohl vydělat na jiný,“ dodává Zabloudilová.

„U nás je navíc pracovní kultura pořád nastavená tak, že si neříkáme, kolik kdo vydělává, což ale ve skutečnosti chrání zaměstnavatele, ne zaměstnance či freelancery,“ zdůrazňuje Hroch.

Celou situaci by mohl zlepšit takzvaný status umělce, který je součástí Národního plánu obnovy a má vzniknout do konce roku 2024. Například v Německu do něj spadají i lidé píšící o kultuře.

„Zatím je potřeba vydefinovat, kdo bude kulturní pracovník, protože za covidu se ukázalo, že stát ani nevěděl, komu posílat finanční podporu,“ uzavírá Zabloudilová.

Jaké jsou pracovní podmínky českých kulturních publicistů? Na které straně barikády stojí editoři? Změní současnou situaci podcasty? A jaký je relevantní honorář za recenzi? Poslechněte si celý rozhovor s Táňou Zabloudilovou a Milošem Hrochem.

Jarda Petřík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme