Mám v plánu jeden ze svých příběhů zasadit do Prahy, říká autor série Řeky Londýna Aaronovitch

Ještě před tím, než začal psát knižní sérii Řeky Londýna, spolupracoval Ben Aaronovitch na scénářích pro televizní seriály jako Pán času (Doctor Who) nebo Měsíc Jupitera. Podle jeho slov se ale i z dobrého scénáře dá natočit špatný film a při psaní knihy je navíc svým vlastním šéfem. V rozhovoru pro Radiožurnál také prozradil, jak by se mohl jmenovat detektivní příběh o Česku, a popsal své dosavadní zkušenosti s Brnem.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Spisovatel Ben Aaronovitch | Zdroj: Profimedia

V Česku jste byl naposledy před třemi lety, konkrétně na festivalu Colours of Ostrava. Co se za ty tři roky změnilo?
Když jste spisovatel, váš život je poměrně nudný. Většinu času prostě sedíte a píšete. Lidi vás po čase začnou i platit, což je paráda. Občas vás někdo pozná na ulici, ale to je tak dvakrát do roka, takže v klidu si sám nakoupit rozhodně můžu.

Britský scenárista připravuje adaptaci Války s mloky. ‚Čapka jsem si zamiloval pro jeho humor,‘ říká

Číst článek

Skoro nic se tedy nezměnilo. Mám pár krásných nových knižních obalů, české se mi obzvlášť líbí a Anglie se za poslední tři roky stačila zbláznit. Ale to sem asi nebudu tahat.

Jednou jste v rozhovoru řekl, že každý spisovatel musí být svým způsobem arogantní. Proč?
Sebevědomí a arogance jsou poměrně podobné vlastnosti. Je třeba být trochu arogantní, protože jako autor musíte být přesvědčen o tom, že to, co jste napsal, se lidem opravdu vyplatí číst a utratit za to peníze.

Předtím, než jste začal psát své vlastní knihy, podílel jste se na televizních scénářích, například k legendárnímu seriálu Doctor Who. V čem se tyto dvě disciplíny nejvíc liší?
Když píšete knihu, jste to prostě jenom vy. Postavy musí emoce předávat samy i bez herců. U televizního seriálu jste jen součást velkého celku, který je vzájemně tak propojený, že jeden bez druhého nemůže fungovat. Samozřejmě neříkám, že je tohle špatně. Ale i z dobrého scénáře se dá udělat špatný film. Kniha je prostě buď dobrá, nebo ne.

Spisovatelé do svých postav často promítají kousky sebe. Měl například policejní vyšetřovatel Peter Grant něco z Bena Aaronovitche?
Peter má pravděpodobně můj smysl pro humor, ale jinak je hodně jiný, než jsem já. Je daleko větší extrovert a má fakt příšerný hudební vkus, čímž mě hodně štve.

Kousek mě mají v sobě všechny postavy, které jsem vytvořil. Ale nejvíc mě na nich baví právě to, že nejsou jako já. Psaní o někom jiném, než jsem já sám, mě baví daleko víc. Navíc nejsem moc zajímavý, tak proč bych o sobě psal.

‚Detektivové se nemusí vyvíjet‘

Koncem minulého roku jste vydal už osmou knihu ze série Řeky Londýna a ve všech z nich zatím vystupoval zmíněný policista Peter Grant. Nemáte už někdy problém s dalším rozvíjením jeho postavy?
Důvodem, proč jsou detektivní série často v podstatě nekonečné, je, že se postavy detektivů nemusí vyvíjet. Jejich úkol v příběhu je naopak proměňovat charaktery okolních postav a to je na tom to krásné. Každý pochopitelně stárne, má děti a podobně, ale to neznamená, že to změní jeho charakter, jen se zkrátka přidávají nové životní epizody. Koukněte se třeba na Poirota. Ten je přece úplně stejný na začátku jako na konci.

Všechny knihy ze série se logicky odehrávají v Londýně. Jde zasadit detektivní příběh do každého města? Neplánujete třeba Prahu?
Budete se divit, ale mám to v plánu. Praha je významná historická křižovatka Evropy, kulturní i politická, prostě by to bylo ideální místo, kde by se mohl Peter Grant potkat se svým německým kolegou, o kterém jsem psal loni. A nebudu se držet asi jen Prahy. Celá kniha by se mohla jmenovat třeba Prokletá dálnice.

Chtěli jsme udělat českého Batmana, říkají autoři nového komiksu o legendárním Pérákovi

Číst článek

S Londýnem je velice úzce spojena většina vašich knih i celkově vašeho života. Dokážete si představit, že byste žil mimo Londýn?
Dovedu si představit možná malou chvilku, ale víte co... Nedokážu. Celkově nerad opouštím Londýn, na chvíli to zvládnu, ale po pár dnech, někdy i týdnech, se mi už hodně stýská a chci domů.

Ale jsem rád, že tady v Praze můžu být, i když bych se chtěl vyhnout tomu předsudku, že Praha je jediná zajímavá věc v České republice. Před třemi lety jsem byl na festivalu v Ostravě a rád bych se podíval do Brna. Hlavně kvůli tomu, že všichni lidé, se kterými jsem se v Praze nebo Ostravě bavil, se snaží předstírat, že Brno neexistuje, to mi přijde vážně fascinující.

Dramatik Torben Betts mi v rozhovoru řekl, že kdyby se nestal dramatikem, byl by nešťastný učitel. Je to pochopitelně myšleno jako vtip, ale platí něco podobného i ve vašem případě?
Sestra mi pořád říkala, že bych se měl stát učitelem. To jsem vyloučil, protože se dětí bojím. Když jsou dvě, tak to ještě jde, ale třídu bych nezvládl.

Taky nesnáším manuální práci. Každé ráno vstanu a vítězoslavně si říkám: Ano, jsem spisovatel! Protože dělám za peníze něco, co bych dělal i zadarmo. Mít práci jako koníček je pro mě definice štěstí v profesním životě.

Do Prahy jste dorazil kvůli akci jménem Comic Con, která startuje v pátek v pražském O2 Universu. Kvůli čemu myslíte, že vás pořadatelé pozvali. Je to komiksové ztvárnění vaší knihy nebo seriál Doctor Who?
Vůbec nevím. A ani mě to nijak netrápí. Jsem prostě rád, že o mě mají lidi zájem, a je jedno, jestli za Řeky Londýna nebo Doctora Who. Obojího si moc vážím a jsem šťastný, že tu můžu být.

Josef Kaňka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme