Pervitin, ženská traumata, příběhy Romů i humor. Jaké české knihy roku 2022 zaujaly?
„Na prvním místě mě mezi letošními knihami zaujal Kov od Karla Veselého,“ vybírá z českých knížek roku 2022 redaktorka deníku Alarm Eva Klíčová. Básník a publicista Marek Torčík považuje za favority české literatury Skutečnou cestu ven od novináře Patrika Bangy a Den byl pro mě krátkej: Paměti hrdé Romky od Olgy Fečové. „Je to ženská a mužská perspektiva a myslím, že tyto knihy by měly být čteny spolu,“ doporučuje Torčík.
Karel Veselý, na jehož knihu Kov v pořadu Akcent na Vltavě upozorňuje Eva Klíčová, je hudební publicista. „Kov je smutné, depresivní a postapokalyptické, ale zároveň je to dost současné, politické, společenské a vůbec dobré,“ vyzdvihuje Klíčová. „V mnoha ohledech se to vymyká zdejšímu salonnímu psaní.“
K přečtení doporučuje i povídkovou sbírku Cesta k billboardu od Ondřeje Škrabala. „Povídky mají v Česku nešťastné stigma. Lidé, co čtou opravdu rádi, většinou chtějí epické příběhy, velké romány, zásadní témata a povídky, to jsou pro ně jen ty drobečky na okraji, co padají ze spisovatelských šuplíků. Škrabal ale má povídky opravdu cizelované,“ vyzdvihuje Klíčová a dodává:
„Je tam hodně humoru, i toho sebeironického. Má to poetiku, Škrabal pracuje s aktuálními tématy. Někdo by řekl, že je to politické na objednávku, ale je to chytré a zábavné.“
Romové o svém životě
Torčík si všímá dvou knih napsaných romskými autory o životě v Česku: Bangovy Skutečné cesty ven a Den byl pro mě krátkej od Olgy Fečové.
České školství poškodilo spoustu Romů, vzpomíná na devadesátky novinář Patrik Banga
Číst článek
„Fečová je hodně pozitivní, jako by se až zdráhala kritizovat systém, který k Romům objektivně nebyl nejvstřícnější a házel jim klacky pod nohy. Banga je zase možná až moc kritický ke svým chybám. Chápu oba pohledy a myslím, že by ty knihy měly být čteny spolu,“ navrhuje Torčík.
Podobně spolu podle něj konverzují i další české knihy roku 2022. „Je to Směna od Anny Beaty Háblové a Zpíváš, jako bys plakala od Zuzany Kultánkové. Obě knihy jsou krásnou a smutnou písní o ztraceném čase, který nám utíká mezi prsty,“ shrnuje publicista a básník.
Sebeironická Havířovina
Klíčová vyzdvihuje také letošní román Ivy Hadj Moussa Havířovina. „Je to čistě humoristická próza, která je zároveň skvělým hororem. A také je to skvělá společenská sonda i detektivní pátrání. Je to strašidelné, temné, tíseň na vás padá, a ke konci to skvěle zapadne do sebe,“ říká.
‚Je možné, že sestry vesnici zachránily.‘ Bílá Voda z posledního románu Tučkové byla domovem řeholnic
Číst článek
Próza je podle ní v něčem podobná sociálně kritickým Sedmilhářkám. „Klobouk dolů, je to vážně dobře promyšlené a skvěle se to čte. Je to sebeironické, napínavé, zkrátka je v tom všechno, co od literatury chcete,“ chválí.
Traumata žen a Kateřina Tučková
„Román Bílá voda od Kateřiny Tučkové je podle mě vrchol jedné tendence v české literatuře – rozsáhlý román, který zásadním způsobem dovypravuje kapitoly moderních českých dějin, které byly upozaděny předlistopadovými narativy,“ vyzdvihuje další letošní počin Klíčová. „Bylo to vyhnání Němců, u Tučkové to jsou teď rušené kláštery a paralelní církev.“
Vyrobit pervitin se naučí každý. Za feťáctví už se lidi nestydí, je to věc identity, tvrdí autoři knihy PIKO
Číst článek
„Zajímavé je, že v této tendenci byla málokdy pozice autora konfrontační vůči současnosti. V tom je Tučková s Bílou vodou výjimečná, protože do jisté míry polemizuje se současnou podobou církve,“ dodává publicistka.
Podle Torčíka popisuje Bílá voda trauma žen, které nemohou rozhodovat o svém těle – v románu Tučkové proto, že se nemohou rozhodnout, kde budou žít.
Za poslední rok se podle Torčíka i Klíčové česká literatura zaměřila mimo jiné na periferie. „Je to třeba kniha Hoří chemička, něco si přej. Nebo PIKO. Představují zájem o takzvané Česko bé, o to, jak to funguje jinde než v Praze,“ vyzdvihuje Klíčová.
Poslechněte si celou debatu o české literatuře roku 2022, audio je výše v článku.
