Česko 4:3 Švýcarsko

Čína má novou literární hvězdu. Příběh odrážející tvrdý život milionů přitom nevyšel tiskem

Esej zveřejněná na internetu, která zachycuje nešťastný život mnoha milionů Číňanů, proměnila svou dosud neznámou autorku doslova přes noc v literární senzaci, píše britský deník Guardian.

Peking Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Když byla Fan Jü-su malá, četla si často knihy Charlese Dickense, aby na chvíli unikla z bídné reality života na čínském venkově. Později dobyla srdce mnoha Číňanů líčením vlastních útrap na cestě za lepším životem v Pekingu.

Autobiografický text s názvem Jsem Fan Jü-su zveřejněný na sociální síti WeChat si za týden podle čínských médií přečetl více než milion lidí. Příběh na internetu ale dlouho nevydržel a nakonec byl odstraněn, nejspíš kvůli tomu, že se dotýkal politicky ožehavého tématu. V neutěšených podmínkách, jak o nich píše Fan, totiž v Číně žije více než 280 milionů migrujících pracovníků.

Sláva 44leté Fan, kterou jedny čínské noviny nazvaly „nejžádanější spisovatelkou Číny", se šíří dál i po odstranění textu z internetu. Fan musela dokonce opustit svůj nijak honosný domov v imigrantské vesnici na okraji Pekingu, aby se vyhnula davům novinářů žádajících o rozhovor. Podle čínské státní zpravodajské agentury Sin-chua řekla Fan jednomu z novinářů, že se schovává.

V jednom rozhovoru pořízeném ještě předtím, než se začala před novináři ukrývat, Fan řekla, že nemá talent a že nikdy neplánovala spojit svůj život s psaním. Samu sebe popisuje jako ženu, která se snaží přežít na společenském dně. Únik z reality prý vždy hledala v knihách. V mládí prý hltala knihy Daniela Defoea, Julese Verna nebo Maxima Gorkého.

Fan se narodila počátkem 70. let jako jedno z pěti dětí ve vesnici ve střední Číně. V té době pozvolna odezníval vliv kulturní revoluce Mao Ce-tunga a zemi začala sužovat nová éra sociálních a ekonomických otřesů. Fan pracovala už od svých dvanácti let a snila o tom, jak se přestěhuje do jednoho z rychle rostoucích čínských měst.

Když jí bylo dvacet, odjela do Pekingu, aby si našla práci a poznala „velký svět". Místo toho se nešťastně vdala za muže ze severovýchodu země, s nímž má dvě dcery. Manžel začal pít a bil ji. Když už dál nedokázala snášet domácí násilí, muže i s dětmi opustila. Později se vrátila do Pekingu a pracovala jako vychovatelka nemanželského syna jednoho milionáře.

Na Fan vzpomíná i Čang Chuej-jü, profesor literatury, který jako dobrovolník učí ekonomické migranty a do jehož kurzu psaní Fan chodila. Jeho bývalá žačka je prý literaturou posedlá a svým jednoduchým a prostým stylem dokáže oslovit obyčejné lidi. „V současnosti žijeme totálně pohlceni vírem všedních dní a příbeh Fan Jü-su nám ukazuje krásnou a romantickou stránku života," říká profesor.

Tyto pocity se také odrazily v článku oficiálních novin čínské komunistické strany People´s Daily. V nich se píše, že próza čtenáře dojímá jak popisovanou skutečností, tak schopností podněcovat myšlenky. Jeden z kritiků o Fan řekl, že „je jako antropolog, který tím, že ve městě pozoruje lidi různých profesí, nabízí čtenáři nový úhel pohledu".

Od té doby, co se Fan stala literární hvězdou bez jediné vytištěné knihy, se začaly na internetu objevovat i její další texty, jako například báseň nazvaná Monolog kočující matky. Autorka v básni popisuje, jak se před svými dětmi, které čeká stejný osud migrantů, jako je ten její, snaží skrývat slzy, a jak chce, aby byly šťastné, uzavírá britský list Guardian.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.

Petra Kultová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme