Witold Szabłowski: Pol Potova kuchařka se mě snažila přesvědčit, že to nebyl masový vrah, ale dobrý člověk
Chcete vědět, na čem si pochutnával například Fidel Castro nebo Saddám Husajn? Odpověď na to má polský reportér a spisovatel Witold Szabłowski. Právě on se na jejich životy zkusil podívat přes jídelníček. Vyhledal osobní kuchaře pěti různých diktátorů a dozvěděl se informace, které nevěděli ani samotní historici. Vše popsal v knize Jak nakrmit diktátora, která mu letos vyšla v češtině v nakladatelství Dokořán.
Jak těžké je najít kuchaře diktátorů?
Občas je to jednoduché, jako v případě kuchaře Fidela Castra. Ten seděl v centru Havany, pil kávu a bylo úplně nejjednodušší ho najít.
Na druhé straně byl třeba kuchař Saddáma Husajna, kterého jsme hledali 16 let poté, co Američané vkročili do Iráku. To bylo velmi komplikované. Měl změněnou identitu a hledal jsem ho tři roky přes různé známé nebo irácké novináře.
Jak je přimějete k tomu, aby s vámi mluvili o práci, na kterou možná nejsou pyšní nebo se o ní bojí mluvit?
To byl opravdu velký problém. Oni vědí, že žijí jen díky tomu, že byli celá ta léta diskrétní a nic neříkali. Například kuchař Saddáma Husajna měl přímo ve smlouvě, že pokud bude s kýmkoliv o své práci mluvit, tak ho tajná policie může oběsit. Vyžadovalo to především čas, nějaké místo, kde se budou cítit jistě a komfortně, a nejlepší bylo je vzít do kuchyně.
To je jejich království, tam jsou sami do určité míry diktátory. Takže pokud už se podařilo vzít kuchaře do kuchyně, fungovalo to skoro s každým. Tam začali vyprávět.
Důležité je nelhat
Jaký vztah tedy s respondenty musíte navázat, aby vám dokázali svěřit důvěrnosti?
Především je důležité, že jsem jim nikdy nelhal. Vždy jsem jim říkal pravdu. Když se mě například zeptali, co si myslím o těch konkrétních diktátorech, pro které pracovali, tak jsem jim řekl, co si o nich myslím.
Například kuchařka Pol Pota se mě stále snažila přesvědčit, že to nebyl masový vrah, že to byl dobrý člověk. Ale když se zeptala mě, co si myslím, tak jsem jí řekl, že jsem si o něm přečetl knihu a že podle mě masový vrah opravdu byl. Ona se nejdřív urazila, ale potom pochopila, že říkám jen pravdu.
A na tomto základě se buduje ten důvěrný vztah. Když vědí, že nic nepředstírám.
Není pak komplikované mít s takovým člověkem vztah? S člověkem zamilovaným do diktátora, který má na svědomí životy milionů lidí?
Samozřejmě je to těžké. Já se v určitém smyslu musím k tomu Pol Potovi také přiblížit. Právě kvůli tomu, že mluvím se ženou, která s ním byla 30 let v blízkém kontaktu. Takže v určité - byť malé - míře byla součástí té genocidy. Ale já to beru tak, že je to moje práce.
Proto píšeme reportáže. Kdybychom chtěli mluvit jen s lidmi, kteří si myslí to samé, co my, tak by to nebylo tak zajímavé. To zajímavé se děje v okamžiku, kdy se bavíme s někým, kdo myslí jinak, kdo vidí svět jinak. To je ten moment, kdy se něco dozvídáme.
Jde také o normální lidi
Kuchaři diktátory popisují tak, že vypadají jako normální lidé. To je na knize trochu kontroverzní. Myslíte na to, když píšete, abyste diktátory nepopsal příliš líbivě a aby pořád bylo vidět, že se jedná o vrahy?
Řeknu něco, co možná bude pro spoustu lidí překvapivé, ale i masoví vrazi a diktátoři jsou lidé. A to, že je představujeme jako lidi z masa a kostí, je nedělá lepšími. Oni jsou skoro i horší, když se na ně díváme jako na běžné lidi. A musíme si uvědomit, že nepřišli odněkud z vesmíru. Jsou to lidé, kteří vyrostli mezi lidmi.
My sami vlastně ty diktátory do určité míry tvoříme. A právě diktátoři nejlépe ukazují, jaké problémy v té společnosti jsou. Oni se těmi problémy živí a z nich vyrůstají. Právě to, že je ukazuji z té banální stránky, z toho, co jedli nebo nejedli, ještě více vyniká to, jak strašliví a otřesní byli diktátoři.
Hugo Chávez stvořil socialismus pro 21. století. Venezuela se s jeho odkazem potýká dodnes
Číst článek
Vraťme se ještě k Pol Potově kuchařce. Její příběh mi přišel vůbec nejsilnější. Nenapadlo vás, že by si zasloužil samostatnou knihu?
Je pravda, že příběh kuchařky Pol Pota je osou té knihy, protože na jejím příběhu se nejlépe ukazuje, co s námi diktátoři dělají. Jak způsobí to, že se do nich zamilujeme. To dělají s celými národy, protože když se do nich lidé zamilují, tak si pak mohou dělat všechno, co chtějí.
Ta kuchařka Pol Pota milovala, i když jí vlastně zničil život. To je metafora na to, jak diktatura vypadá v jakékoliv zemi. Ale neměl jsem chuť o ní psát celou knihu. Od počátku jsem měl představu toho, že to bude kulinární panorama 20. a 21. století, nejenom určité části světa nebo jednotlivého období.
Důvěrné informace
Mluvili jsme spolu o důvěrných informacích, které kuchaři mají. Přišel jste během své práce na něco, co například historici o diktátorech nevěděli?
Opravdu se stala taková situace. Odborným konzultantem mé knihy byl Philip Short, autor Pol Potovy biografie. Není většího experta na toto téma, než je on. On s Pol Potovou kuchařkou mluvil, ale ne přímo. V té době žil ještě její muž, který byl takovým velvyslancem Rudých Khmerů a také jedním z vůdců armády.
45 let od nástupu Rudých Khmérů v Kambodži. Vůdce Pol Pot vinu za smrt milionů lidí nikdy necítil
Číst článek
Philip Short tedy mluvil spíš s ním, zatímco Pol Potova kuchařka je jen obsluhovala a řekla pár vět. Když si pak přečetl mou knihu, byl velmi zaskočený, kolik informací jsem se od ní dozvěděl. Říkal, že to výborně doplňuje Pol Potův příběh, že ho opravdu vidíme z té lidské stránky a jsme svědky neuvěřitelné situace, kdy do se do diktátora zamilovává mladá žena.
Budete se kulinářství věnovat i ve své další knize?
Skutečně se ještě ke kulinářskému tématu vrátím, a to v knize, která právě vzniká. Bude se věnovat Rusku a tomu, jak se toto impérium za posledních 100 let budovalo, právě pohledem kuchařů.
Bude tam kuchař posledního cara, Lenina, Stalina, kuchaři za druhé světové války, a taky třeba kuchaři kosmonautů, takže tam bude recept na první boršč ve vesmíru. Dostaneme se až k Vladimirovi Putinovi. Ten často mluví o tom, a je na to velmi hrdý, že jeho děda byl kuchař a vařil pro Stalina.
Jak jsem zjistil, kuchaři jsou opravdu výjimeční svědci historie. To spojení historie, velké politiky a toho, co se podávalo na stůl, je zajímavé jak pro mě, tak i pro čtenáře.
