Geoffrey Chaucer nikoho neznásilnil. Dvojice historiků očistila pověst ,otce anglických básníků‘
Koncem 14. století jeden Angličan NEznásilnil pekařovu dceru. Zveřejnění důkazu britského Národního archivu tento týden sledovali v Londýně historikové z několika kontinentů. Není divu. Ten Angličan byl velký básník, autor Canterburských povídek Geoffrey Chaucer. Podezření s ním někteří badatelé a později feministky spojovali dobrých 150 let.
Podezření se objevilo poprvé ve viktoriánské Anglii, v roce 1873. Filolog Frederick Furnivall, nadšený zakladatel literárních spolků a obdivovatel středověké anglické literatury, tehdy našel soudní zápis z roku 1380 o žalobě jisté Cecílie Chaumpaigneové, dcery londýnského pekaře.
Z tohoto latinsky psaného dokumentu vyplývá, že Chaucer byl zapletený do případu, který se týkal něčeho, co je vyjádřené výrazem „raptus“.
V soudních záznamech zpravidla slovo „raptus“ představovalo znásilnění, ale taky mohlo jít o únos nebo zadržování.
Pět panen kráčí do pekla s démony na ramenou. V Broumově zpřístupnili unikátní malbu ze 14. století
Číst článek
Jak píše časopis Chaucer Review, badatelé se začali dohadovat, co to asi mohlo být. S ohledem na Chaucerův literární význam spíš předpokládali, že šlo o únos.
Verze o znásilnění začala dominovat koncem 20. století. Podezření ještě přiživily zastánkyně feminismu, když americký medievalista Christopher Canon našel v roce 1993 jiný soudní záznam z konce 14. století.
V něm už nebylo slovo „raptus“, ale vše nasvědčovalo právě sexuálně motivovanému násilí. A tomu, že se ho dopustil „otec anglických básníků“, „poslední básník anglického středověku a zároveň první básník anglického novověku“, jak se Chaucerovi tradičně říká, pochovaný v Londýně ve Westminsterském opatství.
Jako nový důkaz Chaucerovy neviny slouží opět dva dokumenty, které našli historikové Euan Roger z britského Národního archivu a kanadský medievalista Sebastian Sobecki z Torontské univerzity. Ti tento týden uvedli, že případ se netýkal násilí, ale pracovního sporu.
Pracovní smlouva 14. století
Důkazem je soudní zápis z 9. dubna 1380. Je to pověření dvou právníků, kteří mají řešit žalobu podanou na Cecílii Chaumpaigneovou. Oba historici hledali v ohromném množství soudních zápisů souvislosti a našli další záznam, z 16. října 1379, který celý případ vysvětlil.
Cecílii žaloval jistý Thomas Staundon kvůli tomu, že (jak bychom dnes řekli) porušila pracovní smlouvu na dobu určitou. Jednoduše odešla sloužit k Chaucerovi před koncem smlouvy, což se tehdy nesmělo.
Mrzí mě, že jsem se psaním nezačala dřív. Až teď jsem šťastná, říká spisovatelka Shari Lapena
Číst článek
I použití slova „raptus“ má své vysvětlení. Původní zaměstnavatel Thomas Staundon žaloval nejen Cecílii, ale také Chaucera za to, že ji přijal do služby a „bránil“ tak tomu, aby setrvala u Staundona až do vypršení své pracovní smlouvy. Vlastně ji tak „zadržoval“, bránil jejímu přechodu z nové práce, do té původní.
Nebyli by to ovšem vědci, kdyby nepochybovali. Například tři historičky Sarah Baechleová, Carissa Harrisová nebo Samantha Katz-Sealová, trvají na tom, že básník Chaucer „aktivně udržoval kulturu znásilňování“.
Pro vědce jsou tyto nálezy podnětem zaměřit se podrobněji na Chaucerův životopis a práci v archivech. Medievalista Sobiecki dobové soudní zápisy označil jen za prozatimní špičku ledovce.
