Překladatelka našla útočiště u Foglara. V jeho bytě překládá současný francouzský román
Pro rozhovor o rezidenčním pobytu v bytě Jaroslava Foglara musím vystoupat až do šestého patra jednoho ze žižkovských činžáků. Navzdory nedaleké rušné ulici spojující Floru s Olšanským náměstím, je tady nahoře úplný klid. Velká okna jsou orientována do vnitrobloku. Je tu světlo a ticho. Kdybych chtěla napsat knihu, asi bych si vybrala právě takové místo. Líbí se tady i Vendule Pazderové, která zde překládá současný francouzský román.
Jak jste se vlastně dostala sem, do bytu po Jaroslavu Foglarovi?
Byla to náhoda. Zareagovala jsem na mimořádnou výzvu Českého literárního centra. Původně sem totiž měla přijet zahraniční překladatelka z češtiny. Ale kvůli současné situaci s covidem nakonec nemohla dorazit. A tak jsem se sem dostala já.
Takže to nebyl cíl?
Ne, ne, vůbec. Nevěděla jsem, že to je určené i pro tuzemské spisovatele. Ale nakonec to tak dopadlo.
Co byl tedy ten sen?
Sen byl jet někam do Francie nebo do Španělska, protože překládám z francouzštiny a španělštiny. Tam si užívat místní jídlo, víno, tapas, poslouchat jazyk, užívat si tu atmosféru a ponořit se do ní. A to se, pravda, tady na Žižkově úplně nenořím. Ale hezky se mi tady pracuje, ten klid mi vyhovuje.
Povídání o pejskovi a kočičce nebo Krysař v arabštině. Egyptští bohemisté překládají českou beletrii
Číst článek
Inspiruje vás tenhle byt? Jste vůbec Foglarovou fanynkou?
Četla jsem na základní škole Hochy od Bobří řeky, ale je to tak dávno, že si to popravdě nepamatuji. Takže úplně fanynkou bych se nenazvala. A jestli mě to prostředí inspiruje? Těžko říct. Když na internetu vidíte ty staré fotky s původním nábytkem a vybavením, nevíte moc, co čekat. Když jsem sem poprvé přišla, tak mě překvapilo, jak je to čisté a minimalistické, je tu jen ten nejnutnější nábytek. Takže ano. To prostředí mě nerozptyluje, neruší, líbí se mi tu trávit čas.
Na čem tu pracujete?
Překládám současný francouzský román spisovatelky Pauline Dellabroy Allard, v češtině to bude pod názvem Taková je Sarah. Je to o lásce mezi dvěma ženami, které se do sebe nečekaně zamilují. Ani jedna předtím žádnou ženu neměla, vztah trvá nějakou dobu a je dost výbušný, ne vždy úplně harmonický. Lyrickým způsobem se tam vypráví o tom, jaké to je, když se člověk až obsesivně zamiluje a co se děje, když ten vztah pak skončí. Vyjít by měla knížka na podzim.
Je pro vás zásadní klid na práci? Jak moc se pro vás změnilo teď, v souvislosti s covidem, kdy nemůžete pracovat třeba v kavárně, knihovně, zkrátka kdekoli jinde než doma?
Samotnou mě to překvapilo. Já jsem si ani neuvědomila, že bych chtěla změnit prostředí, dokud jsem ho nezměnila. Celou dobu jsem si říkala, že mi ten covid nevadí, že jsem hrozně ráda doma a nemám s tím problém. Ale jak jsem měla možnost jít pracovat někam jinam, zjistila jsem, že mi to chybí hodně. Už jen proto, že vás nic neruší, nepřemýšlíte, jestli zrovna neumýt okna nebo nepověsit prádlo. Můžete jen osm hodin sedět a nerušeně pracovat.
Francouzská národní knihovna shání dárce. Chce pořídit unikátní výtisk Hledání ztraceného času
Číst článek
Co to vlastně je překladatelská rezidence? Co si pod tím představit?
Je to čas a prostor, který dostanete na práci. Získáte většinou na měsíc byt, stipendium na životní náklady a máte tu pracovat na nějakém projektu. K tomu by se měl překladatel účastnit literárního života v té dané zemi, pořádat třeba autorská čtení nebo besedy. Hlavní ale je, že máte kde nerušeně pracovat.
Je aktuální situace těžká i pro překladatele? Dotýká se vás to?
Je to samozřejmě složitější, literární instituce se snaží přesouvat nějaký program do online prostoru, ale není to samozřejmě ono. A jestli se mě to dotýká? Těžko říct, protože já jsem nováček v tomto oboru, to, na čem pracuji, je můj první velký literární překlad, takže moc nevím.
Máte nějaký překladatelský sen?
Popravdě? Vysněná byla ta kniha, kterou překládám teď. Já jsem si ji vybrala už před dvěma lety pro seminář na Ústavu translatologie a úplně mě uchvátila. Přeložila jsem několik kapitol a nabízela je nakladatelstvím, ale nikdo ji nechtěl. Vůbec jsem nechápala proč. Pak mě oslovila kamarádka, která si zakládá vlastní malé nakladatelství, a dohodly jsme se. Takže na podzim snad konečně vyjde.
