‚Psal na vše, co mu přišlo pod ruku.‘ Jen jeden den ukazuje výstava, jak Hašek tvořil svého Švejka
„Psal na vše, co mu přišlo pod ruku – ale úhledně a bez škrtů,“ říká o stylu Jaroslava Haška archivář Památníku národního písemnictví Petr Kotyk. Byl to právě on, který přišel s nápadem uspořádat jednodenní výstavu rukopisů knihy Osudy dobrého vojáka Švejka. Haškovým dílem se dlouhodobě zabývá, a když hledal zmínky o tom, kdy a kde byly rukopisy k jedné z nejpřekládanějších českých knížek vystaveny, zjistil, že jde o světovou premiéru.
„Nepodařilo se zjistit, že by rukopisy byly v minulosti vystavovány, například v roce 1953 nebo roce 1973 u příležitosti velkých výstav o Jaroslavu Haškovi,“ uvádí pro Radiožurnál Kotyk.
Jednodenní výstava je ovšem celoročním projektem, který má připomenout, že letos 3. ledna tomu bylo 100 let, co Jaroslav Hašek zemřel. Narodil se 30. dubna roku 1883.
Rukopisy románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, I. díl, Památník národního písemnictví získal v roce 1957 darem od Václava Kopeckého, náměstka předsedy vlády. A právě on začíná známou větou: „Velká doba žádá velké lidi.“
Rukopis Jaroslava Haška pokračuje rukou psanými stranami písaře Klimenta Štěpánka, kterému na Lipnici Hašek text diktoval.
Vedle rukopisů, které jsou psány černým perem, úhledným písmem a s minimem škrtů, památník spravuje i další cenné rukopisy. Například málo známý text s názvem Vepřová historie. Rukopis má tři listy. Text tiskem vyšel poprvé v Salonu (literární příloha deníku Právo) v roce 2003.
Objevil ho o rok dříve Oldřich Trégl v pozůstalosti po své matce. Podle rodinné tradice byl rukopis platbou v jedné jihočeské hospodě, patrně v Českých Budějovicích. Podle názoru Radko Pytlíka citovaném v Salonu mohla být Vepřová historie určena pro redakci časopisu Svět zvířat, k čemuž upomíná jak námětem, tak slohovými obraty.
„Je patrně z roku 1912 nebo 1913, kdy Hašek vraceje se z toulek s Matějem Kudějem byl zadržen jako tulák a ujal se ho jeho přítel Ladislav Hájek Domažlický, jenž se v té době stal redaktorem Světa zvířat,“ citujeme z textu Petra Kotyka, který k jednodenní výstavě připravil. Literární archiv Památníku národního písemnictví rukopis zakoupil v době koronavirové pandemie v roce 2021 v antikvariátu.
„Památník měl tento text zakoupit už v roce 1953, ale údajně na něj neměl peníze, ale tehdy slíbil, že až na něj bude mít, koupí ho, takže slib jsme splnili, byť skoro po sedmdesáti letech,“ dodává Petr Kotyk.
‚Naše kulturní památka‘
Rukopisy jsou uschovány v trezorových místnostech, v regálech v papírových krabicích. Tam jsou seřazeny podle abecedy, a tak nad policemi s díly Václava Havla a Karla Havlíčka Borovského jsou i krabice s nápisem Hašek Jaroslav.
Je Švejk pravdivý popis Velké války? Reálie jsou věrohodné, ale víc bych v tom nehledal, říká historik
Číst článek
Kulturní památkou pod číslem 133 se rukopisy Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války staly Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky – archivní správy ze dne 16. 6. 1998.
„Lidé sem samozřejmě nesmějí, Švejk je naší kulturní památkou, při každé manipulaci musíme používat bílé rukavice,“ vysvětluje Kotyk a dál popisuje, že Hašek škrtal v rukopisu minimálně, a zřejmě protože honoráře v novinách nebyly vysoké, Hašek psal na papíry, které mu přišly pod ruku, v případě Švejka to byly papíry s hlavičkou německých firem.
Jaroslav Hašek je nejpřekládanějším českým autorem, existují německé, francouzské nebo i vietnamské překlady.
