Starší ženy jsou většinou na vedlejší koleji. Klára Vlasáková jim v knize Těla dává prostor
„Zajímalo mě, jakou mohla tahle paní, která se vzhledem ke svému věku cítí neviditelná, neužitečná a ve vztahu s vlastní dcerou dostatečně nedoceněná, urazit emancipační cestu,“ říká spisovatelka a scenáristka Klára Vlasáková, která napsala knihu Těla. Zabývá se v ní tématy jako stárnutí a smrtelnost, naše vlastní těla, mateřství i psaní.
Řada hrdinek, žen určitého věku, zastupuje spíš role matek, babiček, tchýní, přičemž k nim můžeme dosadit stereotypy jako příšerná tchýně, příliš pečující matka.
„Mně jako divačce nebo čtenářce chybí v této věkové kategorii postavy, o kterých bychom věděli víc, než jen znali jejich vztahovost k hlavnímu hrdinovi nebo hrdince. Když už se tvůrci a tvůrkyně rozhodnou pro postavu, která je v poslední části svého života a nějak bilancuje, je to většinou muž. Doufejme, že to tak nebude napořád,“ věří Vlasáková.
V Tělech se věnuje i představám o tom, jak má žena vypadat, aby ve společnosti nevyčnívala špatným směrem. Sama se konformně češe, obléká a líčí tak, aby zapadla. Vidí se ve škatulce, nedělá toho příliš proto, aby nějak vybočovala.
Vedle toho autorka popisuje starší lidi, které ve společnosti nejradši odsouváme na okraj skupiny, protože nesplňují očekávání toho, co je běžné. „Spíš je nechceme vidět. A s tím souvisí i pohled na pomíjivost, který je pro nás příliš tíživý a spíš se jím nechceme moc zatěžovat, a když se s tím setkáváme u svých blízkých, tak je to pro nás smrtelnost šokující,“ vysvětluje.
Kniha Těla se částečně věnuje i vztahům a sexualitě seniorů. „Často jsou jejich milostné vztahy a sex vykreslované jako anekdota, jako například ve filmu Bába z ledu. Starší lidé mají přece milostný život tzv. za sebou.“ Marie se se svým tělem zabývá, je s ním nespokojená, necítí se fyzicky ani psychicky jistá ve světě a ve svých rolích, které zastává.
Poslechněte si Záložku s Klárou Vlasákovou o Tělech, knize o emancipaci a mateřství.
