Turečtí popeláři sestavili z vyhozených knížek knihovnu. Z košů zachránili Harryho Pottera i Orhana Pamuka
Co se děje s knihami, které jejich majitelé vyhodili, aby si udělali místo v knihovně? V Ankaře tyto opuštěné knihy putují do knihovny v bývalé cihelně, píše agentura AFP.
Tam skupina popelářů turecké metropole před sedmi měsíci zřídila knihovnu, která už čítá přes 4750 svazků. Vvybrali je z popelnic při pravidelném odvozu odpadu ve městě.
Knihovna je v továrně, která je už 20 let opuštěná. Popeláři si tam během svých přestávek chodí odpočinout s knížkou nebo k partii šachů. Knihovna byla původně určena pro ně a pro jejich rodiny, které si mohly knížky půjčovat na čtrnáct dní.
Tisíc a jedna noc i Agatha Christie pomáhají lidem v uprchlických táborech u Atén
Číst článek
Nyní je však otevřena pro veřejnost, vysvětluje její manažer Emirali Urtekin, který si vyzdobil kancelář poklady z popelnic, jako jsou časopisy nebo psací stroje. Nejméně 1500 knih ještě musí být roztříděno do polic a další knihy přicházejí, dodává.
Nic se tady nevyhodí: knihy, které už se nedají číst, se používají jako podložky; lampy tu jsou vyrobeny ze starých měděných trubek.
Kromě knihovny zřídili popeláři v bývalé továrně holičství a kavárnu a jsou zde prostory pro odpočinek a kanceláře.
Milostné romány, knihy o ekonomii, thrillery, pohádky pro děti... knížky tu jsou roztříděny do 17 kategorií a jejich počet bude zřejmě vzrůstat. Najdeme tu ságu Harry Potter vedle Padesáti odstínů šedi, jakož i romány Charlese Dickense nebo tureckého spisovatele Orhana Pamuka oceněného Nobelovou cenou.
„Dáváme knížkám druhý život a půjčujeme je zdarma,“ říká Urtekin.
Knihovna je otevřená ve dne v noci pro zhruba 700 popelářů pracujících ve čtvrti Çankaya. Stará se o ni dvacetiletý Eray Yilmaz, který bedlivě sleduje přísun nových knih a jejich půjčování.
„Čtení knih rozvíjí inteligenci, povzbuzuje nové myšlenky. Umožňujeme lidem, aby tyto nové myšlenky objevovali. Knihy nás činí šťastnějšími. Já nosím knížky matce,“ říká mladý muž, který je zaměstnancem knihovny na plný úvazek.
Popelář Malik Ercan si přišel půjčit knížky pro manželku a dítě. Nedávno navštívil knihovnu s bratrancem, který nežije v Ankaře. „Přijel ze Sivasu (centrální Turecko). Dočetl se o nás v novinách, a tak to chtěl vidět,“ říká Ercan. „Stále více přátel chce knihovnu vidět,“ dodává.
Knihovna vyvolala v Turecku i v zahraničí hodně zvědavosti, k velké radosti Urtekina, který dnes dostává více knížek nejen z popelnic.
Lidé je posílají z různých tureckých měst a někteří obyvatelé Ankary nyní dávají knihy do plastových pytlů, aby popelářům ulehčili práci.
„Hodně lidí se sem chodí dívat, ale také dostáváme dary. Lidé říkají: je to pěkný projekt, chceme ho podpořit,“ usmívá se Urtekin.
Někteří objevují knihovnu, když jedou na kole údolím, kde leží. Urtekin doufá, že v létě přiláká ještě více lidí.
Manažer knihovny nepředpokládá, že by se dnes měla knihovna rozšířit, ale vymýšlí další způsoby, jak využít odložené knížky. Chce letos zřídit mobilní knihovnu, která by každých čtrnáct dní objížděla ankarské školy. Některé z těch, kterým knihy chybí nebo nemají svou knihovnu, už Urtekina kontaktovaly.
Tyto návštěvy ve školách bude doprovázet i hudba: skupina 11 popelářů bude hrát na prázdné popelnice a staré kusy kovu. Tato skupina se zrodila téměř současně s projektem knihovny.
„Jsme šťastní. Dodalo nám to novou tvář,“ vysvětluje Urtekin.
