SOUTĚŽ: O dětech, které dospěly bez varování. Vyhrajte Vojenku, reportážní knihu o válce očima nejmenších

Tento týden v knižní soutěži hrajeme o reportážní knihu Vojenka | Zdroj: iROZHLAS.cz

Malí uprchlíci, malí vojáci, malí vězni lágrů. Děti v místech, kam nepatří. Ze všech válečných zvěrstev jsou tato nejhorší. Ochránit nejslabší, nenechat jim ublížit – takový je pohled dospělých. Jak ale válku vnímají děti? To ve své knize zjišťovala polská reportérka Magdalena Grzebałkowská. O Vojenku si můžete tento týden zahrát v pravidelné soutěži serveru iROZHLAS.cz.

Tento článek je více než rok starý.

KNIŽNÍ SOUTĚŽ Gdaňsk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Školní rok 1939/1940 neměl začít nikdy. Vypukla válka. Přesto je v kolektivní paměti Poláků velmi zakořeněný obraz dětí, kterým Hitler právě v ten den zkřížil plány. Existují desítky zaznamenaných vzpomínek a stovky článků, v nichž svědci potvrzují nemožné,“ píše autorka v úvodu knihy.

Proč? Lžou? Zatajují pravdu? Nebo si vymýšlí a neuvědomují si, že to dělají? Mám právo jim to říct? Upozornit je o osmdesát let později, že se mýlí?“ ptá se Grzebałkowská.

OHLASY NA KNIHU

O osudech dětí zatažených do války vypráví autorka bez gramu sentimentu, bez falešného patosu. Grzebałkowská už ve svých předchozích reportážích prokázala talent, který v této knize využila beze zbytku: schopnost zaměřit se na konkrétní věc, detail, popsat univerzální pravdu o určité době, člověku a ceně, kterou platíme za střet s dějinami, s tím mlýnkem na lidské bytosti.“ — Agnieszka Hollandová

Tato univerzální pravda se podle ní týká každého z jejích hrdinů i nás samotných: a to v tom ohledu, že se naše historie mění pokaždé, když ji vyprávíme. Fakta jsou jen kostrou, na kterou navlékáme vlastní verzi události,“ říká novinářka.

Grzebałkowská se rozhodla vypátrat pamětníky, kteří by jí dokázali vyprávět o tom, co zažili v době druhé světové války. V té době jen bylo jen pár let, měli si hrát a chodit do školy, ale místo toho se z nich stali sirotci, museli nahradit rodiče v péči o mladší sourozence, opustit svůj bezpečný domov, stanout po boku vojáků. Nebo třeba zjistit, že jejich milující otec je zločinec a vrah, jako to pochopil Niklas Frank.

Každé z dětí se muselo vyrovnat s nespravedlností a traumaty, překonat překážky, které by byly náročné i pro dospělého. Zkušená reportérka si zároveň dobře uvědomuje, že vzpomínka není historická pravda, a ukazuje na různých osudech, jak se osobní příběhy mohou lišit od skutečnosti.

Někteří hrdinové jí sami vyprávějí několik verzí své „vojenky“. Tím se z knihy stává citlivá, reportérská zpráva o tom, jak funguje lidská paměť v okamžiku, kdy se vám před očima zhroutil celý váš svět.

Pravidla soutěže

Přečtěte si Obecná pravidla soutěže o knihy se zpravodajským serverem iROZHLAS.cz

Magdalena Grzebałkowská je absolventkou historie na Gdaňské univerzitě. Od roku 1998 je její reportérská práce spojena s deníkem Gazeta Wyborcza. Publikovala tři ceněné biografie významných polských osobností, věnované knězi Janu Twardowském, malíři Zdzisławu Beksińskému a jeho synovi a jazzmanovi Krzysztofu Komedovi.

Její historické reportáže se úzce pojí s druhou světovou válkou. První z nich, 1945. Vojna a mír se zaměřuje na přechodné a nejisté období konce války. Grzebałkowská za ni získala cenu Newsweeku Teresy Torańské a čtenářskou cenu Nike. Druhá a zatím poslední autorčina kniha Vojenka přijímá perspektivu dětských svědků a účastníků války a byla nominována na cenu Nike.

Česky vyšla v nakladatelství Absynt v překladu Jarmily Horákové.

UKÁZKA Z KNIHY: BALADA O ARTHUROVI

Začalo to ve vesnici Glabitsch, co by kamenem dohodil od vesnice Stutthof, na okraji Freie Stadt Danzig. Žil tam jistý pobožný evangelík, který se jmenoval Erich Pawlowski. Postavil si dům z červených cihel a vzal si za ženu Margarete Gertzovou, drobnou, ale zdravou ženu.

A Bůh je obdařil šestnácti dětmi.

První přišel na svět Erich, jenž dostal jméno po otci. Čeká ho smrt na bitevní lodi Scharnhorst.

Druhý se narodil Hans, který umře ve studeném Baltském moři.

Třetím synem byl Kurt. Bůh ho pošle s pancéřovou pěstí na rameni proti sovětským tankům.

V roce 1930 se narodil Arthur, čtvrtý bratr. Osud mu předurčil dlouhý život mezi cizími.

Další děti se rodily ještě patnáct let po Arthurovi: Otto, Marga, Willy, Bruno, Erika, Gerda, Erwin, Albert. A ještě čtyři další, jejichž jména si dneska už nikdo nepamatuje.

Erich Pawlowski neměl vlastní půdu, takže nemohl být rolníkem, ani svou loď – rybářem také nebyl. Pracoval u místního bohatého sedláka, který ho měl v úctě, protože dokázal jako nikdo jiný udělat z mléka smetanu, máslo a sýry.

Erich měl neurotickou povahu a byl cholerický. Přestože tvrdý alkohol nepil, bil pěstí do stolu, když na něm nebyl včas oběd, křičel, když se mu děti motaly pod nohama. Arthur tehdy také křičel – strachy.

Jednou k Pawlowským přijeli úředníci a odvezli si pět nejstarších synů s sebou. Zavřeli je ve velkých domech, kde už byly jiné děti, a nechali je vypít otrávený nápoj, po kterém ti mladší z odvezených bratří zapomněli na rodiče i na sebe navzájem. A těm starším to všechno bylo jedno.

Pokud se chcete zapojit do soutěže o 10 reportážních knih Vojenka, napište nám až do tohoto pátku 24. února do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:

Která tři polská města patří do konurbace Trojměstí?

Do odpovědi uveďte:

  • Jméno a příjmení
  • Adresu pro případ výhry
  • Telefon, případně e-mail

Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.

red Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme