Nebojácná farmářka, lesbická feministka, uklízečka středního věku, úspěšná bankéřka, přísná učitelka či žena v domácnosti s poporodní depresí. Spisovatelka Bernardine Evaristová v knize Dívka, žena, jiné splétá dohromady strhující osudy dvanácti postav na strastiplné životní pouti napříč uplynulým stoletím. Cenami ověnčený román na pomezí prózy a poezie můžete tento týden vyhrát v pravidelné soutěži serveru iROZHLAS.cz.

Knižní soutěž Londýn 13:50 22. února 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Každá z postav netradičně psaného románu je jiná, a přesto se navzájem podobají víc, než by samy čekaly. Spojuje je touha něco nalézt: společnou minulost, lepší budoucnost, místo, které by se dalo označit za domov, porozumění, manžela, milenku, ztracenou matku, zmizelého otce nebo jen záblesk naděje.

„Jako spisovatel si dávám volnost psát takové druhy příběhů, které chci psát, a ráda riskuji. Velmi mě zajímá nacházení způsobů, jak vyprávět příběhy, které dosud nebyly odvyprávěny,“ popsala Evaristová v rozhovoru pro Bustle.

„Nejsem někdo, kdo chce psát tak, aby odpovídal určitému druhu konvence nebo snad literární tradice. Chci jen zůstat věrná svému tvůrčímu impulsu a hledat ten nejvhodnější způsob, jak psát příběhy, které píšu. A k tomu je často potřeba experimentování.“

Sama způsob, jakým je Dívka, žena, jiné napsaný, nazývá fúzní fikcí. Mísí se v ní totiž prozaický přístup s tím básnickým. Chybí v něm tak tečky nebo začátky vět, což podle Evaristové nechává její slova volně plynout a jejích dvanáct protagonistů spojuje do jednoho fungujícího celku.

„Ta kdyby by bez téhle formy neexistovala. Kdybych ji psala tradičním způsobem, rozdělenou na odstavce, nejspíš by se to nedalo ani číst jako román. Byly by to spíš volně propojené povídky,“ říká Evaristová.

„Pokud se tím nastavuje nová literární tradice, pak je to zajímavé, ale básníci tohle vždycky dělali. Pohrávali si s jazykem a rebelovali proti interpunkci.“

Román, který v českém překladu Viktorie Hanišové vydalo nakladatelství Host, se o prestižní literární Bookerovu cenu za rok 2019 dělí se Svědectvími Kanaďanky Margaret Atwoodové.

Zástupci poroty tehdy zdůvodnili netradiční rozdělení ocenění dvěma vítězkám tím, že se komise nedokázala shodnout na jediné osobě, což ale vedlo k tomu, že někteří její členové v porotní místnosti stávkovali.

„Hrozně ráda jsem Bookera sdílela, protože to znamenalo, že jsem ho stále vyhrála,“ komentovala rozdělení ceny Evaristová pro americkou stanici NPR. „Vím, že s tím někteří lidé měli problém, ale já ne. Je tak obtížné tuhle cenu vyhrát – jak víte, koná se už 50 let. A pokud bych ji s někým měla sdílet, kdo je lepší než Margaret Atwoodová?“

Pravidla soutěže

Přečtěte si Obecná pravidla soutěže o knihy se zpravodajským serverem iROZHLAS.cz

Šedesátiletá Londýňanka s nigerijskými kořeny Evaristová píše romány, v nichž propojuje prózu s poezií, básně a rozhlasové a divadelní hry. Její veršovaný román Císařovo kotě zařadil britský deník The Times mezi 100 nejlepších knih desetiletí.

V roce 2009 byla oceněna Řádem britského impéria coby „důležitý hlas v multikulturním panoramatu britské literatury“. Práva na její osmý román Dívka, žena, jiné se prodala do více než 30 zemí. Mezi své knihy roku ho zařadil mimo jiné i bývalý americký prezident Barack Obama. 

Pokud se chcete zapojit do soutěže o 10 knih Dívka, žena, jiné, napište nám až do tohoto pátku 26. února do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:

Jak se jmenuje kniha, která byla oceněna Bookerovou cenou za rok 2020?

Do odpovědi uveďte:

• Jméno a příjmení
• Adresu pro případ výhry
• Telefon, případně e-mail

Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.

red Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít