SOUTĚŽ: Slavnost bezvýznamnosti. Vyhrajte český překlad posledního románu Milana Kundery

Na začátku září se na pultech knihkupectví objevil první český překlad posledního románu Milana Kundery. Cesta k němu byla dlouhá. Útlá kniha vyšla ve Francii, kde brněnský rodák od 70. let žije, už v roce 2014. Spisovatel se ale jejímu českému vydání podobně jako u svých dalších děl napsaných ve francouzštině dlouho bránil. Svolil až po vlastním výběru překladatele. O Slavnost bezvýznamnosti si můžete zahrát v soutěži serveru iROZHLAS.cz.

Knižní soutěž Praha / Paříž Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Román Milana Kundery Slavnost bezvýznamnosti přeložený do češtiny na snímku pořízeném na začátku září 2020 v knihkupectví v centru Prahy | Foto: Ondřej Deml | Zdroj: ČTK

„Překlad je pro mne neustálý kondicionál: ‚Jak by to napsal spisovatel, kdyby psal česky.‘ Když Milan Kundera došel k názoru, že bych mohla přeložit do češtiny jeho francouzsky napsané romány, kondicionál se změnil: ‚Jak by to napsal spisovatel, když psal česky,‘“ píše v doslovu Slavnosti bezvýznamnosti překladatelka Anna Kareninová.

„Věděla jsem, že sice dávám českou podobu spisovateli na základě jeho francouzského jazyka, ale zároveň že mi zdrojem musí být jeho vlastní český jazyk,“ vysvětluje s tím, že v Kunderových knihách vydaných nakladatelstvím Atlantis podrobně dohledávala „užití slov a vazeb, i zdánlivě nevýznamných spojek či běžných bezpříznakových příslovcí“. „Byla to nedocenitelná pomoc,“ přidává.

Přebal knihy Slavnost bezvýznamnosti Milana Kundery | Zdroj: Nakladatelství Atlantis

Nakonec vzniklo celkem deset verzí překladu, ke kterým se Kareninová znovu a znovu vracela, aby podle svých slov „došla co nejblíž k originalitě Kunderova jazyka, co nejdál od uhlazeného překladatelského artefaktu“.

Rok 2020 se po letech ticha zdá být kunderovským rokem. Českému překladu Slavnosti bezvýznamnosti totiž předcházelo vydání veřejností bouřlivě diskutovaného Kunderova životopisu od Jana Nováka. „Všechno se sbíhá tak, že je to ironickým, skoro až kunderovským způsobem zinscenované,“ popsal v pořadu Liberatura na Radiu Wave publicista Petr Fischer.

Románem se podle něj Kundera loučí a dělá tečku za svým dílem. „Je to určité gesto autora, který uzavírá své dílo, je to do jisté míry trochu anekdotický výlet celým jeho dílem. Potkáváme tu znovu žertovnost, zpochybňování, hraní si se světem, se slovy, s významy, s dějovými posuny,“ míní Fischer.

Pravidla soutěže

Přečtěte si Obecná pravidla soutěže o knihy se zpravodajským serverem iROZHLAS.cz

„Je to pořád Kundera, jak ho známe, je to trochu melancholické loučení, pokus o nějaký závěrečný vtip, kterým řeknu sbohem světu, kterému už tak úplně nerozumím.“

Kundera patří k nejvýznamnějším a nejoblíbenějším moderním českým autorům. Od poloviny 70. let žije ve Francii, má také francouzské občanství, ve francouzštině napsal i své poslední romány.

Poslední román, který Milan Kundera napsal česky, byla Nesmrtelnost. Ve francouzském překladu Evy Bloch vyšla jako L'Immortalité v roce 1990. Česky vyšla v roce 1993, zároveň v nakladatelství Atlantis v Brně a v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu.

Anna Kareninová momentálně pracuje na překladu další Kunderovy knihy, a to románu L'ignorance.

UKÁZKA Z KNIHY

Všechno se mi líbí, cos mi už vyprávěl, všechno se mi líbí, co vymyslíš, a nemám co dodat. Možná jen s tím pupkem. Pro tebe je vzor bezpupečné ženy anděl. Pro mě je to Eva, první žena. Nenarodila se z břicha, ale z rozmaru, z rozmaru stvořitelova. A první pupeční šňůra vyšla z její vulvy, z vulvy bezpupečné ženy. Mám-li věřit Bibli, vyšly z ní ještě další šňůry a na konci každé z nich byl zavěšen malý muž nebo malá žena. Těla mužů zůstávala bez pokračování, zcela neužitečná, zatímco z pohlaví každé ženy vycházela další šňůra a na jejím konci další žena nebo další muž, a to všechno se v miliontém a miliontém opakování proměnilo ve velikánský strom, strom tvořený nekonečnem těl, strom, jehož větvoví sahá do nebe. A představ si, že ten obří strom je vkořeněný do vulvy jediné malé ženy, první ženy, ubohé bezpupečné Evy.
Když jsem otěhotněla já, viděla jsem se jako část toho stromu, visící na jedné z jeho šňůr, a tebe ještě nenarozeného jsem si představovala, jak se vznášíš v prázdnotě, zavěšený na šňůře čouhající z mého těla, a tehdy jsem začala snít o vrahovi, který tam úplně dole tu bezpupečnou ženu podřízne, představila jsem si, jak její tělo dokonává, umírá, jak se rozkládá, takže celý ten ohromný strom, který z ní vyrostl, naráz ztrácí kořeny, svůj základ, a začíná se kácet, viděla jsem nekonečné množství jeho větví padat jako obrovský déšť, a chápej mě dobře, nesnila jsem o tom, že skončí lidské dějiny, že se zruší budoucnost, ne, ne, přála jsem si totální zánik lidí s jejich budoucností i minulostí, s jejich počátkem i koncem, s celým trváním jejich existence, s celou jejich pamětí, Neronem i Napoleonem, s Buddhou i Ježíšem, přála jsem si totální zničení stromu vkořeněného do malého bezpupečného břicha první hloupé ženy, která nevěděla, co dělá a jaké hrůzy nás bude stát její mizerná soulož, která jí určitě nepřinesla ani tu nejmenší rozkoš...

(Milan Kundera: Slavnost bezvýznamnosti, Atlantis 2020, s. 69—70.)

Pokud se chcete zapojit do soutěže o 10 románů Slavnost bezvýznamnosti, napište nám až do tohoto pátku 9. října do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:

Jak se jmenuje první vydaný román Milana Kundery?

Do odpovědi uveďte:

  • Jméno a příjmení
  • Adresu pro případ výhry
  • Telefon, případně e-mail

Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.

red Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme