SOUTĚŽ: Osiřelec. Vyhrajte oceňovaný polský román o komplikovaném vztahu dcery s matkou
„Matka se styděla za několik věcí. Za své zuby, za vaření a za to, že místo ukončení těhotenství nedokončila školu.“ Vztah matky a dcery. Dobré rady, výčitky a láska. Trochu nezdravá, ale přetrvávající – i smrt. O prozaický debut polské spisovatelky Miry Marcinów, který byl v roce 2020 oceněn prestižní cenou Paszport Polityki, si můžete tento týden zahrát v pravidelné soutěži serveru iROZHLAS.cz.
„Nemám matku, co mám dělat?“ Otázka v diskuzním včelařském fóru pod patronátem včelařství Michalov.
„Že je úl bez matky, můžete poznat dokonce z chování včel a zvuků z úlu. Včely potom hlasitě bzučí a vysoko zvedají zadečky,“ tvrdí odborníci. Pro včelstvo bez matky dokonce existuje v žargonu speciální název: osiřelec.
OHLASY NA KNIHU
„Přiznávám, že jsem dlouho nečetl polskou (a nejen polskou) beletrii, která by byla tak dojemná, nekompromisní a originální.“ — Jerzy Doroszkiewicz, tok.fm
„Originalita a jedinečnost autorčiných příběhů spočívá v bystrosti pozorování, v černém humoru a v podvratné síle jazyka a obrazotvornosti.“ — Justyna Sobolewska, Polityka
„Významově bohaté čtení, prosté banalit. Bez patosu, lži (alespoň té rozpoznatelné) a autocenzury.“ — Katarzyna Chudzik, ofeminin.pl
„Silný, jedinečný literární hlas. Upřímný a potřebný, který nás učí o bezpodmínečné lásce až do konce života.“ — Jerzy Doroszkiewicz, poranny.pl
Autorka tvrdí, že se na včelařské fórum dostala náhodou. Přiznává však, že sama dost možná otázku („Nemám matku, co mám dělat?“) zadala do internetového vyhledávače. „Byla zdrojem mé největší radosti, stejně jako je dnes zdrojem mého největšího smutku,“ říká Mira Marcinów o své mrtvé matce.
Románový Osiřelec působí, jako by hledala správná slova, kterými by svou ztrátu popsala. Matce se vyznává jazykem populárních písniček i dětských popěvků, sociálních sítí, nahodilých příběhů i citátů. Někdy zaplní celou stránku, jindy si vystačí s krátkou, údernou větou.
Když vzpomíná na dětství, píše například: „To bylo v dávných dobách, kdy na světě panovala všeobjímající radost a matky neumíraly.“
Dojde na množství výčitek – dítě měla jako mladá, sama nestačila dospět, trochu moc pije, nevychází s penězi ani s muži, obléká se vyzývavě, není důsledná ve výchově a odešla dřív, než stihla pořádně zestárnout – a ještě větší množství lásky.
Osiřelec je ale především vyprávěním o prázdném místě po blízkém člověku, o smutku v době a společnosti, která je raději mladá, veselá a zdravá a neví si s umíráním úplně rady. S dodatkem, že i za to samozřejmě můžou matky.
A milujeme snad jen ty dokonalé z nich?
Pravidla soutěže
Přečtěte si Obecná pravidla soutěže o knihy se zpravodajským serverem iROZHLAS.cz
Polská spisovatelka a esejistka Mira Marcinów je absolventkou psychologie na Jagellonské univerzitě v Krakově. Pracuje v Sociologickém a filozofickém institutu Polské akademie věd, kde také organizuje otevřené filozoficko-psychiatrické semináře. Věnuje se dějinám a filozofii šílenství a je autorkou studie Dějiny polského šílenství, která získala nominaci na Poznaňskou literární cenu.
Román Osiřelec vydalo v českém překladu Lucie Zakopalové nakladatelství Argo.
UKÁZKA Z KNIHY
„Nemám ráda, když se na mě díváš, jak se maluju. Třesou se mi pak ruce, a to můžu rovnou začít znova. Vždycky ses na mě při malování ráda dívala. Holčičky to tak mají. A nesahej mi na záda. Rozčiluje mě to. Moc ti nevěřím. Matky to tak mají.“
Pak pije vodku a k tomu pivo. Najednou je veselá, mluví nahlas a tančí jako Tina Turner. Jindy zesmutní, pláče a kouří, teče jí z nosu a slzy si rozmazává po bradě.
Stejně vypadá tak nezúčastněně, když sedíme naproti sobě, zmožená matka s kocovinou, která se mnou po pár pivech přátelsky probírá smysl života, ale nikdy jsem nedostala na zadek a na Vánoce se mě nevyptávala, jaké to bylo poprvé, sousedky ji pomlouvají a všichni si myslí, že i nádobí určitě myje v rukavicích, nematka, namalované nehty k tomu a všelijaké ozdobičky.
Babička nosila silonovou zástěru, zatímco máma podpatky, pouzdrovou koženou sukni a vypasovanou halenku. Takhle si ji pamatuju. Měřila sto šedesát čtyři centimetrů, měla kaštanové vlasy a snědou pleť, dokonce i rodina jí říkala „vysokátmavá“. Stejně jsme to komentovaly spolu: „No, jestli si nevezmeš podpatky, tak to žádná vysokátmavá nebudeš!“ Nebo: „Takhle musíš chodit, hlavu zpříma, břicho zatažené, abys byla vysokátmavá.“ Před lidmi si vždycky přidávala centimetr. „Měřím metr pětašedesát,“ a narovnala se. Ale přede mnou ne.
Nikdy jsem ji neviděla u zpovědi. Nikdy na to nevypadala.
Pokud se chcete zapojit do soutěže o 10 knih Osiřelec, napište nám až do tohoto pátku 1. dubna do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:
Jak jednoslovným názvem se říká pohlavně dospělé samice včely medonosné?
Do odpovědi uveďte:
- Jméno a příjmení
- Adresu pro případ výhry
- Telefon, případně e-mail
Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.
