Mají mít LGBT spisovatelé vlastní sekci? Raději bych, aby mě četl i heterosexuální soustružník, tvrdí básník

„Potěšilo by mě, kdybych v knihkupectví našla LGBT sekci. I z hlediska viditelnosti, nebo když si člověk takový příběh chce přečíst, nebo se o to zajímá, tak je fajn, že to nemusí dlouho hledat,“ navrhuje básnířka a písničkářka Jenoféfa Beta. S tím ale ne všichni queer autoři souhlasí, podle nich by takové vyčleňování LGBT témat a autorů bylo spíše ku škodě.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

LGBT, LGBT komunita (ilustrační foto)

LGBT, LGBT komunita (ilustrační foto) | Zdroj: Pexels | CC0 1.0

Básnířka a písničkářka Jenoféfa Beta tvrdí, že ve své tvorbě nepotřebuje identitu zdůrazňovat nebo s ní pracovat jako s motivem.

Přehrát

00:00 / 00:00

„Queer autoři nemusí dávat svou sexualitu na odiv, protože už to skoro nikoho nezajímá.“ Poslechněte si záznam Záložky z festivalu Prague Pride

„Nedělá mi problémy dávat najevo, že jsem trans a gay, ale nechci, aby mě lidé četli proto, že jsem trans autor, ale proto, že je ty básně zajímají,“ souhlasí s ní básník a student Robin Sedlmaierů ve speciálním vydání pořadu Záložka Radia Wave z Prague Pride.

Jenoféfa Beta se přimlouvá za to, aby v knihkupectví vznikla nová sekce pro knihy s LGBT tematikou. „Když si člověk chce něco takového přečíst, tak aby nemusel dlouze googlovat, než se něčemu dopátrá. Protože těch knih zase tolik není,“ soudí Jenoféfa Beta.

Ne všichni queer autoři s tím ale souhlasí. Kamil Marcel Hodáček, gay básník a prozaik, se domnívá, že čím víc se bude queer umění oddělovat, tím víc ho většinová společnost bude vnímat jako něco zvláštního.

Titlbach: Queer lidé zažívají menšinový stres – řeší, jak mluvit s babičkou a jestli na ně někdo nezaútočí

Číst článek

„LGBT literatuře by pomohla co nejobecnější integrace, aby i takový heterosexuální soustružník třeba i omylem sáhl po mé sbírce a doma byl překvapen,“ navrhuje Hodáček.

A dodává, že se ztotožňuje s Michaelem Cunninghamem, který řekl, že se nikoho neprosí, aby ho nálepkovali jako gay autora.

Básník a student Robin Sedlmaierů uznává, že oba postoje jsou legitimní: „Může být super, že LGBT lidé by pak mohli jít za nějakou knihou cíleně a tohle by jim v tom mohlo pomoci. Mohli by jít víc na jistotu, aniž by četli anotace. Zároveň si ale nemyslím, že je potřeba LGBT autory bez ohledu na to, co píší, nacpat do jedné poličky, když se jejich kniha toho tématu vůbec netýká.“

Světová literatura do Česka?

Podle Sedlmaierů je škoda, že je LGBT literatura málo vidět:

Hosté Záložky na Prague Pride | Foto: Věra Nemochovská

„Když už nějaká kniha vyjde, tolik se nepropaguje. Také mi trochu chybí knihy, které se nezaměřují vyloženě na téma coming outu a LGBT vztahů, jsou třeba žánrově úplně jiné, ale jen se v nich ta LGBT postava vyskytuje – tak jako přirozeně. Že ten příběh není soustředěný jen na tu identitu nebo orientaci.“

Takové knihy vycházejí spíše v zahraničí, upozorňuje Jenoféfa Beta. „Ale ne vždy se to dostane k nám. Kdo čte v angličtině, tomu to nevadí, ale pak je zase otázka, jestli tu knihu sežene,“ upozorňuje na nedostupnost světových titulů v Česku.

Celou debatu si poslechněte v audiozáznamu.

Jakub Pavlovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme