Globalizace a technologie člověka donutí chránit svojí víru, říká spisovatelka Vanderstraetenová

Belgická novinářka a spisovatelka Margot Vanderstraetenová si během studií na vysoké škole vydělávala doučováním. S úkoly pomáhala i dětem v jedné moderně ortodoxní židovské rodině v Antverpách. Za léta, která s nimi strávila, si s rodinou Schneiderů vybudovala pevné přátelství a o třicet let později o tom napsala knihu.

Praha / Antverpy Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kniha Mazl tov od Margot Vanderstraeten

Globalizace a moderní technologie člověka donutí víc chránit svojí víru, míní spisovatelka | Zdroj: Nakladatelství Garamond

Mazl tov patří mezi vaše nejúspěšnější knížky. Už jste na toto téma dala spoustu rozhovorů. Neunavuje vás ale někdy mluvit o něčem, co se stalo před třiceti lety?
Ještě ne, pořád to mám ráda. Ale rozhodla jsem se, že letos už s tím skončím. Vím, že jednou mě to přestane bavit, dokola vyprávět mojí zkušenost s rodinou Schneiderů. Chci skončit dřív, než to tak opravdu bude. Nechci o tom mluvit bez entuziasmu, který teď cítím, ten nebudu mít věčně. Je to pět let, co kniha vyšla v originále.

Etgar Keret: Izrael je těžká země pro život, ale nejlepší země pro spisovatele

Číst článek

Nedávno jsem vydala druhou knížku s podobným tématem, a lidé za mnou chodí třeba právě na knižních veletrzích a ptají se, kdy vyjde třetí díl. Trilogie to ale nebude, a právě proto už s tím chci přestat. Napsala jsem dvě různé knížky o židech a tím to končí. Nechci být limitovaná pouze na toto téma.

Přeci jen se ke knížce Mazl tov ještě jednou vraťme. Popsala jste v ní svojí zkušenost s ortodoxní židovskou rodinou. Změnila byste něco na tom, jaká jste v té době byla?
Ne, myslím si, že ne. Samozřejmě, že v některých ohledech nejsem pyšná na to, jaká jsem dřív byla. Třeba když jsem ve svých dvaceti potkala babičku Schneiderovou, která přežila holokaust, chtěla jsem si s ní o tom povídat. Nevěděla jsem, že je to neslušné. Ale v té době jsem si říkala, proč si o tom nepopovídat, vždyť je to zajímavé. Nerozuměla jsem tomu, že o takhle velkém traumatu se nemluví. Že stačí jenom jedno slovo, které ho dokáže popsat a na víc se neptá.

Měla jsem v té době dost práce se sebou, musela jsem dospět, abych to všechno pochopila. Ale zároveň to byl jeden z důvodů, proč mě ta rodina měla ráda. Dnes už mám víc znalostí a vím, co je slušné a co ne, když jsem kolem ortodoxních židů. V té době jsem nad tím nepřemýšlela, ale byla jsem tak pro Schneiderovy autentická. Takže na jednu stranu se člověk může za sebe stydět, ale na druhou stranu je krásné vidět, jak ze z chyb poučil.

Magnesia Litera: Knihou roku je Klusákova publikace o Karlu Gottovi, cenu za prózu dostala Destrukce

Číst článek

Globalizace a víra

S rodinou Schneiderů jste svým způsobem stále v kontaktu. Vyrostlo z dětí to, co jste si myslela, že z nich vyroste?
Svým způsobem ano. Jsou to silní, nezávislí, úžasní lidé. Ale jedna věc mě překvapila, a to, že všichni jsou mnohem víc ortodoxní, než jejich rodiče. To jsem nečekala. Viděla jsem je vyrůstat a bylo to zvláštní, že si vybrali ještě víc pobožný styl života.

Třeba paní Schneiderová nikdy nenosila paruku, ale její dcery s tímto zvykem začaly a dodržují ho i manželky jejích synů. To, že se rozhodly pro tento způsob života mě překvapilo. Ale jsem pyšná na to, kým jsou.

Proč jsou podle vás víc ortodoxní než jejich rodiče?
Je to způsob, jak ochránit to, co je pro ně nejcennější. Oni jsou velmi pyšní na to, kým jsou. Náboženské a kulturní dědictví chtějí udržet při životě. Svým způsobem navazují na svoje rodiče a předky, ale dělají to trochu jinak. Nezapomínejte na to, že před třiceti lety, když jsem Schneiderovi poznala, nebyl internet ani smartphony.

Jak ale do vašeho života začne víc vcházet moderní svět a technologie, musíte začít mnohem víc chránit starý zákon. Stanete se tím pádem víc pobožní a striktní. Myslím si, že to možná tedy není jejich osobní rozhodnutí, ale že je k tomu dovedla globalizace.

Dubinová: Mezi ultraortodoxními židy sílí trendy, kdy si ženy hledají práci nebo tajně kontrolují početí

Číst článek

Ve svých dalších dílech, které se už nevěnují židovství, píšete třeba o dysfunkčních vztazích nebo nefungujících rodinách. Nejsou vaše dvě knihy, tedy Mazl tov a Minjan, výjimkou v tom, že pojednávají o něčem, co funguje? Bavíme se o dětech, ze kterých se stali ještě víc věřící lidé, než jejich rodiče. Očividně něco v jejich výchově zafungovalo.
To je zajímavá úvaha, ale mám na to jiný názor. Řekla bych to takto. Je zajímavější psát o věcech, které nefungují. Jak píše Tolstoj, všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Takže to si myslím, že platí pro všechny, ne jen pro moje knihy. A to včetně těch o židech.

Já jsem ateistka, pro mě náboženství nefunguje. Nemohla bych každý den dodržovat stovky restrikcí nebo žít v podobné komunitě. Samozřejmě je spoustu lidí, kteří nechtějí pokračovat v životě svých rodičů, a rozhodnou se pro míň pobožný život. Ale u rodiny Schneidrů něco zafungovalo, všichni žijí šťastně. Ale co je jejich tajemství, to nevím.

Jan Dlouhý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme