Mají číst středoškoláci o vztahu 13leté dívky s 50letým učitelem? Literární senzací je Táto izba sa nedá zjesť
Do začátku letošního léta se jednalo o „pouhý“ nadprůměrný literární debut mladé slovenské spisovatelky Nicol Hochholczerové. Prózu Táto izba sa nedá zjesť do té doby zaregistrovali a oceňovali především literární znalci a přitahovala pozornost, které se experimentálním prozaickým textům začínajících autorů a autorek běžně dostává.
Knihu nejprve odborná porota nominovala mezi desítku nejlepších beletristických děl minulého roku v prestižní literární ceně Anasoft Litera. Ten skutečný poprask ale nastal až v momentě, kdy byla kniha vybrána také do Ceny René, jejíž porotu tvoří vybraní studenti středních škol.
Cena je koncipovaná jako projekt mající rozvíjet čtenářské návyky nejmladších generací. Proč by to měl být problém?
Jak o tom mluvit
Strhla se totiž debata kolem toho, jestli je próza Nicol Hochholczerové vhodná pro středoškolské čtenářstvo. Literárně vynalézavý, fragmentární text totiž popisuje vztah třináctileté dívky Terezy s takřka padesátiletým učitelem výtvarné výchovy a otevírá celou řadu tabuizovaných a nepříjemných témat, s nimiž není lehké se konfrontovat.
Na Slovensku se díky této knize rozhořela debata o tom, jestli je tamější školství připravené podobná témata citlivě a nezraňujícím způsobem probírat na středoškolské úrovni. Jasnou odpověď zatím slovenská veřejnost nenašla.
Holky-dávačky a kluci-grázlové. Oběti sexuálního násilí se často chovají nelíbivě, říká advokátka Hrdá
Číst článek
Z prózy Táto izba sa nedá zjesť se ovšem mezitím stala opravdová literární událost – nejprodávanější a nejdiskutovanější titul posledních měsíců.
Kde jsou hranice
Nedávno se objevilo hned několik knižních titulů diskutujících problematické nebo vyloženě predátorské chování dospělých vůči nezletilým. U nás můžeme vzpomenout třeba knihu Poupátka Hany Lehečkové o zneužívání dívek v dramatickém kroužku na malém městě.
Autobiografickou knihu Svolení o svém traumatickém vztahu se spisovatelem Gabrielem Matzneffem napsala v roce 2020 i francouzská spisovatelka Vanessa Springora.
Nicol Hochholczerová přichází se svou debutovou knihou právě do tohoto kontextu, ale zároveň téma zpracovává úplně jiným stylem. Zneklidňujícím způsobem rozleptává hranice mezi obětí a viníkem, láskou a toxickým vztahem. Čtenářům ani sama sobě v tomto příběhu nic neulehčuje.
Komplexní a zároveň torzovité
Vyprávění začíná cudně, s odstupem a v rytmu vzájemného oťukávání mladičké studentky a pozapomenutého a naslouchajícího učitele-umělce.
Jemu se odcizila dcera a zemřela mu manželka, ona zase marně hledá jakoukoliv cestu ke svým rodičům. Interakce obou hlavních protagonistů s okolním světem jsou vesměs lopotné, neobratné a zraňující.
Kniha Střelba v Kodani se správně ptá: Je víc moje svoboda, nebo tvoje city?
Číst článek
Oběma začíná být dobře až ve vzájemném kontaktu. Ten není od začátku sexuální. Ona mu vyká a uctívá jeho vytříbený umělecký vkus, on v ní vidí dostupnější verzi své dcery, s níž mu nedělá problém komunikovat.
Postupně ovšem mezi oběma mizí bariéry, úcta i vykání a do jejich vztahu vniká sexuální napětí a intimita.
Styl Nicol Hochholczerové dokáže tohle všechno zpřítomnit v několika málo dobře mířených větách, v nichž neztrácí nic z komplikovanosti vzájemného vztahu, ale které si zároveň udržuje nadhled, cynismus, humor, ale i drsnou a efektní zkratku pro bolestivé a komplikované prožitky.
Na první pohled působí kniha jako sbírka básní v próze. Ve skutečnosti jde však o prózu vystavěnou na sledu črt několika situací, v nichž se na relativně malém prostoru vykresluje a zachycuje mnohem obsáhlejší děj, než v jiných, mnohem delších českých a slovenských prózách.
‚Nevěděla jsem, že to je znásilnění, když to bylo v mé vlastní posteli.‘ Anna si vyčítala, že se víc nebránila
Číst článek
Mladičká Tereza vzhlíží ke zkušenějšímu, citlivému a ohleduplnému Ivanovi, který na rozdíl od jiných lidí v jejím životě nemá problém vyjádřit ji city a náklonnost. Ukazuje se, že dospívající duši to může ke spokojenosti a pocitu vlastní důležitosti často stačit. Zvlášť pokud od svého bezprostředního okolí nasává jen chlad, nezájem či dojem, že je ostatním jen na obtíž.
Tereza ale zároveň dospívá, emancipuje se, odhaluje Ivanovu slabost a nedokonalost a hledá jiné vztahy a kontakty.
Kniha Táto izba sa nedá zjesť Nicol Hochholczerové zkrátka tak trochu paradoxně působí jako komplexní a zároveň torzovitý portrét jednoho velmi nezvyklého vztahu dvou lidí ve zcela nesouměřitelném postavení. A tento pozoruhodný text podle všeho nebude kolovat jen mezi slovenskými čtenáři. Na českém překladu se údajně už pracuje.
