Sex, samota, politika. Konec. Houellebecq ve svém posledním románu nechce všechno Zničit

Každý správný evropský intelektuál vždy měl být skeptik. A pokud chtěl být zábavný, tak sarkastický skeptik. Slavný francouzský spisovatel Michel Houellebecq to dovedl k pověsti konzervativního nihilisty. „Lidský svět se jeví jako množina malých egoistických nesouvisejících koulí trusu, které se občas vzruší a kopulují, každá po svém, z čehož vyplývá existence dalších koulí trusu, tentokrát maličkých.“ Tak uvažuje v románu Zničit hlavní hrdina.

Praha/Paříž Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Michel Houellebecq

Slavný francouzský spisovatel Michel Houellebecq to dovedl k pověsti konzervativního nihilisty | Zdroj: Profimedia

Navzdory agresivnímu názvu knihy i citovanému úryvku ale Houellebecq v novince dokazuje, že nihilista vlastně není. Zaměřuje se totiž ve vší života bídě na okamžiky blízkosti, smířenosti, ba dokonce něhy před koncem. Tím koncem je samozřejmě smrt.

Přehrát

00:00 / 00:00

Slavný a kontroverzní spisovatel Michel Houellebecq vydal knihu Zničit, která vyšla i v českém překladu. Bude to jeho poslední?

„Každý život je hlavně koncem života,“ konstatuje se v knize.

Zničit má 544 stran a je to to nejtlustší, co Michel Houellebecq zatím napsal. Možná je to dáno tím, že z hlediska vyprávění je novinka otevřeně svévolná. Houellebecq si dělá, co chce.

Kniha začíná jako politický špionážní thriller z blízké budoucnosti, roku 2027. Pak se text promění v rodinné drama ministerského úředníka Paula Raisona. Ten žije ve vyčerpaném, odcizeném vztahu s manželkou a jeho otec upadne do kómatu. I když se relativně zotaví, nemluví.

Ohrožení otcova života ale jako by přineslo do rodiny potřebné oživení. Do děje vstupují Paulovy sny. Politická linie se vrací způsobem, za který by se nemusel stydět ani Dan Brown.

Pocity štěstí a naděje. Jindy temný Houellebecq je ve svém novém textu plný naděje a víry v lásku

Číst článek

Síť atentátů provedených v reálu anebo jen virtuálně na deep fake videích začíná vytvářet mysteriózní mapový obrazec. Mezitím Houellebecq vykresluje marketingem vyprázdněnou politickou budoucnost své země. Pak znovu udeří Paulova osobní situace.

Skeptický realismus detailů

Houellebecq si dává záležet na detailech. Buď těch lékařských, které si nastudoval, nebo těch všednodenních. V jakém supermarketu kupuje jeho hrdina polotovarové jídlo. Na jaké pornostránky zajde. Jaké víno pije. Ve které ulici sídlí lékař a jaké islamistické útoky a ve kterém roce se v té či oné čtvrti staly.

Anebo jak vypadají silničky v Beaujolais, kam Paul dojíždí za svým otcem. Tohle je jeho skeptický realismus.

Francii souhrnně označuje za zemi v konečné fázi úpadku, což vztahuje na celý západní svět.

Ve stejném stavu mechanického směřování ke konci se nejdřív nachází i Paul. V románu jde ze všeho nejvíc o možnost světlých okamžiků, které přicházejí před koncem. O potenciál smíření s nechutnou, surovou realitou. Týká se to postupně bratra, otce i Paula samotného.

Beztrestnost literatury

Specialitou francouzské literární celebrity jsou sarkastické bonmoty. Ve Zničit například: „Přemýšlení a život jednoduše nejsou kompatibilní.“ Anebo: „Není dobré, aby člověk byl sám, řekl Bůh, ale člověk je sám a Bůh s tím moc nenadělá, aspoň tedy nepůsobí, že by ho to nějak trápilo.“

To nejlepší z francouzské a angloamerické literatury. Rozpad společnosti, toxické mužství a příběh otrokyně

Číst článek

Většina bonmotů dokládá jeho politickou orientaci, namířenou proti iluzi pokroku, levicovému liberalismu a podobně. Houellebecq je konzervativec, který nad společností rád láme hůl, aby tak lechtal a štval své čtenáře.

Za svoje protimuslimské výroky související s vydáním románu Platforma ostatně stál v roce 2001 před soudem, ale všechno změnily útoky 11. září. Soud ho osvobodil, ale řekl, že „principiálně těží z beztrestnosti literatury“.

Elementární částice a další romány pro změnu eskalovaly jeho problematický vztah s otcem. „Provokuju rád, nemůžu si pomoct,“ přiznává spisovatel. A jeho provokace ho kromě jiného přivedly do pozice někoho, kdo opakovaně předpovídá společenské trendy.

Je načase, abych skončil

Bylo by snadné říct, že nejlepšími díly Michela Houellebecqa zůstávají Mapa a území a Elementární částice. Nejislamofobnější Platforma a Podvolení. Nejzemědělštější Serotonin. Nejlepším filmem, ve kterém se objevil jako herec, černá komedie Prožitek blízké smrti.

Kateřina Tučková: Spisovatel ručí svým charakterem za to, co píše. Nemůžu teď číst ty, kteří schvalují válku

Číst článek

Novinka Zničit navazuje na většinu ze jmenovaných děl. Spisovatel v ní zanechává různé falešné stopy. Zdá se, že všechno dohromady spojuje jen Houellebecqova autorská značka.

Z chaosu světa, kterému spisovatel nic nedaruje, nakonec ale vyrůstá křehkost. Dojetí mu není vlastní, dlouho buduje antipatie k člověku z politicky protilehlého tábora. „V mezilidských vztazích je vážně jelito,“ charakterizuje ho.

Ale nakonec nám dopřeje pochopení a vhled do někoho, kdo reprezentuje upadající bílý patriarchát.

Není to ale jediné překvapení. „Naštěstí jsem dospěl k pozitivnímu závěru: je načase, abych skončil,“ oznámí Houellebecq překvapivě v závěrečném poděkování konec svojí kariéry.

Bude to tak doopravdy? Jde o konec jednoho z nejslavnějších a nejkontroverznějších spisovatelů dneška? Uvidíme.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme