Doležal píše o zlu i Josefu Čapkovi. ‚Pro nacisty to byl šovinista, co zesměšňoval Vůdce,‘ říká
Básníka a spisovatele Miloše Doležala zajímá existence zla v člověku. K antihrdinům jeho knížek patří historičtí zrádci a konfidenti, ale píše i o silných osobnostech – třeba o Josefu Čapkovi v knize Do posledních sil. „1. září 1939 si Josef Čapek vyšel s přáteli na lov na Vysočině, dali si pivo a mluvili o situaci v Evropě. Najednou se na horizontu objeví příslušníci gestapa, zatknou poslance Karla Moudrého a pak Čapka,“ popisuje.
Během chvíle se Josef stává vězněm. „A přes Pankrác a Dachau jde tou šílenou koncetráčnickou cestou a zemře na samém konci války. Tento intelektuál, jemný člověk zvyklý na měšťanskou kulturu, je vláčen osudem a z hodiny na hodinu se pro něj totálně mění život,“ vypráví v Osobnosti Plus o hrdinovi své nové knihy Doležal.
Miloš Doležal píše o zlu i Josefu Čapkovi. „Pro Němce to byl šovinista, co zesměšňoval Vůdce,“ říká
Za pozoruhodné považuje, že během šestiletého putování lágry zvládal Čapek kreslit například kresby dětí hrajících si míčem nebo cvrnkající kuličky.
„V táborech mu bylo vždy pomáháno československými spoluvězni. Oba bratři Čapkové byli pro Čechy pořád symbolem étosu národní republiky,“ říká. Podle něj čelil Čapek právě tvůrčí činností okolnímu zmaru a degradaci. „Tedy kreslením a psaním básní, což do roku 1944 ještě šlo.“
„Pro nacisty byl Josef Čapek český šovinista, jehož geniální zesměšňování Hitlera ještě před válkou prostě nemohli překousnout.“
Miloš Doležal
Čapek vždy patřil k prominentním vězňům 1. republiky. „Někteří z nich byli po úsilí prezidenta Háchy propuštěni, ale u Josef Čapka se to nepodařilo. Známa je snaha manželky Čapkovy Jarmily žádostmi u Himmlera, Goebbelse, prostě obracela se na všechny strany.“
„Ale je jednoznačné, že pro nacisty byl Čapek český šovinista, jehož geniální zesměšňování Hitlera ještě před válkou prostě nemohli překousnout.“
Psaní o hrůzách je sebedevastující
Doležal vnímá války obecně jako klíčový moment, kdy každý musí volit mezi dobrem a zlem. „Tehdy je člověk přitisknut ke zdi a jsou to mezní momenty, kdy se musí nějak rozhodovat a jde o život.“
Bádání a psaní o často krutých okolnostech životů hrdinů či antihrdinů prý klidu nedodá: „Velice se mě fyzicky dotýká, když popisuji zlo, ať už mučení Josefa Toufara ve valdických kobkách v roce 1950 nebo umírání Josefa Čapka v únoru 1945.“
Doležal to označuje za sebedevastující. „Ale já jinak k tomu nemůžu přistoupit než takto osobně, fyzicky a nějak to spoluprožít,“ přiznává.
„Po psaní si pak třeba musím dát dvě flašky vína nebo to nějak rozchodit. Alkohol je v tomhle dobrý pomocník, trochu to ze sebe vyplavíte,“ shrnuje nelehkou badatelskou i literátskou práci Miloš Doležal.
Jakého zla se Doležal bojí a kde ho hledá? Co ho fascinuje na příbězích příslušníků StB? Poslechněte si Osobnost Barbory Tachecí.
