‚Negativní věci vedou k negativním myšlenkám,‘ říká spisovatel Miloš Urban, kterému vyšel nový román KAR

V Karlových Varech dojde k neuvěřitelné vraždě: žena roztrhá muže svými zuby a pak spáchá sebevraždu. Tak začíná nový román Miloše Urbana s názvem KAR. Úspěšný český spisovatel v něm čtenářům opět servíruje napínavé krimi s notnou příměsí tajemna.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Děj svého nového románu Miloš Urban zasadil do Karlových Varů, do města, kde strávil velkou část svého života. A aby nic nezanedbal, vzal v rámci přípravy fotoaparát a do Karlových Varů se ještě před psaním románu vrátil.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s Milošem Urbanem

„Že jdou Vary do háje, jsem věděl už delší dobu. Město nevzkvétá a není v dobré situaci, stačí mít foťák, umět se dívat a je vám z toho smutno,“ popisuje svůj dojem ze západočeského města. 

Možná proto není divu, že děj svého nového románu zasadil právě tam. „Negativní věci vás pak vedou k negativním myšlenkám. Od nich už je k mému způsobu vyjadřování v knihách velmi blízko, používám totiž často žánr thrilleru nebo hororu,“ dodává.

Horory jako očkování

Právě na lákavou strunu strachu Miloš Urban ve svých knihách brnká často. A čtenáři na to slyší. „Tenhle strach totiž není nic, co by nás ohrožovalo na životě nebo na zdraví. Je to spíš jako očkování. Když čtete horor, bojíte se za lidi, kteří v něm trpí,“ vypráví.

Strach ho prý fascinoval od dětství. Dodnes třeba vzpomíná na to, jak jako chlapec o samotě trávil dlouhé letní noci v rozpadajícím se domku po prarodičích a četl si hororové příběhy. 

„Nejhorší bylo, když jsem se jednou ráno probudil a zjistil, že křeslo u postele je plné polských zlotých, které tam předchozího večera nebyly. Pro tyhle věci nemáte vysvětlení a nikdy mít nebudete. Proto jsou v mých starších knihách nadpřirozené prvky, které nemají vysvětlení,“ uvádí.

Knihy vám nikdo nevezme

Oddělit od sebe postavy románů a sebe samotného dnes prý Miloš Urban dokáže bez problémů. Ještě před časem ale tak dobrý vztah ke svým literárním postavám neměl – prý jim záviděl, že žijí lepší život než on sám. 

S černým humorem je to jako s léky, při předávkování je jedovatý, říká spisovatel Ivan Kraus

Číst článek

„Když jsem psal Hastrmana nebo Sedmikostelí, což jsou možná mé nejlepší knihy, bylo mi jako člověku opravdu ouvej. Působilo to na mě jako velká psychoterapie, mohl jsem se vypsat z negativních pocitů, nedostatečnosti a proher. Pro literární umění je dobré, když autor trpí. Ale já už trpět nechci,“ říká.

„Mám pocit, že už jsem napsal, co jsem potřeboval. A kdyby KAR byla má poslední kniha, nezlobil bych se,“ svěřuje se spisovatel.

Navíc ponoří-li se autor do psaní příliš, trpí pak jeho okolí. „Člověk, se kterým žijete, má pocit, že je sám. Přestože s ním sedíte u jednoho stolu. To je vražda všech normálních vztahů. Knihy jsou ale dobré v tom, že ty vám nikdy nevezme. Kdežto druhého člověka vám někdo vzít může,“ uzavírá.

Lucie Výborná, als Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme