Před 90 lety se v Michli narodil Miloslav Švandrlík. ,Táta nechtěl riskovat, že mě v porodnici vymění‘
Major Terazky, poručík Troník, vojín Kefalín, Ciml nebo Voňavka. To všechno jsou postavy románu Černí baroni, který napsal Miloslav Švandrlík. Díky satirickému románu o Pomocných technických praporech, zvláštních jednotkách takzvaně politicky nespolehlivých lidí, se po roce 1989 stal jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů. Kromě Černých baronů ho ale proslavily i knížky pro děti nebo horory. Narodil se přesně před devadesáti lety.
Titul Černí baroni, aneb Válčili jsme za Čepičky vyšel poprvé v roce 1969 a znovu oficiálně až po sametové revoluci. Švandrlík v něm humorně vypráví o době, která vůbec humorná nebyla.
Miloslav Švandrlík se narodil přesně před devadesáti lety. Připomeňte si ho v reportáží Daniely Tollingerové
Vycházel z vlastních zkušeností z vojny z první poloviny 50. let minulého století. „To už nebyli ti stoprocentní Ptpáci jako z v letech 1949 a 1950. Prostě kulaků, diverzantů a jiných už bylo málo, takže tam přicházeli i lidé zdravotně postižení a kriminální živly,“ vyprávěl Švandrlík před lety pro Český rozhlas.
V Černých baronech vystupuje jako vojín Roman Kefalín. „S tím Kefalínem, byl problém, jak pojmenovat toho hrdinu. V té době jsem chodil k Hlínkům pro kofoly. Tam jsem si koupil deset nebo dvacet kofol. Teď jsem tam přišel a slyším, jak jedna prodavačka druhé ,Hele, ten Kofolín už je tu zase‘.“
Miloslav Švandrlík se narodil v Praze-Michli 10. srpna 1932. Vzpomínal, že jako dítě byl pěkný rošťák. „Narodil jsem se v činžovním domě, protože tatínek odmítal maminku pustit do porodnice, z obavy, že by mě tam mohli zaměnit za jiné dítě. Později strašně litoval, že to nevyšlo.“
Psal aby pobavil okolí, i sebe
V mládí vystřídal několik zaměstnání. Pak se dostal na DAMU, kde studoval herectví a později divadelní režii. Mezitím mu ale přišel povolávací rozkaz. Po vydání Černých baronů nesměl z politických důvodů nějakou dobu publikovat, připomíná literární historik Eduard Burget.
Pomocné technické prapory vznikly před 70 lety. Mezi ‚Černými barony‘ byli kněží i velkostatkáři
Číst článek
„Ale v průběhu 70. let se zase postupně vrací, začínají mu vycházet nové knížky a zároveň mohl pracovat jako redaktor v humoristickém časopisu Dikobraz. Přispíval svými vtipy a tam je ta známá spolupráce s Jiřím Winterem Nepraktou, která se táhla celá 70., 80. a vlastně i 90. léta.“
Podle Burgeta Švandrlík psal tak, aby pobavil nejen své okolí, ale i sebe. „Příběhy s prvky science fiction, vstoupil i na půdu hororu, takovými příběhy jako Drákulův švagr. Nebo i dětská próza, nejznámější jsou ty podivuhodné příběhy žáků Kopyta a Mňouka. Jsou to dva studenti, kteří vždy chtějí vykonat něco dobrého, a to se jim samozřejmě nepovede.“
Příběhy žáků Kopyta a Mňouka vyšly i jako audiokniha. Kromě knížek psal Švandrlík taky scénáře pro divadlo, televizi a rozhlas. Zemřel 26. října roku 2009.