Nejsem prorok, tyhle věci se píšou, aby se nestaly, říká o svých dystopických románech Margaret Atwoodová

„Jestli si myslím, že se to skutečně stane? Ne, protože jsem samozřejmě optimista,“ prohlásila o svém románu Příběh služebnice na středečním setkání s novináři spisovatelka Margaret Atwoodová. Kanadská autorka v Praze převzala prestižní Cenu Franze Kafky. Dvoudenní návštěvu pak zakončila autogramiádou nové knihy s názvem Kus temnoty a debatou s fanoušky v Knihovně Václava Havla.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová na diskuzi s fanoušky v Knihovně Václava Havla | Foto: Knihovna Václava Havla

Tisková konference v užším kruhu novinářů proběhla v budově Společnosti Franze Kafky poblíž Staroměstského náměstí. Sál, kterému dominoval stolek obložený novými českými vydáními autorčiných knih, byl příjemně vytopený – podle slov pořadatelů proto, že je Margaret Atwoodová křehká paní.

MARGARET ATWOODOVÁ

Margaret Atwoodová je kanadská spisovatelka a autorka více než 40 prozaických, básnických i odborných děl. V roce 1985 se proslavila dystopickým románem Příběh služebnice, který se dočkal filmového a tento rok i seriálového zpracování. Desetidílná série streamovací platformy Hulu si z letošních televizních cen Emmy odnesla pět cen, mimo jiné i za nejlepší seriál či herečku v hlavní roli. V listopadu bude mít na Netflixu premiéru adaptace jejího románu Alias Grace, který vychází ze skutečného příběhu údajné kanadské vražedkyně Grace Marksové. Atwoodová je držitelkou řady ocenění, čerstvě i Mírové ceny německých knihkupců a Ceny Franze Kafky.

Spisovatelka, která se věkem blíží osmdesátce, je sice drobnější postavy a přátelského vzezření, stačí ji ale chvíli poslouchat a každému dojde, že by ho mohla při slovní konfrontaci hravě rozdrtit. Neustále se přitom udržuje v obraze s nejnovějšími trendy a technologiemi. Je aktivní na twitteru a minulý rok vydala svůj první komiks s názvem Angel Catbird (Anděl kočkopták).

S novináři ale mluvila především o svém dystopickém románu The Handmaid’s Tale (v češtině vydaný v roce 2008 jako Příběh služebnice). Ten obzvlášť po nástupu Donalda Trumpa do funkce začali lidé srovnávat s reálnou politickou situací ve Spojených státech.

„Napsala jsem to v době, kdy lidé říkali, že se to u nás nemůže nikdy stát. Zakládala jsem si proto na tom, aby v knize nebylo nic, co už se někdy, někde nestalo. Zasadila jsem to přitom do okolí Harvardovy univerzity, která byla pokládána za neprostupný chrám liberální demokracie. Tohle místo ale bylo v 17. století centrem puritánské teokracie,“ vysvětlila Atwoodová.

„Teď říkají, počkat, možná by se to u nás opravdu stát mohlo. Když si promluvíte s lidmi ve Státech, řeknou vám, že až na kostýmy je to všechno dost možné. Protože současný režim se už několikrát ohradil vůči antikoncepci a prohlásil, že by ženy měly zůstat doma.“

PŘÍBĚH SLUŽEBNICE

Román Margaret Atwoodové z roku 1985 vypráví o dystopické realitě, v níž byla ve Spojených státech nastolena teokratická, totalitní vláda. V novém státě zvaném Gileád jsou lidé hierarchicky rozdělení do tříd. Takzvané služebnice jsou plodné ženy, které mají rodině velitelů porodit dítě. Na znamení své role ve společnosti nosí červené šaty a bílý čepec. Všem ženám je pak zakázáno číst, mít práci a vlastnit bankovní účet. Příběh je vyprávěn služebnicí jménem Offred (z anglického složení slov of a Fred, v překladu tedy doslova Fredova), která se z tyranického systému snaží utéct a najít svou dceru. Atwoodová za román získala jako vůbec první cenu Arthura C. Clarka za nejlepší vědeckofantastický román. Sama ho ale považuje spíše za román spekulativní, protože jak říká, vychází pouze z věcí, které se už v historii někdy staly. Po nástupu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta se kniha vrátila na přední místa žebříčku nejprodávanějších knih.

Červený hábit s bílým čepcem, který v jejím románu nosí takzvané služebnice, se v uplynulém roce staly symbolem protestů proti politickým machinacím po celém světě. Jejich oblíbenost mezi demonstranty se zvýšila zejména po uvedení 10dílného seriálu streamovací platformy Hulu v dubnu letošního roku.

„Kdybychom se 9. listopadu (2016, ráno po vyhlášení výsledků prezidentských voleb, pozn. red.) probudili a Hillary Clintonová byla prezidentkou, byl by seriál viděn jako dystopická fikce. A lidé by říkali, koukněte, čemu jsme se vyhnuli. Ale to se nestalo, z různých důvodů,“ říká Atwoodová s tím, že tvůrci seriálu neměli scénář, ale už při natáčení si uvědomili, že najednou pracují na jiném projektu.

'Neříkám, haha, říkala jsem to‘

Demonstrace zaplavila vedle výrazných kostýmů také hesla typu „Udělejte z Margaret Atwoodové znovu fikci“, která parodují známé trumpovské motto „Udělejme Ameriku znovu skvělou“.  

„Jestli si myslím, že se to skutečně stane? Ne, protože jsem samozřejmě optimista. A myslím, že opozice nakonec vyhraje. Ale pamatujte, že Spojené státy jsou polarizované a jejich politické postoje se liší stát od státu. Takže například v New Yorku si můžete myslet, že je vše v pořádku,“ říká v narážce na svůj nejznámější román Atwoodová.

Ačkoli se její kniha někdy označuje za sci-fi, spisovatelka preferuje příznak spekulativní literatura. „Nepřemýšlím o sobě jako o prorokovi. Neříkám, haha, říkala jsem vám to, tohle se mělo stát. Tak to vůbec není. Tyhle knihy se píší proto, aby se podobné věci nestaly. George Orwell také nenapsal 1984 ve víře, že se z Anglie stane totalitní režim,“ prohlašuje autorka s úsměvem.

S televizní adaptací je podle svých slov spokojená. První série se dočkala nadšených reakcí ze strany kritiků i filmových profesionálů, kteří seriál ocenili celkem pěti soškami Emmy. Atwoodová si v první epizodě střihla menší cameo roli, kdy jako jedna z takzvaných tet vlepila facku hlavní hrdince.

V přípravách je už také druhá série, která bude svým dějem překračovat události v knize. O té ale Atwoodová odmítá cokoli prozradit. Na samotném vzniku scénáře se sice nepodílí, ale tvůrci s ní pravidelně konzultují.

Kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová na diskuzi s fanoušky v Knihovně Václava Havla předčítá z nové knihy Hagseed (Kus temnoty) | Foto: Knihovna Václava Havla

ÚRYVEK Z PŘÍBĚHU SLUŽEBNICE

"Vstanu ze židle a moje nohy v červených střevících bez podpatku, které mi nemají kazit páteř a nehodí se k tancování, vstoupí do sluneční záře. Na posteli leží červené rukavice. Zvednu je a natáhnu si je na ruce, jeden prst po druhém. Všechno kromě chlopní, které mi zakrývají tvář, je červené: barva krve, která nás definuje. Sukně mi sahá po kotníky, mohutná, nabraná do plochého sedla, které se táhne přes prsa, i rukávy mám nabírané. Bílé chlopně kolem tváře rovněž tvoří součást povinné výstroje: nosíme je, abychom neviděly, a zároveň abychom nebyly viděny. Červená mi nikdy neslušela, není to moje barva."

Kus temnoty a Future Library

Atwoodové teď v Čechách vychází v českém překladu kniha Kus temnoty, která vychází ze Shakespearovy divadelní hry Bouře. Tím ale přebírání textu anglického dramatika zdaleka nekončí.

FUTURE LIBRARY

Projekt Future Library je dílem skotské umělkyně Katie Patersonové, který vznikl v létě 2014. Patersonová si dala za cíl každoročně shromáždit jedno originální dílo známého autora, a to až do roku 2114, kdy mají být odhaleny světu. Tituly rukopisů budou vystaveny v nové Deichmanově knihovně v Oslu, jejíž stavba se právě dokončuje. Přečíst si jednotlivá díla bude možné ale až v roce 2114. Vedle toho bude v lese Nordmarka vysazeno tisíc stromů, na které budou za 100 let knihy vytištěny. Vznikající knihovna zatím čítá román Scribbler Moon (Pisálkův měsíc) od Margaret Atwoodové, From Me Flows What You Call Time (Ze mě proudí čemu říkáš čas) od Davida Mitchella a sbírka islandského básníka Sjóna.

„Právě teď vzniká divadelní hra o mém románu, který je založen na divadelní hře o hře, kterou sehrávají ve vězení. A tuhle hru představí soubor jednoho mužského vězení v Missouri. Jestli se tam zajedu na tu hru podívat? To si pište,“ říká nadšeně Atwoodová.

Novináři se také zajímali o projekt Future Library, do kterého Margaret Atwoodová jako první ze spisovatelů na světě přispěla v roce 2015. „Může to být cokoli ze slov. Může to být jedno slovo, novela, divadelní hra, záznam v deníku, povídka, scénář k filmu. Jen to nesmí obsahovat obrázky," vysvětluje myšlenku za takzvanou budoucí knihovnou autorka.

„Pracuje to s myšlenkou, že za 100 let budou na světě stále lidé, že vyrostou stromy, že knihovna bude stále stát, že lidé budou stále číst a že nenastane žádná katastrofa, která by v rozvoji projektu zabránila."

Zapojení do projektu se jí prý její známí snažili vymluvit. Byla jsem asi první člověk, kterého se zeptali. Lidi mi říkali, ať nejsem hloupá, proč bych to měla dělat. Já si naopak říkala, že je to skvělé. Protože jsem si jako dítě ráda zahrabávala na zahradě nádoby s poklady," dodává spisovatelka Margaret Atwoodová.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme