Úspěch české historičky. V prestižním nakladatelství Oxford jí vyjde kniha o Terezíně
Prestižní nakladatelství Oxford University Press vydá v lednu knihu české historičky Anny Hájkové o fungování vězeňské společnosti v terezínském ghettu v době druhé světové války. Publikaci The Last Ghetto (Poslední ghetto) s podtitulem Každodenní historie Terezína napsala Hájková s využitím dokumentů z 99 archivů na třech kontinentech. Informovala o tom historička, která působí na britské University of Warwick.
Název publikace, který vyjde v nakladatelství Oxford University Press, odkazuje k tomu, že Terezín byl osvobozen v noci z 8. na 9. května 1945 jako poslední židovské ghetto v Evropě. Věnuje se kulturní, sociální, genderové a organizační historii ghetta a podle autorky nabízí také pohled do myslí lidí určených k transportu do nacistických vyhlazovacích táborů.
Před 75 lety uctili lidé v Terezíně památku obětí nacismu. Slavnostně pohřbili 601 exhumovaných těl
Číst článek
„Přestože i do Terezína prosakovaly zprávy o Osvětimi, vězni se prostřednictvím psychologických triků dokázali utvrdit v tom, že transport neznamená automaticky smrt. Jedna dívka odjížděla v natáčkách, protože byla přesvědčena, že se tam setká se svým přítelem, který odjel o něco dříve,“ uvedla Hájková.
Terezínským ghettem prošlo podle dostupných údajů na 155 000 Židů z českých zemí a dalších států Evropy, z nichž na 118 000 zahynulo.
Uspořádání ghetta tak bylo podle Hájkové ukázkou fungování lidské společnosti v extrémních podmínkách. „Například staří lidé dostávali daleko méně jídla. Devět z deseti z nich zemřelo ještě před deportací na východ,“ řekla autorka.
Šli po vytyčené cestě jako poslušné děti. Před 76 lety navštívila ghetto Terezín delegace Červeného kříže
Číst článek
Obyvatelé si během tří a půl roku existence tábora vytvořili vlastní kulturu a zvyky, sbližovali se a zakládali rodiny. Podle Hájkové ale mezi vězni v Terezíně nikdy nevznikla společná židovská identita. „Přestože nacisté všechny deportovali kvůli jejich židovskému původu, pro vězně v Terezíně bylo podstatné místo, odkud lidé přijížděli,“ podotkla.
Z českých historiků publikovali v Oxford University Press před čtyřmi lety Miroslav Vaněk a Pavel Mücke z Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
V knize Velvet Revolutions. An Oral History of Czech Society (Sametové revoluce. Orální historie české společnosti) se na základě 300 rozhovorů s občany snažili popsat proměny hodnot v české společnosti v éře takzvaného reálného socialismu po roce 1968 a pod vlivem demokratické a ekonomické transformace po roce 1989.
