Spisovatel Pavel Kohout slaví 90. narozeniny. Napsal desítky románů a patří mezi nejhranější dramatiky
Katyně, Kde je zakopán pes nebo Hodina tance a lásky – to jsou asi nejznámější romány spisovatele Pavla Kohouta. Románů a her napsal desítky a patří mezi nejhranější české dramatiky u nás i v zahraničí. Aktivní je i v současnosti, i když v pátek slaví 90. narozeniny. Pavel Kohout letos v květnu pokřtil knížku To byl můj život. V ní glosuje mimo jiné události 20. století a také vzpomíná na to, co prožil. Na román by vydal i jeho vlastní život.
Konec velkých prázdnin, seriál podle scénáře Pavla Kohouta, vyprávěl o lidech, kteří chtěli nebo museli odejít do emigrace. Vznikl v roce 1996. Tou dobou se už u nás opět mohly prodávat jeho knihy a hrát jeho hry.
Zemřel profesor sinologie a komparatistiky Oldřich Král. Za své překlady získal mnoho ocenění
Číst článek
Jeho osud se otočil několikrát o 180 stupňů. Nebylo mu ještě ani 20, když vstoupil do komunistické strany. Jeho nadšení se literárně projevovalo brzy po tom – v 50. letech psal hlavně politické a milostné verše. Podle kritiků patří ke zlatému fondu české stalinistické literatury, spolu s filmem Zítra se bude tančit všude, ke kterému napsal scénář.
Charta 77 a exil
Vystřízlivění přišlo záhy, přiznal už mnohokrát, mimo jiné loni v rozhovoru pro Český rozhlas. „A když jsem pak během několika roků se dostal do situace, ve které bylo náhle všech, já nevím, milion pět set tisíc komunistů, že se zjistilo, že je to všechno krvavý podvod a že jsme sloužili jako opona zločinu. Kriste Pane, co s tím provedeme, když jsme to spoluzavinili. A to se stalo několika stům tisícům lidí, protože bez toho by přece nikdy nebylo Pražské jaro.“
A právě Pavel Kohout se stal v roce 1968 jedním z představitelů Pražského jara. Smířit se se situací nehodlal a podepsal Chartu 77. O dva roky později už mu režim nedovolil vrátit se z pracovního pobytu ve Vídeňském Burgtheatetru.
Obrazy toho někdy prozradí až moc, pak raději píšu, říká francouzský spisovatel a filmař Philippe Claudel
Číst článek
Zlom nastal i v umělecké tvorbě. Na konci 60. let se přiblížila absurdnímu dramatu a víc se věnoval próze. Romány Katyně, Kde je zakopán pes nebo Hodina tance a lásky vyšly už v zahraničí.
Zahraniční ocenění
Dcera Pavla Kohouta Tereza Boučková si musela jako spisovatelka projít vlastní cestu, přiznává její otec. „Tereza pouze potřebovala jakýmsi způsobem sejmout ze sebe tu odpovědnost rodinné příslušnosti a být jaksi partnerem. A to se stalo v okamžiku, kdy napsala první knihu. Ale vlastně si to potvrdila, když napsala svou nejúspěšnější knihu Rok kohouta.“
Pavel Kohout obdržel řadu cen – hlavně rakouských a německých. Za organizaci Pražského divadelního festivalu německého jazyka, na kterém se podílí, dostal v roce 2002 německý Velký kříž za zásluhy s hvězdou a stuhou.
