1500 stran, 11 let práce. ‚Jde o mamutí dílo,‘ říká k vydání Slovníku disidentů Petruška Šustrová

Třicet let po pádu komunistických režimů vydává Ústav pro studium totalitních režimů první ze dvou dílů Slovníku disidentů. Desítky lidí ze zemí střední a východní Evropy sestavovaly profily disidentů 11 let. Petruška Šustrová, která celé dílo přeložila a byla členkou programové rady české redakce, v rozhovoru serveru iROZHLAS.cz řekla, že si vydáním tohoto díla polské centrum Karta postavilo pomník.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Česká publicistka, překladatelka z angličtiny a polštiny a bývalá disidentka Petruška Šustrová | Foto: Petr Horník / Právo | Zdroj: Fotobanka Profimedia (5012640)

V těchto dnech vychází publikace s plným názvem: Slovník disidentů. Přední osobnosti opozičních hnutí v komunistických zemích v letech 1956–1989. Jaké je to dílo a jaký konkrétně byl váš podíl na jeho vzniku?
Moje podílení bylo takové, že jsem to přeložila a podílela jsem se na vzniku celé té myšlenky. Je to dílo, abych tak řekla, mamutí, protože týmy z několika desítek zemí pracovaly 11 let, aby daly dohromady ten slovník.

Slovník disidentů ke stažení

Český překlad této dvoudílné obsáhlé publikace (1500 tiskových stran) popisuje disidentská hnutí v celkem 21 zemích někdejšího „socialistického tábora“. V lednu 2019 vychází 1. díl věnovaný 13 evropským zemím východního bloku: Albánii, Bulharsku, bývalému Československu (Česku a Slovensku), bývalé Jugoslávii (Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Makedonii, Slovinsku, Srbsku a Černé Hoře), Maďarsku, Německu (NDR), Polsku a Rumunsku. Ke stažení ZDE.

Slovník jako takový je něco, co se nečte. Tam se hledá. Ale každá kapitola a každá národní část je uvedená docela rozsáhlou předmluvou. První díl, který vychází, obsahuje země bývalého sovětského bloku. Druhý země bývalého Sovětského svazu. Ten má vyjít na podzimMusím říct, že poprvé jsem četla rozbor, jak v jednotlivých zemích probíhalo komunistické období a jak se tam rodil, vznikal a rozšiřoval se nenásilný odpor.

Jak ta myšlenka vznikla?
S tou myšlenkou přišla varšavská instituce, která se jmenuje centrum Karta – mimochodem je pojmenované podle Charty 77 – bylo to asi ve druhé polovině 90. let. Přišli s tím, že lidé samozřejmě stárnou, zapomíná se a že by bylo potřeba to zachytit a Severin Blumstein, polský novinář, připomněl výrok Andreje Amalrika, který říkal: „Víte, ryby totiž toho o rybách vědí víc, než si ichtyologové dovedou představit.“

Snídaně, která zachvěla komunistickým režimem. Před 30 lety se Mitterand v Praze setkal s disidenty

Číst článek

A z toho vznikla myšlenka, že by se na (slovníku) měli podílet disidenti, kteří o těch prostředích a o vývoji ví víc, než si o tom dovedou představit historici, kteří to nezažili.

Samozřejmě práci historiků tím nechci nijak zpochybňovat, ale to je na tom zajímavé, že to možná víc než z půlky vypracovávali a připravovali neprofesionální historici.

Kolik lidí se na té knize podílelo?
Desítky lidí. Týmy měly vždycky několik členů, ze všech zemí bývalé východní Evropy a velké části zemí bývalého sovětského svazu.

Šlo tedy o mezinárodní spolupráci?
Ano. Nevládní organizace, Karta ve Varšavě, udělala něco nepředstavitelného, protože koordinovat práci desítek týmů, to není vůbec žádná legrace, podmínky jsou složité a sehnat na to peníze? Postavili si tím pomník.

30 let od pádu komunistických režimů

Kdo to celé financoval?
Z části to bylo trošku dobrovolnické, ale samozřejmě vydat dva svazky dohromady o nějakých 1500 stránkách, to není zadarmo. A kdo to financova, úplně přesně nevím, protože centrum Karta má nejrůznější sponzory jak polské, tak zejména mezinárodní lidskoprávní organizace, takže neumím odpovědět.

Jak jste sama říkala, to dílo je dvoudílné. První část vychází v těchto dnech, druhý vyjde na podzim. Byl to záměr vydat tu knihu na 30. výročí pádu komunistických režimů?
Úplně záměr to nebyl. V Ústavu pro studium totalitních režimů měli takovou představu, že kdyby to vyšlo, bylo by to báječné. Ale právě kvůli tomu obrovskému rozsahu a veliké překladatelské práci, strašně dlouhodobé, a obrovské redakční práci plus grafická práce... Naštěstí to k třicátému výročí vyšlo, ale nebylo vůbec jisté, že se podaří oba díly vydat v tomto roce. (Kniha je ke stažení ZDE.)

Doba plná protikladů. Před 30 lety se konala jediná povolená opoziční demonstrace za komunismu

Číst článek

Vypíchla byste něco z těch knih? Nějaký příběh?
Jeden příběh jednoho disidenta?

Například.
Čtenáři by určitě uvítali nějaký český. A to by zase sklouzlo k Václavu Havlovi, kterého obdivuji a cením si ho a myslím si, že to už všichni znají. Ale pro mě ten příběh je v tom, že jsem se dozvěděla, jak se tvůrci dívají na svůj disent. Takže třeba v Srbsku to, co u nás byli disidenti, Charta, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a podobně, tak v Srbsku byli opoziční komunisté.

Ten pohled na minulost je země od země jiný a to mi přišlo strašně zajímavé a nikde jsem žádnou srovnávací studii, ačkoliv se o to opravdu zajímám, na toto téma nečetla. Takže jednotlivé příběhy samozřejmě, když to někoho zajímá, když to potřebuje, setká se s tím, tak si to najde v knížce nebo si to dohledá na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů

Ale pro širší pohled, tam bohužel nestačí přečíst třístránkový životopis. Je potřeba se do toho trochu zakousnout.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme