Příběh vás praští do hlavy. Když si ho nezapíšete, zmizí, říká spisovatel Aaronovitch

Knihy slavného britského spisovatele Bena Aaronovitche bývají spojovány s příběhy kouzelníka Harryho Pottera. Bláznivé detektivky totiž doprovází magie, centrem Londýna se tak prohánějí čarodějové nebo duchové. Příběh podle něj praští spisovatele často do hlavy. Když si ho nezapíše, zmizí, přibližuje v rozhovoru pro Radiožurnál Aaronovitch. V Česku mu nedávno vyšel další díl kouzelnického příběhu, kniha se jmenuje Prokleté domovy.

Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bitský spisovatel Ben Aaronovitch se svou knihou The Hanging Tree | Foto: Geoffrey Swaine/REX/Shutterstock | Zdroj: Profimedia

Přijel jste do Česka představit knížku Prokleté domovy, která je už čtvrtým pokračováním příběhu Petera Granta.
Přesně tak, je to čtvrtý díl série Řeky Londýna. Hlavní postavou je takový zvláštní londýnský policista Peter Grant, který zrovna dokončil praxi. Dostane se k jednomu vyšetřování v Covent Garden. Úplnou náhodou se mu stane, že musí vyslýchat ducha. Což jeho kariéru nasměruje tam, kam vůbec nečekal.

Přehrát

00:00 / 00:00

Pokud se vám líbí kouzla a detektivky, máme pro vás knižní tip. Jmenuje se Prokleté domovy. Natáčela Kateřina Svátková

Pracuje také s posledním sloužícím policajtem - kouzelníkem, který se jmenuje Nighthingale. Kouzla a magie jsou zásadní složkou trochu bláznivého příběhu.

A v Prokletých domovech píšu o jednom neobvyklém sídlišti na jihu Londýna. Samozřejmě tu kromě magie máte detektivní příběh s násilím a úvahami o architektuře.

Příběh se otevírá vraždou, takže na začátku vůbec netušíte, co se z toho všechno vyvine. Jak vás napadlo do toho všeho zamotat kouzelníky?
Neustále vytvářím nějaké příběhy. Horší i méně povedené.  Možná nejlepší je, když přijde víc nápadů po sobě a jdou propojit, pak se rovnou rozjede příběh. Víte co, já bych vám o svých inspiracích rád řekl něco hlubokomyslného, jenže ten příběh vás doslova praští do hlavy a vy si říkáte: dejte mi okamžitě něco na psaní!

Všimněte si, že hodně spisovatelů má u sebe neustále notes. Jak to nezapíšete, je to pryč. A mně už se takhle nepovedlo pár dobrých příběhů zaznamenat, takže jsou nenávratně pryč. Nejlepší je, když vás to napadne třeba ve frontě v obchodě a lidi vám nadávají, že je zdržujete. Spisovatelé jsou někdy divní, uznávám.

Kdo je Ben Aaronovitch?

Ben Aaronovitch se narodil v roce 1964 v Londýně. Prosadil se v osmdesátých letech jako scenárista slavného britského seriálu Doctor Who a sci-fi seriálu Jupiter Moon. Začal také publikovat romány z řady Doctor Who. Později vznikla knižní série kouzelnických příběhů o detektivu Peteru Grantovi. V Česku zatím vyšly Řeky Londýna, Měsíc nad Soho, Šepot podzemí a Prokleté domovy.

Vaše knihy často provází slogan: Co by se stalo, kdyby byl Harry Potter detektivem. Obecně v nich hodně narážíte na klasiku – Alenka v říši divů nebo Pán prstenů. Co všechno v tom příběhu můžeme hledat?
Narážek je tam samozřejmě spousta, ale mám radši, když jsou pochopitelné pro co nejvíc čtenářů. Jinde ale musíte být opravdu velký fanda, třeba Star Treku, protože jinak to vůbec nerozkódujete. Platí to hlavně pro tu poslední knížku Prokleté domovy. Přesto to ale může být docela zábava.

Některé narážky se utvářejí úplně samy. Když vám je dneska 27 let, budete samozřejmě narážet na svět Harryho Pottera, protože to provází celou vaší generaci. Když jste mluvila o Harrym Potterovi, tak si myslím, že s J. K. Rowlingovou nás inspirovala spousta stejných věcí, prostě generační záležitost.

Pro mě je to přece jen hodně britské. Čtete a máte pocit, že znáte londýnské ulice, které jsou navíc v příběhu hodně důležité. Vaše knížky mají velký úspěch i mimo Británii, proč ale podle vás přitahují někoho, kdo Londýn vůbec nezná?
Je to dneska docela móda, nepřijde vám? Všechny ty severské detektivky. Mě to docela baví, i když třeba vůbec neznám Stockholm. Mám pocit, že lidi takhle baví poznávat cizí země. Mám z toho samozřejmě radost. Znám lidi, pro které je Londýn tím jediným městem na světě, pro někoho jiného to je zase vyprázdněná škatule.

Předpokládám, že tady v Praze to máte trochu podobně. Já jako cizinec tu vidím stovky let historie, mýtů, samozřejmě Kafku a tak dál. Když tu žijete, máte to v kostech, určitě to město vidíte jinak. Jedna věc je ale v psaní důležitá, a to je upřímnost. Když se budete snažit zašvindlovat, čtenář pozná, že to není ono.

Kniha Prokleté domovy od spisovatele Bena Aaronovitche. Vlevo česká a vpravo britská obálka. | Foto: Reprofoto

Když jsme se potkali, listoval jste chvíli českým vydáním. Co mu říkáte?
Moc se mi to líbí. Myslím, že česká vydání mají úplně nejšílenější obálky v tom dobrém slova smyslu. Vždycky se těším, až se ke mně nějaké cizojazyčné vydání dostane. V Británii mám hezké obálky, myslím, že se to díky nim i dobře prodává. Často se to dělá tak, že se přebere originál. O to víc mě těší, že tady šel vydavatel svojí cestou.

A znáte se osobně s českým překladatelem?
Ne, vůbec, ale všichni, co mě překládají, mají můj e-mail a můžou se mě na cokoliv zeptat. Jak jste říkala, je to přece jen hodně britské, takže některé věci ve slovníku nenajdete. Zastaví se u nějakého výrazu a píšou mi: „No ale tomuhle vůbec nerozumím.“ Pak mám co vysvětlovat.

Kateřina Svátková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme