Kniha Střelba v Kodani se správně ptá: Je víc moje svoboda, nebo tvoje city?
Slovenské nakladatelství Absynt, které do Česka přináší světovou reportážní literaturu, už několikrát vsadilo na severské autory a reálie. Do této mozaiky přibyla nedávno Střelba v Kodani – kniha na pomezí reportáže a analýzy od švédského reportéra Niklase Orreniuse. Ten strávil rok po boku jednoho nejstřeženějších a neutajovanějších mužů v současném demokratickém světě.
Svoji knihu věnoval Orrenius Larsi Vilksovi, švédskému autorovi karikatury, která proroka Mohameda zobrazila jako pejska na kruhovém objezdu. Kromě přísně střeženého každodenního života umělce se Orrenius musí v knize nutně zamýšlet nad extremismem, a hlavně nad hranicemi svobody projevu.
„Máš problém s tím, že kvůli tvé svobodě projevu a tvému umění zemřeli jiní lidé?“ Kniha Střelba v Kodani se dívá na svět optikou Larse Vilkse i lidí, kterým jeho karikatura proroka Mohameda změnila život
Kniha mísí tři roviny. Sleduje světoznámého umělce, který roky žije pod policejní ochranou a jen s obtížemi si může dopřávat něco z toho, co je pro nás běžné, ať už jde o oběd v restauraci, sport s přáteli, nebo milostný románek.
Vedle toho připomíná Orrenius některé příběhy konkrétních lidí, kteří se ve Švédsku buď dopustili extremismu, nebo mu čelili. Třetí rovinou je poměrně podrobný exkurz do nacionalistické části švédského politického spektra.
Všechny tři roviny knihy spolu souvisejí, mimo jiné třeba tak, že Vilks, který chce zoufale dál vystavovat svoje práce, naráží u zavedených demokratických institucí na strach a nechuť a pravicoví extremisté jsou často jedni z mála lidí, kteří mají ochotu a odvahu se s ním bavit a dát mu prostor.
Co si myslí Vilks a co ostatní?
Lars Vilks rozhodně stojí za pozornost. Loni v říjnu zemřel při autonehodě, v knize, kterou Orrenius dokončil v roce 2016, je to ale umělec a spolutvůrce veřejného diskursu v plné síle. Jde o člověka, který odjakživa překračoval hranice toho, co spousta lidí považuje za dané, ať už jde o nedotknutelnost soukromého vlastnictví, nebo o přípustnost toho, co na veřejnosti říkáme o vyznavačích jiného náboženství nebo jiné barvy pleti.
Řekni mi, kdo jsi, a možná dostaneš byt. Kari Hotakainen napsal dystopický román o krizi bydlení
Číst článek
Orrenius chodí s Vilksem na místa, na která bez vědomí majitelů pozemku umístil svoje obří sochy, na obědy s přáteli, na veřejné debaty, do galerií. Všude se vyptává.
A zajímavější než to, co si myslí sám Vilks, bývá často to, jak jeho tvorbu vidí jeho okolí. Všechny spojuje jedna otázka: kde končí hranice svobody projevu a začíná prostor pro respekt něčích citů?
Svými někdy až úsměvnými projekty zkoušel Vilks hranice umění a vandalismu nebo svobody projevu a urážky několik dekád. A i když to možná tak nemyslel, jak mimo jiné z knihy vyplývá, zůstane jeho největším počinem ledabyle načáraná karikatura pejska z roku 2007. Pro miliony lidí symbol svobody slova a toho, že ve funkčním lidském společenství si musíme být všichni rovni, pro miliony muslimů urážka první kategorie.
Vilks se po zveřejnění kresby dostal na seznam teroristické organizace Al-Káida jako živý terč s hodnotou sto padesáti tisíc dolarů. A v Evropě začali pod záminkou pomsty kruté urážky umírat lidé rukama teroristů muslimského vyznání.
Vaše svoboda
Právě otázka „Připadá vám jako problém, že kvůli vaší svobodě projevu a vašemu umění zemřeli jiní lidé?“, která v knize zazní, je jejím leitmotivem. Setkáváme se s celou řadou obyčejných lidí, umělců i politiků, pro které to problém je, i s těmi, kteří věří, že svoboda slova je hodnota nad všechny ostatní.
Švédský karikaturista Vilks, za jehož vraždu nabízela Al-Káida odměnu, zemřel při autonehodě
Číst článek
Orrenius se vyptává, skládá vedle sebe fakta a argumenty, přidává svoje postřehy z osobních setkání, ale nehodnotí. A jediné, čeho se v knize dobere, je nejednoznačnost, která je vlastně trochu znepokojivá.
Kniha Střelba v Kodani, jejíž název odkazuje k jedné z Vilksových přísně střežených přednášek, na které přes snahu všech zemře nevinný člověk, určitě stojí za pozornost.
Můžete ji číst jako portrét tvrdohlavého umělce, který se svou neústupností dostal do absolutní izolace, můžete ji číst i jako kroniku toho, jak se liberální švédskou společností plíží nacionalismus a jak nabývá na síle. Můžete ji číst i dalšími způsoby. Nejednoznačnost je její síla.
Severská mozaika
Nakladatelstvá Absynt už má v portfoliu třeba knihy Jeden z nás a Laserový muž o různých podobách terorismu a násilí vůči jiným etnickým nebo politickým skupinám lidí.
Vyšly tu i Dvě sestry, reportáž norské novinářky Åsne Seierstadové o radikalizaci druhé generace afrických migrantů, kteří přišli do Norska za bezpečím a důstojností. A česky vyšla i kniha Elisabeth Åsbrinkové A stromy ve Vídeňském lese stále stojí o problematické záchraně života jednoho židovského dítěte, které za války přijme i nepřijme švédská společnost.
