Román Citlivý člověk vyšel v angličtině. Překlad představil v Londýně sám Jáchym Topol
Román Citlivý člověk, který vynesl před několika lety Jáchymu Topolovi Státní cenu za literaturu, vychází v angličtině. Autor ho představil v Českém centru v Londýně. „Jsem ohromně rád, že ta knížka vychází v Británii, protože ta knížka v Británii taky začíná,“ říká v reportáži pro Radiožurnál.
K londýnskému publiku promluvil Jáchym Topol anglicky, po autorském čtení překladu své knížky ale vysvětluje česky, proč ho těší právě to, že kniha vychází v Británii.
„Vlastně jsem si dneska uvědomil, že ta knížka v Británii taky začíná. Začíná v roce 2016, zhruba po brexitu. A ta tlupa komediantů, herecká rodina, odjíždí z Británie zpátky hledat domov v Čechách. Británie je tam dokreslená samozřejmě bizarně a v takové parodické zkratce. Jde o to, že ta rodina hraje hry Williama Shakespeara, takže se dostane do divadla Globe a z něj prchá, protože zjistí, že už jí v Anglii jaksi nekvete pšenka a snaží se zachránit a zdrhnout zpátky do Čech,“ popisuje.
Hlavní představitelé se domů ale dostanou až oklikou přes Ukrajinu. „První část knížky se odehrává na různých místech světa a ta rodina se dostane na Ukrajinu. Ta knížka vyšla před několika lety a vlastně myslím si, že už v ní je ta tíživá atmosféra, která pak vykvetla v této strašlivé válce. Je tam taková parodická kapitola, kdy Rusové shánějí herce, shánějí intelektuály na podporu vytvoření Novoruska, což byla vlastně ta kolektivní halucinace,“ říká.
A vzpomíná také, že právě za tyto pasáže knihy byl v minulosti kritizován: „Jsem fascinovaný tím, že byly recenze, kritiky, které mě nařkly z toho, že jsem takový ten starý disidentský spisovatel, který pořád má Rusko jako strašného strašáka a pořád s tím otravuje a nevšímá si vzniku nové kapitalistické totality a tak dále.“
Ty samé hlasy podle něj dnes říkají, že Citlivý člověk byl knížkou prorockou v hrozném násilí a nenávisti, které kapitola o Ukrajině obsahuje.
‚Otce nečtu’
Na londýnské čtení Jáchyma Topola přišli mladí posluchači. A byla mezi nimi i jeho dcera Josefína, která v Londýně studuje historii. Jak výjimečný pro ni večer je? „To je dobrá otázka. Není to rozhodně otrava, ale neřekla bych, že je to úplně důležité. Je to něco mezi, je to v pohodě. Užiju si zajímavý večer,“ říká se smíchem.
Jáchym Topol: Panuje úzkost, to tu nebylo snad nikdy vyjma baroka. Nebezpečí je přece osud člověka
Číst článek
A na otázku, zda knihy svého otce čte a četla, překvapivě odpovídá, že nikoliv. „Četla jsem možná pár básní, pár textů jsem poslouchala jako písničku, ale nečetla jsem žádnou knihu a všechny to hodně udivuje. Což vlastně docela chápu. Ale mám k tomu oprávnění nebo důvod a to je to, že můj táta taky ve 20 nečetl knihy svého otce. Takže mám ještě tento rok co dohnat,“ vysvětluje.
Nepřečetla tedy ani Citlivého člověka, jehož anglický překlad právě vyšel. „Viděla jsem divadelní inscenaci, pokud to pomůže. A otec mi už vnutil jednu svoji knihu. Už to nevydržel. Vnutil mi Chladnou zemí, protože to je prý krátké. Takže si to přečtu a dostala jsem od něj autogram, abych to mohla potom prodat,“ říká se smíchem.
Na čtení obecně prý bohužel nemá tolik času, kolik by chtěla. „Brání mi ve čtení obecně čas. Ráda bych četla mnohem mnohem víc, ale bohužel moje studium je čtení, takže pak už po celém dnu čtení historických textů se mi moc nechce dívat do dalšího papíru a radši si, bohužel, pustím nějaký seriál, nebo jdu spát,“ vysvětluje.
To jí prý brání i ve čtení otcových knih. Ačkoliv pro to má ještě další důvod. „Je to trochu zvláštní číst knížky někoho, kdo chodí doma v županu, nebo chodil doma v županu. Je to prostě trochu divné. Je to jako smytí dvou sfér,“ říká Topolova dcera Josefína.