Nově objevený rukopis v Londýně patří královně Alžbětě I., prozradilo ji neúhledné písmo
Byla inspirací pro nejslavnějšího anglického spisovatele všech dob, sama psala básně i státnické projevy. A teď se ukázalo, že královna Alžběta I. byla spisovatelsky ještě aktivnější. Nově objevený rukopis v jednom z londýnských paláců je tím důkazem.
Rukopis je 42stránkový překlad knihy starořímského historika Tacita o konci vlády římského císaře Oktaviána Augusta, počátcích císaře Tiberia a koncentraci moci v rukou tohoto vládce. Rukopis v londýnském Lambethském paláci objevil literární historik z univerzity ve východní Anglii John-Mark Philo a zaujalo ho mimo jiné, na jakém byl papíře.
Autorství Alžbětě I. přisoudil historik na základě několika vodítek. Jedním z nich byl papír s vodoznaky, který královna používala pro své vlastní dopisy. Hlavním vodítkem byl samotný styl psaní. Většinu textu úhledně napsal písař, ale v překladu jsou i nevzhledně napsané opravy. Právě nedbalý styl písma Alžbětu odhalil, protože pouze ona si mohla dovolit takto psát.
Básně, projevy a překlady
Anglická královna byla aktivní spisovatelkou. Mezi její básnickou tvorbu patří Obavy z příštích soků nebo O pánově odchodu. Zde je její autorství nepochybné, ale například u básně „Když jsem byla krásná a mladá“ není zcela jisté, jestli byla královna autorkou.
Alžběta si také psala projevy buď v parlamentu, nebo před armádou, početné dopisy a k tomu sama překládala, například biblický žalm známý jako Davidův. Mimoto je známo, že měla zvláštní slabost pro antické dějiny. Není ale jisté, jestli si Tacitovo dílo přeložila pro inspiraci nebo čistě pro radost.
