Havel udělal pro tuto zemi hodně, ale současně i jemu chutnala moc, vzpomíná spisovatelka Boučková

Spisovatelka Tereza Boučková má mnoho výhrad k současné domácí politické situaci. „Neoceňuji ani vládnutí ANO, ani sociálních demokratů, nakonec ani vládnutí pana prezidenta. Takže mi tato skrumáž, která nám teď vládne, přijde zoufalá. Ale je to vůle svobodných voleb, což mi na tom přijde to nejhorší,“ říká v Osobnosti Plus.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tereza Boučková | Foto: Adam Kebrt

Ač sama signatářka Charty 77, svůj vztah k Václavu Havlovi dnes označuje Boučková za ambivalentní. „Když se stal prezidentem, tak vůči mně a mé rodině dělal kroky, které jsem nečekala a strašně mě zranily. Velmi bránil vydání mé knihy Indiánský běh,“ vzpomíná.

Přehrát

00:00 / 00:00

Havel udělal pro tuto zemi hodně, ale současně i jemu chutnala moc, vzpomíná spisovatelka Boučková

„Absolutně jsem nečekala, že mě budou prezident a další lidé nutit, abych vyškrtala některé pasáže. Můj otec Pavel Kohout mě také nutil ke škrtání. Takže já jsem vlastně i ve svobodných poměrech, o které jsem velmi usilovala, nečekala, že toto zažiju.“

Jako státníka ale prvního porevolučního prezidenta Boučková chválí. „To, jaký byl Václav Havel prezident a kam dovedl naší zemi, je neuvěřitelné, skvělé a nemá vůbec srovnání s nikým dalším,“ připomíná.

„Nakonec se to podařilo, knížka vyšla a myslím, že nikomu neuškodila. Václav Havel udělal pro tuto zemi hrozně moc, ale současně i jemu chutnala moc,“ dodává.

Za svou prvotinu Indiánský běh nakonec Boučková získala Cenu Jiřího Ortena.

Výzvy v Bhútánu

Do nového roku 2021 vstupuje spisovatelka s pocitem, že překonala sama sebe, když projela na kole východní část Himaláje a cestu popsala v knize Bhútán, má láska. „Jeli jsme s cestovkou. Když už jsme nemohli, tak nás popovezli. Ale překonávala jsem sama sebe také v tom, že se bojím létat,“ upřesňuje Boučková.

Jediné mezinárodní letiště v Bhútánu je prý malý plácek mezi šestitisícovými horami, kam je složité vmanévrovat letadlo a kde navigační přístroje nefungují.

„Kapitán musí sám vykličkovat mezi kopci a trefit se do krátké přistávací dráhy. Když jsem si tohle vygooglovala, tak jsem si řekla, že jsem se asi zbláznila.“

Sama trpí navíc závratěmi a netrénovala na kole tak, jak bych měla. „Ale mám ráda výzvy a tohle byla výzva jiného typu,“ říká o cestě Boučková.

„Prvních třicet let svého života strávila v kleci ČSSR. Potom jsme měli složitou rodinu, neměli jsme peníze, takže cesta nepřipadala v úvahu.“

Tereza Boučková

„Jsem spisovatelka, berou mě za intelektuálku, byla jsem maminka, a najednou takový výjimečný výlet. A tady skutečně nemyslíte na nic jiného, než že se musíte dobře obléknout, sednout na kolo a celé to ušlapat, udýchat a překonat různé strázně svého těla.“

Hodnotí to jako novou životní zkušenost. „Nezapomeňte, že jsem prvních třicet let svého života strávila v kleci, která se jmenovala Československá socialistická republika. Dalších dvacet let jsme měli složitou rodinu, neměli jsme peníze, takže nějaká cesta nepřipadala v úvahu.“

„Pořád jsem neviděla vůbec nic ze světa a jsem strašně zvědavá, chci si dělat obrázek, abych si zasadila naší zemi, kde všechno bude průser, ale je to nádherná a skvělá země, do kontextu světa. Také mi letos v květnu bude 64 let, takže vím, že na výlety tohoto typu mi moc času nezbývá,“ dodává spisovatelka.

Barbora Tachecí, Ondřej Čihák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme