Ginz, Brady, Ornest a další. Před 75 lety vyšlo v terezínském ghettu první číslo časopisu Vedem

V drsných podmínkách terezínského ghetta v roce 1942 skupina chlapců ve věku 13 až 16 let ustavila vlastní samosprávu v chlapeckém domově, v rámci které začali vydávat svůj časopis Vedem, který pravidelně vycházel téměř dva roky. Do časopisu, jehož první číslo vyšlo před 75 lety, 25. prosince 1942, chlapci čekající na transport vtělili své vzpomínky, obavy a radosti, ale i poselství pro ty, kteří se dožijí šťastnějších časů.

Terezín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Brána v Terezíně | Foto: Jana Šustová | Zdroj: Český rozhlas

Svůj kolektiv chlapci na Domově 1 v objektu bývalé školy - L 417 nazývali Republika Škid. Jejich vychovatel a učitel Valter Eisinger zde postupně vytvořil samosprávu, v rámci které se chlapci nejen podíleli na organizaci svého života v ghettu, ale učili se vzájemně si pomáhat.

Táta vyprávěl, že v Terezíně měli sokolský slet, vzpomíná na zatýkání gestapem dcera Karla Evalda

Číst článek

Vedem je mozaikou složenou z básní, úvah, esejí a povídek, ale nebyl jen klasickým sborníkem článků, dodnes je neocenitelným svědectví o podmínkách a životě v terezínském ghettu a morálním poselstvím. Celkem vyšlo včetně speciálních výtisků 52 čísel Vedemu, to poslední počátkem května 1944. Na chlapeckém domově vznikly i další časopisy, jako například List sedmičky, Nešarim (hebrejsky Jestřábi) nebo Rim Rim Rim.

Na tvorbě časopisu Vedem měl zásadní podíl jeho dlouhodobý šéfredaktor Petr Ginz, který je i mezinárodně nejznámější postavou Vedemu. Ginz kromě vedení časopisu zároveň vedl jednotlivé kluky k aktivitě, sebevzdělávání a tvořivosti, k tomu, aby se i uprostřed každodenní temné reality ghetta snažili růst, hledat a naplňovat své lidství. Kromě psaní a kreslení pro Vedem později začal psát vlastní povídky a román a každý den si psal také deník, který je jedním z nejslavnějších děl svého druhu.

Kresba Ginze ve vesmíru

Světoznámým se Ginz stal, když si jeho kresbu, romantickou vizi krajiny na Měsíci, vzal na cestu do vesmíru první izraelský kosmonaut Ilan Ramon - v roce 2003 zahynul s celou posádkou raketoplánu Columbie.

Přesně 10 let uplynulo od havárie Columbie, tragédie zpečetila osud amerických raketoplánů

Číst článek

V roce 2010 studenti pražského Gymnázia Přírodní škola pod vedením ředitele školy Františka Tichého zveřejnili v rámci projektu Terezínská štafeta většinu publikovaných textů v časopisu na webových stránkách www.vedem-terezin.cz v přepsané elektronické podobě. O rok později zde také uveřejnili všechny dochované stránky časopisu pro online prohlížení.

„Je fascinující, že tak inspiroval a změnil nejen své terezínské kamarády, ale za těch 75 let i stovky a tisíce mladých lidí na celém světě," řekl o Ginzovi František Tichý, který je rovněž autorem knihy Princ se žlutou hvězdou: Život a podivuhodná putování Petra Ginze.

Přežili jen tři

Kromě Ginze do časopisu přispívali Hanuš Hachenburg, Zdeněk Ornest (Ohrenstein), Jiří Brady, Jiří Kurt Kotouč, Josef Stiassny, Jiří Bruml nebo Hanuš Beck. Téměř všichni zahynuli v roce 1944 v plynových komorách v Osvětimi. Vedoucí Valter Eisinger byl zabit v lednu 1945 během pochodu smrti do Buchenwaldu. Válku přežil jen Ornest, který se proslavil jako herec, Brady, který žije v Kanadě, a Kotouč.

Bradyho perný týden v Česku hodinu za hodinou: 8 ocenění, 2 demonstrace, 3 rozhovory

Číst článek

Brady se do širšího povědomí dostal loni, kdy mu prezident Miloš Zeman zamýšlel udělit státní vyznamenání. Nakonec to ale neučinil, údajně proto, že se Bradyho příbuzný, tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), setkal s dalajlamou. Zdeněk Ornest, jehož bratry byli básník Jiří Orten a divadelník Ota Ornest, zemřel tragicky v roce 1990. Krátce před jeho smrtí se všichni tři přeživší setkali v Kanadě u Bradyho. Kotouč zemřel v roce 2008 v Praze.

„Ta troška špíny v špinavých zdech a kolem ta trocha drátu a 30 000, kteří spí. Kteří se jednou probudí a kteří jednou uvidí rozlitu svoji vlastní krev. Byl jsem kdys dítětem - před dvěma lety. To mládí toužilo pro jiné světy. Nejsem již dítětem - viděl jsem nach, teď jsem již dospělým, poznal jsem strach, krvavé slovo a zabitý den. To již je jiné než bubáci jen!" píše se v jedné z básní publikované ve Vedemu.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme