'Tlustý žid' procestoval celé USA a napsal knihu: Není to demokratická země, ale Trumpland

Když vyrážel na cestu po USA, myslel si, že zemi dobře zná. Poté, co odjel z New Yorku, pochopil, že se mýlil. Mluvil se stovkami Američanů a ze svých zážitků sestavil obraz současné americké společnosti. Nepřímo také předpověděl vítězství Donalda Trumpa. „Došlo mi, že tohle není demokracie, ale Trumpland,“ popsal v rozhovoru pro iROZHLAS.cz izraelsko-americký novinář a spisovatel Tuvia Tenenbom, autor knihy Všechny jejich lži.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Spisovatel Tuvia Tenenbom | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas

Cestoval jste po Spojených státech šest měsíců, ale už před tím jste tam dlouho žil. Myslel jste si, že USA dobře znáte?
Myslel jsem si, že Spojené státy znám a má kniha bude o tom, jak je znám. Žiju v USA od roku 1981, takže už to přece jen chvilka je. Během mé půlroční cesty po jednotlivých státech jsem ale pochopil, že jsem úplně mimo. Byl jsem na začátku hodně pozitivní, ale vím, že jako novinář musím zapomenout na předsudky a předpojatost a soustředit se na fakta, i když se mi třeba nelíbí. Mojí prací je psát o tom, co vidím, nikoliv o tom, co si přeju vidět.

Občas se respondentům představujete jako žid, občas jako Američan, německý spisovatel. Jak byste upřímně popsal sám sebe?
Jsem žid vychovaný v židovském prostředí. Víc věřím v otazníky než vykřičníky. A taky věřím, že mám psát o tom, co vidím.

Cítíte se jako Američan?
Přál bych si, abych se cítil jako Američan, Izraelec nebo klidně Čech, ale pravda je, že nežiju jen v jedné zemi, nemluvím jako většina lidí, mám přízvuk a líbí se mi, že můžu být na více místech. Legálně jsem Američan, Izraelec a německý rezident. Jsem ale opravdu něco z toho? Mohl bych. Mám kousek ze všeho? Možná. Na konci dne jsem vždy hlavně tlustý žid.

Spirituální indiáni s divnou čepicí

Jak jste svou cestu po Státech plánoval, co byl klíč k tomu, kam další den pojedete?
Vždycky cestuju se svou ženou, která fotí a také za mě řeší hodně věcí, takže jezdíme společně a občas přibereme i další lidi. Moje psaní musí být upřímné a pravdivé, pronajmu auto, zapnu pás, nastartuju a jedu, aniž bych věděl, kde budu druhý den. To je taky důvod, proč jsou tyhle cesty dost nákladné, nemůžeme plánovat dopředu, nevybíráme hotely třeba podle toho, jaký je zrovna nejlevnější. Pokud chci být statisticky správný, musím vybírat místa náhodně, když totiž potkám tisíc lidí náhodně, můžu lépe dělat úsudky o těch zbylých milionech. Kdybychom všechno plánovali, nedosáhli bychom toho.

Všechny jejich lži

Kniha je třetím dílem z Tenenbomovy série. Tentokrát se vydal do Spojených států, aby zjistil, jací Američané doopravdy tvoří USA. Povídal si od politiků po bezdomovce, od ropných magnátů po aktivisty, od indiánů po černochy, od Židů po bílé rasisty. Narazil na rasismus, antisemitismus i extrémní chudobu.

Kritici o jeho díle píšou jako o zábavném popisu současných Států, jiní ale upozorňují na alarmující zprávu o dnešní společnosti. Kniha obsahuje vtipné konverzace, přirovnání i politicky nekorektní humor, za tím vším se ale schovává nelibá skutečnost, o které se běžně nepíše.

Bylo těžké překonávat předsudky?
Například u indiánských rezervací to bylo zajímavé. Předpokládal jsem, že potkám spirituální bytosti, protože tak jsou indiáni zobrazováni v literatuře – původní obyvatelé, krásní spirituální lidé, kteří možná mají trochu divné čepice, ale jsou to hodní lidé. Tohle ale zdaleka nebylo to, co jsem po své cestě objevil. Nebo když jsem přijel do černošských komunit a navštívil jsem ghetta - na to, co jsem viděl, jsem nebyl připravený. To, co tam vidíte, vás děsí, nemůžete skoro uvěřit, že jste ve Spojených státech. Smrt na vás zírá na každém rohu, každou vteřinou. Tyhle věci nejde předpokládat.

Žijete v Americe, zajímáte se o tamní dění. Jak je tedy možné, že jste s takovými věcmi nepočítal? Nepíše se o tom?
Myslím, že mnoho západních médií v dnešní době lidi vzdělává a chce je učit radši než informovat. Latinské Američany třeba často zobrazují jako ty, kteří nenávidí USA, ty, kteří kradou. Hodně novinářů dnešní doby je taky spíš aktivisty, kteří chtějí šířit po světě lásku, respekt, ale realita je jiná, takhle to nejde. Možná jsem z jiné školy, staré školy, ale věřím, že musím psát o tom, co vidím.

V jakém bodě vám došlo, že jste se v pohledu na USA mýlil?
Když jsem slyšel první antisemitské narážky, Amerika tím totiž není známá. Podruhé to bylo v době, kdy jsem viděl chudobu v černošských komunitách, když jsem začal vnímat rasismus. Tohle je země, která zbytku světa říká, jak se má chovat. USA jsou zemí, která ostatní blokuje, když se nechovají tak, jak mají. Je to nucená demokracie, kde jsou chudí, menšiny, bezdomovci a nikoho to nezajímá. Indiánská komunita se rozpadá a všem je to jedno, židé nenávidí sami sebe a nikoho to nezajímá. Tohle všechno byl velký šok.

Tušil jsem, že vyhraje Trump

Kdy jste přesně svou cestu po Státech podnikli?
Bylo to období od června 2015 do ledna 2016. Kniha pak v němčině vyšla v říjnu 2016 a v angličtině v únoru 2017. Byl jsem tam tedy i během primárek, v Německu kniha dokonce vyšla ještě před prezidentskými volbami.

Prakticky jste tedy v knize popsal Ameriku před Trumpem a to, co vedlo k jeho zvolení. Čekal jste, že vyhraje?
Myslel jsem si to, ale když jsem koukal kolem sebe, došlo mi, že jsem jeden z mála. V New York Times vycházely články, které mu nedávaly šanci a já jsem na tyhle zprávy a zdroje dával. Nikdy jsem přímo neřekl, že Donald Trump vyhraje, ale když si přečtete tu knihu, pochopíte, že USA jsou Trumpland. Cestoval jsem po desítkách států a uvědomil si, že tohle není demokratická země.

Spisovatel Tuvia Tenenbom | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas

Takže jste to předpokládal?
Viděl jsem, že lidé jsou pro Trumpa, tušil jsem, že to přijde, ale nebyl jsem si zcela jistý, byl jsem v menšině. New York Times to nepředpovídal, Wall Street Journal, CNN, nikdo. Zajímavé ale je, že když kniha vyšla ještě před volabmi, hodně lidí bylo negativních a rozzlobených, že tak o Americe píše. Když bylo po volbách, přístup se změnil, knížka byla najednou skvělá.

Lidé v USA odmítali média, vadila jim politická korektnost, že nemohou už nic říkat tak, jak chtějí. Když ženě řeknete, že jí to sluší, můžete kvůli tomu přijít o práci. Neustále se mluví o sexismu, sexuálním obtěžování a lidé, kteří jsou proti tomu, přišli k volbám. Někteří si mysleli, že ženy nebudou voli Trumpa kvůli nahrávkám, které se dostaly do médií, ale ony ho volily stejně. Jediný důvod, proč absolutně nevyhrál na hlasy, je New York a Kalifornie, ale USA jsou mnohem víc než to. Žijeme tady v takové bublině. Když letíte z New Yorku do Kalifornie, přeletíte Státy, jako by mezi nic nebylo, jenže ono je, 48 států.

Myslíte si, že by se politici z vaší knihy mohli poučit?
Myslím, že ano a docela dost. Nejde ignorovat, co lidé chtějí, a nelze s nimi manipulovat. V jakékoliv jiné době by nahrávka, na které Donald Trump mluví neuctivě o ženách, kandidáta zničila, protože by neměl šanci na vítězství. Problém je, že my nežijeme v normální době. Lidi nechtějí politickou korektnost, ani aby jim někdo říkal, jak se mají chovat a co mají dělat.

Jak vůbec nápad na tuhle knihu vznikl? Přišel za vámi nakladatel a zkrátka řekl, ať vyrazíte a sepíšete dojmy?
Ano, nikdy bych nepřistoupil na nic jiného. Je to pokračování série knih, které píšu. Tohle je už třetí. První jsem napsal o Německu, druhou o Izraeli. Teď přišla na řadu Amerika.

Co jste na ten nápad zprvu říkal?
První, co jsem řekl, bylo, že se to pěkně prodraží a budou mi muset zaplatit víc. Na začátku jsem si ale taky myslel, že to bude jednoduché, psát o zemi, kterou důvěrně znám. Až později mi došlo, že ji neznám až tak dobře a tak jednoduché to přece jen nebude. Ale jako novinář to znám, občas vás vyčerpává, na čem právě pracujete, ale když jste něčemu na stopě, motivuje vás to hledat víc, nutí vás to pokračovat. Čím víc toho najdete, tím větší je to hnací síla. A tohle je podle mě také hlavní myšlenka, která za novinařinou stojí. Na konci projektu se cítíte vyčerpaný, ale když na něm pracujete, adrenalin vás tlačí dopředu.

Znamená to, že jste půl roku neměl žádné volno, žádnou dovolenou?
Přesně tak. Žádná dovolená, pracoval jsem sedm dní v týdnu. Když jsme přijeli do hotelu, rozbalil jsem počítač, vyndal telefon a začal s přepisem rozhovorů, sepsal svoje myšlenky a takhle to bylo den za dnem.

Vím, že u vás vyhrál boháč

Stalo se vám někdy, že jste už nemohl? Narazil jste na nějaký blok?
Slýchám o tom, ale mně se to nikdy nestalo, nebo si to aspoň nepamatuju. Studoval jsem divadelní umění, napsal jsem několik her a nikdy jsem neměl nějaký pocit, že se nemohu hnout z místa. Je ale taky pravda, že nepíšu každý den, pokud zrovna nepracuju na knize. Byl jsem vychován, abych se stal rabínem, takže jsem možná taky trochu nastavený na to, abych se neustále překonával. Vyrůstal jsem v komunitě, kde jsme si nehráli, jen jsme studovali, tak je možné, že i to mi pomohlo vyhnout se tomu slavnému spisovatelskému bloku.

A teď trochu pozitivní věc. Co vás během vaší cesty překvapilo mile?
Myslím, že jedna z těch nejlepších věcí na USA je příroda a národní parky. Druhá věc je, že vám lidi nikdy neřeknou pravdu. Když se jich zeptám, jestli si myslí, že jsem tlusťoch, usmějí se a řeknou, že vůbec ne, že vypadám skvěle. Je to určitý komfort vědět, že vám nikdo do obličeje neřekne nic hrozného, i když to nemůžu vystát, v určitých chvílích je to pohodlné. Další skvělá věc je ústava, která je dle mého názoru jedním z nejlépe napsaných dokumentů v historii.

Žijete střídavě také v Německu. Sledujete, co se třeba děje v Česku?
Trochu sleduju, co se tu děje na politické scéně, vím, že vyhrál ten boháč. Ale nevím toho mnoho. Po brexitu se hodně řešila otázka uprchlíků a vím, že Česko jich moc nepřijalo. Mám ale rád východní Evropu, líbí se mi zdejší kultura, mám rád východoevropské jídlo.

Co plánujete dál?
Odjet do Británie, to bude další díl mého seriálu. Budu tam od října příštího roku do března 2019, budu tam tedy v době změn spojených s brexitem a každý den pojedu na jiná místa a budu psát o tom, co uvidím.

Spisovatel Tuvia Tenenbom | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas

Dominika Píhová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme