Chodil jsem na gympl pro děti chartistů, spousta učitelů nás chránila, říká Jáchym Topol

„První leden je rozpačité datum proto, že je plné očekávání. Jedna z jeho tradic jsou všechny možné úvahy, předsevzetí a snahy se zlepšit a vymalovat, zhubnout, hovořit slušně a chovat se správně. A to nás naplňuje blahým očekáváním a hrůzou z nevyplnění,“ odpovídá na otázku Barboře Tachecí novoroční host Osobnosti Plus, spisovatel Jáchym Topol.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jáchym Topol | Foto: Michaela Danelová

„Snažím se ubránit těmto novoročním plánům, ale nemohu se zároveň ubránit celkové atmosféře, která je vlastně touhou po změně. Nemluvím teď zcela politicky, ale to, že se člověk chce neustále měnit, obrozovat a když jsem ten spisovatel, tak mohu říct: jako Fénix se znovu rodit z popele, to mně připadá ohromné. Protože v nás pořád cirkuluje naděje. Že budeme lepší, že svět bude lepší. Přijde mně, že v Česku všechno může být lepší,“ dodává aktuálně ke své úvaze básník a prozaik. 

Měl jsem legrační gympl

S pamětí dob, kdy neexistovala svoboda slova, upozorňuje Jáchym Topol na fakt, že se z lidí vědomí porušování zákadních lidských práv strašně rychle smylo. Poprvé byl zadržen kvůli svým politickým názorům ještě jako student, v sedmnácti letech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Chodil jsem na gympl pro děti chartistů, spousta učitelů nás chránila, říká Jáchym Topol

„Měl jsem zvláštní, legrační a bezvadnej gympl. Bylo to Gymnázium Radotín, kam se v roce 1977 dostalo strašně moc dětí z rodin, kde rodiče podepsali Chartu. Dětí, které původně měly zakázáno studovat. Milena Grůšová, Veronika Bartošková, David Pithart, já a bratr Filip a další a další dětičky z rodin, které režim zašlapával, jsme se dostali na jednu školu, kde jsme byli pod drobnohledem a kde jsme byli střeženi.“   

A jak dodává: „A protože já a můj bratr jsme měli asi nejdelší vlasy, tak si pro nás estébáci jezdili nejčastěji. Najednou se ozvalo: Topol do ředitelny a spolužačka Milena mně podávala namazaný chléb, spolužačka Bety Landovská jablko a dívky mně mávaly, protože jsem odcházel do cely předběžného zadržení. Strach jsem měl, ale na to si zvyknete,“ reaguje spisovatel na související otázku moderátorky a pokračuje:

Podívejte se do pracoven spisovatelů: na stole Jáchyma Topola nechybí káva, Magor a Načeva

Číst článek

„Naše paní ředitelka Irglová byla strašně fajn dáma, velice elegantní a milá a věděla o nás. A byla dotlačena dobou a tím, že na jednu stranu nás ona i profesoři ochraňovali, si to kafíčko v ředitelně s těmi estébáky dát. Tedy na jednu stranu nás estébákům vydala, na druhou stranu věděla, že si vyměňujeme samizdaty a pásky se zakázanými kapelami. A takhle to nějak fungovalo. Nejsem černobílej. Neříkám: ti profesoři byli hrozní. Ne. Spousta z nich nás ochraňovala a byla naprosto skvělá.“ 

Měl bych přestat kouřit 

„Zjistil jsem, že strašně nerad na stará kolena cestuji. Všude jsou davy. Když objevíte něco krásného, za rok už jsou tam davy,“ vysvětluje, co mu znechutilo cestování, a dodává: „Ale stále platí, že když mám jakoukoli starost, přejde to chozením. Musím ale přestat kouřit, měl bych si to vzít jako novoroční předsevzetí, protože člověku, který hodně kouří, občas uříznou nohy. A to bych potom nemohl." 

Poslechněte si celý rozhovor v audiu v tomto článku.

Barbora Tachecí, Kateřina Chvátalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme