Ukrajinští autoři o ruské agresi psali už před lety. Teď šli do války a příběhy zažívají na vlastní kůži

Slova jsou jako správně mířené kulky, napsal jeden ze současných ukrajinských autorů. Zatímco ruská agrese na Ukrajině plně vypukla před necelým měsícem, tamní spisovatelé se proti Rusku snaží ve svých dílech vymezit už řadu let. Právě národní identita je jedno z hlavních témat, kterým se autoři – teď bránící svou zem – věnují.

Tento článek je více než rok starý.

Kyjev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bombardování prakticky srovnalo se zemí celé levé křídlo školy

Dříve o válce psali, teď v ní jsou (ilustrační foto) | Foto: Viacheslav Ratynskyi | Zdroj: Reuters

Kultovním dílem současných ukrajinských autorů je satirický román Moskoviáda. Autorem je Jurij Andruchovyč, pochází Ivano-Frankivska. Vystudoval žurnalistiku, po studiu narukoval na dva roky do sovětské armády. V lednu roku 2014 vydal Prohlášení Jurije Andrucovyče k evropským občanům, ve kterém psal o situaci v Kyjevě a na Ukrajině při protivládních protestech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si díl podcastu Kulturní vývar

Patrně jeho nejvýraznějším románem je Moskovidáda. Popisuje v něm jeden den na přelomu osmdesátých a devadesátých let v tehdy ještě mocné sovětské Moskvě. Jeho hlavním hrdinou je ukrajinský básník, který snaží napsat převratný román ve verších. To se mu ale nedaří, protože jeho plány narušují alkoholové dýchánky s přáteli nebo romantické zápletky se ženami. V češtině román vyšel v roce 2015 v nakladatelství Fra, o překlad se postarali Alexej Sevruk a Miroslav Tomek.

„Andruchovyč dokázal psát tak, jako to do té doby na Ukrajině neudělal. Vytvořil hrdiny fantaskních barvitých příběhů, které se zásadně lišily od toho, co se na Ukrajině psalo dříve,“ uvedl ukrajinista Tomek pro vysílání Českého rozhlasu Plus.

On sám považuje Andruchovyče za jednoho z prvních ukrajinských postmodernistů a vysvětluje, proč má Moskoviáda podtitul Strašidelný román.

Rušení koncertů i odchody. Kultura se distancuje od umělců, kteří podporují ruskou invazi na Ukrajinu

Číst článek

„Hrdina podstupuje řadu zkoušek a ty zkoušky se odehrávají ve světě-nesvětě. Pohybuje se v podzemí moskevského metra, ve kterém se prohánějí krysy, a potkává tem představitele takzvaných vlasteneckých sil, kteří tam chtějí obnovit moc Sovětského svazu. Vidí tam i carevnou Kateřinou Velikou nebo představitelem sovětské totalitní moci Vladimíra Iljiče Lenina,“ dodává.

Válečné zkušenosti

V Česku jsou známí spíš autoři ze západní Ukrajiny, jako je například právě Jurij Andruchovyč nebo Taras Prochasko. U nás mu loni vyšla kniha Jetotak. Bere v ní čtenáře mezi borůvkové stezky nebo do uliček starých vil, ale popisuje náladu v dusných vlakových kupé, která jsou přeplněná ukrajinskými uprchlíky.

S válečnými traumaty se ve své tvorbě vyrovnává i Vladimír Rafejenko. Své zkušenosti s válkou v Donbasu v roce 2014 vtiskl do románu Dlouhé časy. V originále mu kniha vyšla před pěti lety a autor za ni dostal Visegrádskou (literární cenu Východního partnerství, pozn. red.). V češtině román vyšel v překladu Jekateriny Gazukiny a Terezy Chlaňové.

„Je to kniha terapeutická, jak on sám říká,“ vysvětluje její překladatelka a dodává, že kniha neobsahuje žádnou reportážní linku ani dokumentární charakter, ale ani to není čistá fikce.

Nobelovu cenu za literaturu dostal Tanzanec Abdulrazak Gurnah. Věnuje se následkům kolonialismu

Číst článek

„Je to taková zvláštní kombinace realistických povídek s fantaskními motivy, což je zvláštní popisovat válku v Donbasu tímhle způsobem, ale sám Rafajenko říká, že od narození v tomto městě 45 let žil a pak musel toto místo z ničeho nic opustit a bylo pro něj těžké začínat jinde od nuly, takže aby přežil, musel začít psát takovým způsobem,“ dodává.

Nominace na Nobelovu cenu

Na cesty po střední Evropě i mezi hornická městečka Donbasu se mohou vydat čtenáři knihy Sehrije Žadana, autor knihy Big Mac. Spolu s Miroslavem Tomkem knihu přeložil Alexej Sevruk.

„Na Ukrajině má postavení rockové hvězdy, se svou kapelou Sobaky v kosmosi, později Žadan a sobaky vyprodává doslova stadiony,“ uvedl Sevruk a Tomek jej doplňuje, že ukrajinští současní spisovatelé obecně varovali před Ruskem a jeho imperiálními choutkami.

„Ale psali a píšou také o tom, že sami Ukrajinci zapomínají na své kořeny i na svou kulturu. Tohle bylo samozřejmě důležité téma ukrajinské literatury už od okamžiku, kdy Ukrajina získala na začátku devadesátých let nezávislost,“ říká Tomek.

Polská akademie věd Serhije Žadana nominovala na Nobelovu cenu za literaturu. Podle ní patří mezi největší ukrajinské básníky a ve svém odůvodnění také zmínila, že aktuálně v Charkově brání svoji zem.

Tomek připomíná, že pokud by si nějaký ukrajinský spisovatel zasloužil Nobelovu cenu za literaturu, tak je to právě Žadan.

„Zasloužil by si ji hlavně jako básník, on totiž dokázal mimo jiné něco, o čem si asi čeští autoři mohou nechat jenom zdát – a to, že jeho básně takřka zlidověly,“ uzavírá.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme