Hrušovany plánují v Bauerově vile zřídit Loosovo muzeum. Oprava vyjde až na sto milionů

Hrušovany u Brna zachraňují zchátralý funkcionalistický klenot u bývalého cukrovaru. Obec se snaží obnovit bývalou přes sto let starou vilu továrníka Viktora Bauera. První dům s rovnou střechou na českém území navrhl architekt Adolf Loos, který se narodil přesně přes 150 lety v Brně. Hrušovany zničenou vilu letos koupily a čeká je velmi náročný úkol – zřídit v ní muzeum a otevřít ji lidem.

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Tohle je původní a tohle okno už je nepůvodní. Jsou tady takové různé fragmenty a na jejich základě se tu musí všechno opravit,“ ukazuje místostarosta Hrušovan Dušan Knoflíček (Mladá změna s podporou STAN).

Přehrát

00:00 / 00:00

V Hrušovanech u Brna postavil Loos vilu majitele tamního cukrovaru. Jak vypadá dnes? Poslechněte si v reportáži

V přízemí vily se dívá na kování kastlových oken, jednu z pár původních věcí, které v domě zůstaly.

Obec kvádrovou vilu koupila za asi 14 milionů korun, obnova bude stát asi sedmkrát tolik. Zastupitelé při nákupu ani úplně netušili, co je uvnitř čeká.

„Když jsme se sem dostali poprvé, protože sem nikdo neměl příležitost vstoupit, tak jsme byli docela zděšení tím stavem. Odvezli jsme několik kontejnerů věcí a materiálu, které tady byly. A uvědomili jsme si při tom, jak jen ten dům obrovský,“ říká Knoflíček s tím, že původní majitel, který uvnitř s rodinou bydlel, zástupce radnice dovnitř nepustil dřív, než byl prodej domů stvrzený.

Před 150 lety se narodil známý architekt Loos. Český rozhlas si ho připomene řadou dokumentů

Číst článek

Stojíme uprostřed dlouhé místnosti v prvním patře vily. Je prázdná, vybydlená, zdevastovaná, s hromadou malůvek squatterů i vydrápanými sprostými nápisy na zdech. „A dneska ten stav ještě vypadá dobře, tady ty malůvky udělali squatteři, kteří tu dřív taky pobývali, a do vily navíc zatékalo,“ doplňuje místostarosta, zatímco prochází obrovskými prázdnými prostory.

„Ví se o tom, že to tady dřív bylo velmi luxusně zařízené. Dokonce se ví o nějaké faktuře na sedací nábytek ze zeleného sametu z Anglie, což stálo asi sto tisíc korun, což tehdy byla cena asi osmi rodinných domů. Ale to jsou věci, ke kterým už se asi těžko dostaneme,“ připouští Knoflíček.

Zazděné terasy

Třípodlažní ředitelské sídlo obýval továrník Viktor Bauer, kterému vedle patřil cukrovar. Bydlel uvnitř jen krátce. Původně měla vila dvě terasy, komunisté je nechali zazdít a rozčlenili dům na několik bytů.

„Ono to je vidět i zvenčí, jak je to přistavené. To bychom chtěli zbořit a ty terasy obnovit,“ ukazuje místostarosta v dlouhém sálu, na jehož obou koncích původně byly terasy. „Tady byla klubovna ROH, to dřevěné obložení na zdech je ze 70. let,“ dodává.

Česká cena za architekturu zná vítěze. ‚I překvapivá stavba s vnitřní krásou musí fungovat,‘ říkají

Číst článek

Schodiště a červené dlaždice

Nejzachovalejším prvkem v domě, kromě drobných fragmentů jako červených dlaždic, bílých obkladů nebo mramorových parapetů, je rohové dřevěné schodiště, to ovšem od Loose není.

„Dnes je tu tma, ale dřív tu byly po celé fasádě okna. Tady je o osm centimetrů zvednutá podlaha, to tady zvedli komunisti a udělali nové stropy. Tady nahoře byla terasa, červená dlažba, kancelář Viktora Bauera. Vpravo bydlela služebná, výtah z kuchyně pro distribuci jídla, a v těchto prostorech, které jsou úplně přerubané, tak byly jídelny, ložnice paní, přes chodbu koupelna, ložnice pána a koupelna na druhé straně,“ vyjmenovává místostarosta několik dříve funkčních místností, které ve velkém domě bývaly.

Náhrada nepůvodní malbou

Velká část oken jsou taky nepůvodní nebo mají úplně jiné rozměry a umístění, než dřív. Dole u schodů ihned upoutá pozornost poškozená kruhová malba, vinobraní z Mánesova kalendária na Staroměstském orloji. Obraz je samozřejmě replika a taky není původní, ornamenty totiž Adolf Loos nesnášel. Bývalo tam dřív velké zrcadlo.

„Tolik typické pro Loose. Majitel vily, když odcházel z ředitelny domů, tak si mohl cestou dolů po schodech zkontrolovat, jak vypadá,“ končí Knoflíček prohlídku přízemí a míří do stejně velkých prostor ve sklepě, kde - jako v celém domě - byly dřív byty.

Blízké setkání s Monou Lisou a dalšími. Louvre přišel kvůli pandemii o zisky, peníze chce získat v aukci

Číst článek

Pod dohledem památkářů

Vilu teď zkoumají památkáři, muzejníci, historici, architekti z Česka i Rakouska, a další odborníci. Mezi nimi je i historička umění Jana Kořínková z Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, podle které bude obnova velmi složitá.

„Není dochovaná plánová dokumentace a to je velká slabina. Ale interiéry známe z nově objevených fotografií. Ta vila by měla náskok před vilou Tugendhat. Ne co do luxusu vybavení, ale co do inovativnosti řešení určitě ano,“ říká.

Proměna obce

Adolf Loos a hlavně Viktor Bauer na začátku 20. století výrazně proměnili tvář Hrušovan u Brna. Vila totiž byla součástí obřího areálu cukrové rafinerie u železniční trati.

„Když během roku 1916 začala vyrůstat ta monumentální stavba rafinerie, celá z železobetonu, vypadala, jako kdyby spadla z vesmíru do té malé obce Hrušovany, kde byly domky s doškovou střechou. A cukrovar vlastně zajistil elektrifikaci obce. To byl opravdu neuvěřitelný počin, ještě navíc během války,“ zdůrazňuje Kořínková, která zároveň doplňuje, že od Loose je vedle cukrovaru zřejmě ještě nádražní restaurace.

Architekt Adolf Loos | Zdroj: Wikimedia Commons

Právě tomu, jak Adolf Loos, Viktor Bauer, ale taky Tomáš Garrigue Masaryk nebo bratři Mrštíkové ovlivnili Hrušovany u Brna, má být věnované muzeum. Prostory vily jsou ale tak obrovské, že třeba do sklepního patra se může vejít knihovna, jinam taky společenský sál, malá kavárna a ze zahrady může být malý park.

Může to trvat roky...

„Rozpočty obcí teď dostávají na frak. Do konce roku nebo začátkem příštího roku chceme najít zhotovitele stavebně-historického průzkumu. Ten by měl trvat asi půl roku. A na základě toho bychom chtěli udělat projekt na samotnou obnovu. Máme už jakési libreto toho, co by mělo být uvnitř. Tyto dokumenty si asi dokážeme zaplatit z obecního rozpočtu, ale na ostatní budeme potřebovat pomoc,“ říká Knoflíček.

Obnova památky bude podle jeho odhadů stát 70 až 100 milionů korun. Věří, že díky pomoci památkářů, pracovníků různých muzeí, ale taky zástupců Jihomoravského kraje, se jim podaří peníze sehnat třeba z evropských nebo národních dotací a jiných grantů, třeba z takzvaných Norských fondů. „Chtěli bychom to samozřejmě co nejdřív. Ale může to trvat roky, může to trvat i desetiletí. V tuto chvíli je to ve hvězdách,“ krčí rameny místostarosta.

Tomáš Kremr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme