Moravské divadlo v Olomouci má zrenovovanou historickou oponu. Peníze vybralo i navzdory epidemii
V době koronavirové se těžko slaví divadelní narozeniny. Moravskému divadlu v Olomouci se to i přes vládní opatření podařilo. Ke stému výročí si nechalo zrestaurovat historickou slavnostní oponu. Má 80 metrů čtverečních a podle vedení divadla je největší ručně tkanou tapiserií na světě.
„Na oponě můžete vidět výjev z historického centra Olomouce. Samozřejmě stylizovaný v rámci doby, ve které vznikl. Celé centrum Olomouce je na pozadí moravské orlice čili znaku města Olomouce,“ ukazuje na jevišti divadla spuštěnou oponu v jasných žlutých a oranžových barvách ředitel David Gerneš.
Vytvořila ji v 70. letech minulého století Oluša Vítková a věnovala ji svému otci, tehdejšímu řediteli divadla Svetozaru Vítkovi. „Je poplatná době, ale my jsme to zkoumali dlouho a nenašli jsme tam nic, co by bylo ideologicky závadné, takže tam nenajdeme sochu Klementa Gottwalda nebo něco podobného,“ pokračuje ředitel.
Poprvé ji mohli diváci vidět 11. června 1976 na premiéře operní inscenace Aida. „Používala se do 90. let, poté se potulovala po různých skladech a depozitářích. Její stav tedy nebyl úplně uspokojivý,“ popisuje Gerneš, kterému se i ve finančně napjaté koronavirové době se podařilo najít 470 tisíc korun na její renovaci. „Firma, která pro nás oponu restaurovala, má více než stoletou tradici. Problém pro ně byl to, že opona je velká tak, že s ní muselo manipulovat 9 lidí a dalších 10 lidí se pak staralo o samotnou repasi,“ dodal ředitel.
Zásadní částkou 150 tisíc korun přispělo na opravu opony i olomoucké hejtmanství. Divadelník a také radní pro kulturu Jan Žůrek za Spojence je přesvědčený, že se bude líbit i současným návštěvníkům divadla. „Je to úžasné. Ale protože nejsme v muzeu, ale v divadle, budu rád, když se bude opona využívat. Taková opona je opravdu atypická a věřím, že bude řadu činoherních, baletních i operních režisérů inspirovat,“ dodal Žůrek.
Historická opona Moravského divadla jako obří tapiserie má svůj záznam v 1 000 československých NEJ a také zápis v knize rekordů.
