Myslím, že se Simona Monyová za to, že je týraná, styděla. Náš seriál ale není bulvární, říká Kirchnerová
Seriál Monyová je pro mě osobně především o ženské síle, říká režisérka šestidílné minisérie Zuzana Kirchnerová. Na festivalu televizní tvorby Serial Killer za ni získala hlavní soutěžní cenu. Premiéra seriálu o úspěšné spisovatelce Simoně Monyové, kterou před 14 lety zavraždil její manžel, bude příští rok. O seriálu a problematice domácího násilí si povídala režisérka se Světlanou Witowskou v pořadu Osobnost Plus.
„Monyová byla hvězda. Vydělávala neskutečné peníze, byla strašně silná, charismatická, krásná. Myslím, že se za to, že je týraná, hluboce styděla,“ soudí režisérka.
Poslechněte si celý rozhovor se Zuzanou Kirchnerovou, režisérkou minisérie Monyová
„Na příběhu Simony Monyové nás fascinuje, že nebyla typická oběť domácího násilí, žádná žena bez prostředků na okraji společnosti. Byla to hvězda, která vydělávala neskutečné peníze,“ popisuje Kirchnerová.
„Pracovali jsme s tím, když jsme vytvářeli tu roli. Říkali jsme si, že teď točíme, jak je doma, má třeba deprese a pochybnosti, ale pak cvak, nahodí masku a jde mluvit do televize, je perfektní, vtipná, sarkastická Monyová, tak jak ji mají čtenářky a čtenáři rádi.“
O jejím toxické vztahu přitom mnoho lidí nevědělo. I její známí ji považovali za skvělou vypravěčku se sklony k dramatizování. Informace o týrání vyšly najevo až u soudu s manželem po její smrti.
4:47
Domácí násilí se nově objevuje v zákoníku. ‚Tato definice dosud nebyla daná,‘ vysvětluje expertka
Číst článek
„Myslím, že nechtěla shodit svoji mediální masku krásné, úspěšné, schopné ženy. Tím pro ni bylo daleko těžší si postěžovat. A zároveň byla podle svých synů skvělá fabulátorka,“ usuzuje režisérka.
Vnímání domácího násilí se v posledních několika letech ve společnosti posunulo. Zuzana Kirchnerová svou minisérii zamýšlela i jako edukaci diváků nebo motivaci pro ženy v obtížné situaci. Díky této vizi se tvůrcům podařilo získat i podporu rodiny Simony Monyové.
„Pochopili, že nechceme dělat bulvár, že se hluboce zajímáme o příběh, že nejdeme po povrchu,“ konstatuje Kirchnerová. „Synové Simony Monyové řekli, že když nemohli zachránit mámu, tak by rádi díky seriálu zachránili třeba nějaké jiné ženy nebo muže, kteří jsou oběti domácího násilí.“
Univerzální téma domácího násilí
S hlavní hrdinkou se pro překážky v životě a tvorbě ztotožnila také velká část ženského osazenstva tvůrčího týmu. Inspirativní pro ně byla hlava síla a nezdolnost, kterou v sobě Monyová měla.
Seriál Monyová o brněnské spisovatelce má hlavní cenu festivalu Serial Killer, oceněná je i Tereza Ramba
Číst článek
„Navenek působí jako silná žena, ale vevnitř je křehká a má mnoho pochybností. Určitě jsme se tam našly i v některých dialozích,“ přiznává Kirchnerová. „Třeba v jednom dialogu v prvním díle říká nakladatel: ‚Tak to podepište, ať už můžete běžet za dětičkami.‘ Takové neustálé podceňování žen jsme si v našem týmu zažily všechny.“
Minisérie zažívá úspěchy i při projekcích na mezinárodních festivalech a prezentacích. Zaujala zejména silným příběhem a skvělými hereckými výkony. Spisovatelku ztvárňuje Tereza Ramba.
„U nás máme tendenci sklouzávat k určité bulvárnosti a porovnávat ji s opravdovou Simonou Monyovou. Předpokládám, že v zahraničí to bude fungovat víc jako univerzální příběh,“ domnívá se Kirchnerová.
„Téma domácího násilí je všude stejné, podle statistik je to bohužel univerzální téma.“
Rodiče, nebuďte perfektní
V Česku i zahraničí silně rezonuje režisérčin celovečerní debut Karavan, který pojednává o vztazích a hledání svobody. Česko reprezentoval po jednatřiceti letech na festivalu v Cannes, nyní směřuje na festival do Sao Paula, následně se představí ve Francii a distribuován bude do dalších 15 zemí.
35:09
Jsou filmy, které jsou natočené bez kalkulu. Ze srdce, říká ke snímku Karavan herečka Geislerová
Číst článek
„Lidé se na to hezky napojují. Mile mě překvapilo, když jsme měli italskou distribuci se samými mladými diváky, jak moc se na ten film napojili,“ pochvaluje si Kirchnerová. „A také mě opravdu mile překvapilo, že řešili Davidovou sexualitu a přemýšleli o tom, jak funguje sexualita u lidí s mentálním handicapem. To se v Čechách jako téma moc neobjevilo.“
Námět filmu přitom vychází z jejich životních zkušeností s výchovou syna s mentálním postižením, protože jeden z autorčiných synů má stejně jako filmový hrdina kombinaci Downova syndromu a autismu. Vedle toho je ale i vzkazem pro rodiče, že nemusí být dokonalí.
„Když se mi narodily obě děti, měla jsem pocit, že je musím ochránit,“ uzavírá Kirchnerová. „Bezmezná, obrovitánská, všepohlcující láska je v něčem podstata mateřství. Ale zároveň ten film mluví i o tom, že je důležité nezapomínat na sebe.“
Jak vybírá herce pro hlavní role? Proč ženy snáší domácí násilí? A jak česká společnost integruje lidi s postižením? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.
